Panna Maria Pomocná

Za třicetileté války obyvatelstvo utíkalo do hor, aby si zachránilo život. Těhotná žena řezníka ze Zlatých Hor Anna Tannheiserová se roku 1647 ukryla na hoře nazývané Boží dar. Nebezpečí jí zde již nehrozilo, ale přišly porodní bolesti. Anna se modlila, prosila Pannu Marii o přímluvu a 18. července 1647 porodila syna Martina. Ten se stal dokonce radním města.
Když Martin roku 1714 zemřel, nechala jeho dcera Dorota Weissová splnit jeho přání. U malíře Schwarzera dala zhotovit obraz Bohorodičky podle motivu pasovské madony Lucase Cranacha. Ten byl poté roku 1718 zavěšen na jedli v místě, kde se její otec narodil. Místní krejčí měl u obrazu zjevení a proto již rok poté sem přicházeli první poutníci. Na místě této události byla již za krátko postavena dřevěná kaple. V ní došlo k několika zázračným uzdravením. Zázraky byly vyšetřeny arcibiskupskou komisí a poté byly některé z nich prohlášeny za zázračné. V roce 1729 byl obraz přenesen do farního kostela ve Zlatých Horách a pro lesní kapli byla zhotovena jiná kopie. Roku 1785 však zasáhlo osvícenství i na toto poutní místo a vrchnost nařídila zdejší kapli zbourat. Obyvatelé se však bránili a ačkoli bylo jejich odvolání zamítnuto, kaple nakonec zůstala stát. Ani pod pohrůžkou, že rozboření provede vojsko, se totiž nenašel nikdo, kdo by byl ochoten kapli zbourat. A vojska měla v době napoleonských válek jiné starosti.
Roku 1805 nechal arcibiskupský lesmistr Hannich kapli opravit a zvětšit a v roce 1819 bylo úředně dovoleno ji opět otevřít. Arcikněz Dr. Philips Ditrich rozhodl vybudovat zde kostel zděný, jeho základní kámen byl položen roku 1834 a již 8. září 1841 byl kostel biskupem Danielem Sommerfeldem z Vratislavi vysvěcen.
Počátkem 20. století byla zrekonstruována a zvýšena kostelní věž a v okolí kostela bylo postaveno několik kaplí. Také byla vybudována křížová cesta s kamennými zastaveními ze Zlatých Hor. U kostela pro poutníky začala sloužit také restaurace s hotelem. Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo odsunuto a politika po roce 1948 nepřinesla poutnímu místu nic dobrého. Dne 24. 5. 1955 zakázala státní správa konání bohoslužeb, poutí a dokonce byl zakázán přístup na poutní místo. Jako důvod byly uvedeny důlní práce a rudný průzkum. Bylo však zjištěno, že ředitelství rudných dolů o uzavření kostela s okolím vůbec nežádalo. Rekreantům z blízké zotavovny nikdo pohyb v okolí kostela nezakazoval, z čehož lze usuzovat, že důvody k uzavření poutního místa byly pouze vykonstruované. Poutní areál pomalu chátral a stával se pravidelným terčem vandalů. Důkazy však svědčily o tom, že vandalství bylo cílevědomé a mělo posloužit k likvidaci chrámu. Postupně byly rozbity lavice, oltáře i varhany. Byla rozebrána kostelní dlažba, mramorové obložení, schodiště i zdivo kaplí. Tento materiál byl použit na stavbu čekárny u blízké autobusové zastávky. Veškerá tato činnost se přitom děla za bílého dne a za dohledu policie. Věřící se přitom snažili o záchranu chrámu. Roku 1968 se dokonce Metoděj Nečas pokusil za podpory věřících poutní chrám opravit. V těch dobách však zlatohorského duchovního P. Eduarda Gottsmanna navštěvovali úředníci a tajemníci, kteří si k němu přišli pro písemný souhlas k demolici kostela. Na starého a nemocného kněze velmi tvrdě naléhali, ale on přesto nepodepsal. Vrchnost však byla rozhodnuta zničit kostel za každou cenu. Opravy kostela byly zastaveny a 16. května 1973 rozhodla okresní komise o totální demolici poutního areálu. V listopadu téhož roku byl celý areál brněnskou demoliční četou do základů srovnán se zemí. Zachovala se pouze Posvátná studánka, protože byla od kostela vzdálená.
U příležitosti svátku Nanebevzetí Panny Marie v srpnu roku 1989 se konala ve farním kostele ve Zlatých Horách pouť. Šířila se samizdatová literatura přibližující historii blízkého poutního místa. A tak roku 1990 vzniklo Sdružení pro obnovu poutního místa. Ing. arch. Tomáš Černoušek a ing. František Zajíček vypracovali projekty a 22. dubna 1990 svatý otec Jan Pavel II. posvětil na Velehradě základní kámen nové stavby. Na prostranství před původním kostelem bylo připraveno první shromáždění věřících a po srpnové poutní mši ve farním kostele následovala smírná křížová cesta na místo původního chrámu. Roku 1993 byla zahájena stavba nového kostela, který byl dostavěn již 2 roky poté. Dne 23. 9. 1995 byl arcibiskupem mons. Janem Graubnerem vysvěcen. Roku 1996 byl dostavěn ještě poutní dům a o rok později ambity.
Záměr sdružení byl splněn, ačkoli celková částka dosáhla 27 milionů korun. Financování stavby plynulo pouze z darů věřících. Roku 2000 byla celá stavba předána duchovní správě. Hora Boží dar se tak opět stala místem modliteb k Panně Marii Pomocné za všechny nastávající matky a nenarozené děti.