Klášter Sázava

Klášter Sázava se nachází ve Středočeském kraji ve městě Sázava, na pravém břehu řeky Sázavy a je jedním z nejstarších klášterů u nás.

Po bájném setkání poustevníka Prokopa a knížete Oldřicha roku 1031 zde byl v místech dnešního sázavského kláštera postaven dřevěný kostelík zasvěcený Panně Marii a sv. Janu Křtiteli a dřevěné přístřešky mnichů. Roku 1070 byl vysvěcen kamenný kostel stojící na půdorysu řeckého kříže, jehož pozůstatky se dochovaly dodnes. Na konci 11. století nechal opat Božetěch kostel přestavět na románskou baziliku se dvěma věžemi se zvonicemi a kryptou sv. Damiána a Kosmy. Ačkoli kostel nebyl dokončen, byl roku 1095 vysvěcen. Zřejmě zde stávala také románská rotunda, jejíž pozůstatky se dochovaly dodnes.

Ve stavbě kostela pokračoval latinský opat Děthard, ale pod jeho vedením byl kostel dokončen jen jako jednolodní. Velkolepost kostelu dodal v polovině 12. století opat Silvestr a po něm opat Reginhard z Met. Jednolodní kostel byl přebudován na trojlodní baziliku a původní dřevěné stavby v jeho okolí byly nově vystavěny z kamene. Součástí obydlí mnichů byla křížová chodba, ložnice mnichů, pracovna, kapitulní síň i jídelna s kuchyní.

Ve 2. polovině 13. století probíhaly za vlády posledních členů rodu Přemyslovců úpravy kláštera v gotickém stylu. Půdorys kostela zůstal zachován, ale jeho podoba se změnila. Za roudnických augustiánů byl kostel budován jako trojlodní bazilika s mohutnou věží, ale v 60. letech 14. století pokračovala v přestavbě huť Matyáše z Arrasu, která kostel budovala jako trojlodní síňový chrám z rudého pískovce, takzvané arkózy, s bohatou výzdobou.

Okolo roku 1340 byla postavena východní klausura s kapitulní síní, která byla okolo roku 1370 vyzdobena freskami. Úpravy kostela trvaly až do konce 14. století, ale kostel nebyl nikdy zcela dokončen.

V roce 1421 byli mniši nuceni klášter opustit, ten pak byl vyrabován, ale zůstal zachován. Roku 1433 se do kláštera vrátilo několik řeholníků, ale stavební rozvoj kláštera bych pochopitelně zastaven a stavby chátraly.

V polovině 16. století se zřítila klenba krypty sv. Prokopa a chór.

Opat Wolfgang Zelender se snažil získat prostředky na rekonstrukci, ale třicetiletá válka jeho snahu zastavila. Po skončení třicetileté války koupili v polovině 17. století část kláštera benediktini a opat Nigrýn započal s raně barokní opravou. V přestavbě pokračoval také opat Benedikt Grasser, který stavbu svěřil staviteli Vítu Václavu Kaňkovi. Kostel dostal novou klenbu, čímž byl snížen, a dostal nové průčelí.

Na začátku 18. století se do přestavby pustil opat Václav Košín, ale místo kostela se věnoval především svému obydlí, takzvané prelatuře. Dalším zdejším opatem byl Anastasius Slančovský, za nějž došlo roku 1746 k rozsáhlému požáru, a proto bylo přistoupeno k pozdně barokní rekonstrukci kostela i klášterních budov. Stavbou byl pověřen věhlasný architekt Kilián Ignác Dietzenhofer. Kostel dostal nové barokně-rokokové průčelí zdobené mariánskou sochou a postranními vázami. Hlavní oltář a postranní oltáře byly vyzdobeny sochami. Byla přestavěna také klausura. V roce 1785 však byl rozkazem Josefa II. klášter zrušen. Klášter i s panstvím se stal majetkem pražského měšťana Viléma Tiegla z Lindenkronu a byl postupně upravován tak, aby splňoval potřeby novorenesančního zámeckého bydlení.

V 19. století vlastnil klášter pan Jan F. z Neuburgu. Nechal v jižním křídle klausury, která dostala novou fasádu, zbudovat hranolovou vyhlídkovou věž.

Posledními majiteli byli velkostatkáři Schwarzovi, kterým patřil klášter až do roku 1951. Roku 1962 byl areál kláštera prohlášen Národní kulturní památkou.

Ve zdech dnešního kláštera se dochovaly pozůstatky dřeva prvních stavení, v severní zahradě zbytky románských staveb, na pilířích postavených hutí Matyáše z Arrasu jsou pozůstatky gotika, v refektáři najdeme známky barokního stylu a konečně i klasi-cismus, ve kterém je zbudována zámecká fasáda a vyhlídková věž.

Při prohlídce kláštera lze navštívit bývalý konvent, spatřit výzdobu kapitulní síně, klenby zdobené anděly, malby na stěnách s výjevy ze života Panny Marie (při zvěstování, v očekávání, s Ježíškem, kárající), kostel sv. Prokopa s krásným oltářem, obrazy a sochami, raně gotické schody do podzemní krypty s ostatky sv. Prokopa.