Wiencke Island
Wiencke Island je ostrov ležící v Antarktidě u západního pobřeží Antarktického ostrova, od kterého ho odděluje průliv Gerlache Strait, a ostrovem Anvers, od kterého ho odděluje kanál Neumayer Channel. Je nejjižněji ležícím ostrovem v souostroví Palmer. Ostrov je 26 kilometrů dlouhý a 3 až 8 kilometrů široký. Zaujímá rozlohu si 67 kilometrů čtverečních.
Ostrov je hornatý, nejvyšším vrcholkem je zřejmě Luigi Peak, který ale nebyl nikdy podrobně prozkoumán. Na jihozápadě se nachází 1.415 metrů vysoký Nipple Peak a na severozápadě 864 metrů vysoký Nemo Peak. Ačkoli je ostrov skalnatý, až na několik menších míst na severu a západě je celý pokryt ledovcem, ledem a sněhem.
Wincke Island byl zřejmě objeven již v lednu 1820 Edwardem Bransfieldem a jeho lodí Williams, ale byl označen za mys. Roku 1829 vědec Henry Foster ostrov obeplul a v roce 1873 na něm poprvé přistál Němec Eduard Dallman. Jméno os-trov dostal až od Adriena de Gerlache, vůdce belgické antarktické expedice v letech 1897-1899, který ho pojmenoval po norskému námořníkovi Carlu Augustu Wiencke, který byl roku 1898 při bouři spláchnut z paluby lodi RV Belgica.
Francouzská antarktická expedice v letech 1903-1095 pod vedením Jeana Baptista Charcoty oblast znovu prozkoumala a objevila mimo jiného Dorian Bay. Zátoka byla pojmenována po Monsieur Dorianovi, členovi francouzské poslanecké sněmovny. V roce 1944 zřídila Británie základnu v zátoce Port Lockroy na malém ostrově Goudier Island, který leží nedaleko Jougla Point nedaleko jihozápadního konce ostrova Wiencke. V zátoce Dorian Bay byla dne 23. února 1953 založe-na a zřejmě roku 1957 zřízena argentinská chata Bahia Dorian. Má rozlohu asi 12 metrů čtverečních a slouží jako nouzové útočiště. Nedaleko ní pak byla v roce 1975 postavena chata Damoy Point (Damoy Hut), která fungovala jako základna pro dočasnou letní přistávací dráhu pro letadla na nedalekém ledovci. Přestala být využívána až v roce 1993, roku 1995 byla definitivně uzavřena a byla označena za „Historic Site or Monument“ s označením HSM 84.
V zátoce Dorian Bay bylo zaznamenáno také úspěšné přezimování – Amyr Klink zde na své lodi Paratii strávil 13 měsíců. O přezimování napsal knihu „Mezi dvěma póly“.
Nejsevernější bod ostrova je tvořen tmavým útesem zvaným Cape Astrup. Byl objeven belgickou antarktickou expedicí v letech 1897-1899 a Adrianem de Gerelache byl pojmenován podle Eivinda Astrupa, norského arktického průzkumníka a člena dvou výprav do Grónska.
Jihovýchodní konec ostrova se nazývá Principal Point. Poprvé byl zmapován francouzskou antarktickou expedicí pod vedením Jeana-Baptista Charcota v letech 1903-1905. Pojmenován byl ale až argentinskou antarktickou expedicí v letech 1953-1954. Nedaleko Principal Point se nachází Pursuit Point, který je významnou ptačí oblastí.
Jihozápadním koncem ostrova je Cape Errera, který je od Principal Point vzdálen asi 7 kilometrů.
Na několika menších skalnatých místech se vyskytují lišejníky a mechy.
