2018-05-26 - Alfrédov

Tentokrát jsme se rozhodli zkusit zase něco jiného, než Benátky. Absence oblíbeného Darovanského Dvora a obsazenost kvůli turnajům nás zavedla do Alfrédova, kde už jsme loni byli. Rezervaci jsme měli na 8:30, což znamenalo vstávat v 5:45, nejpozději v 6:30 vyrazit, abychom tam před 8:00 byli a před hrou stihli ještě rychlý trénink.

Hned na drivingu jsme oba tak „excelovali“, že ta tragikomedie, která následovala, - mimochodem, kolikáté už to bylo dějství? - nás snad ani nemohla překvapit... Že první jamku, pětipar, nezahraju s kdo ví jakým výsledkem, to mi bylo jasné, ale 14? Jakože fakt? Myslela jsem, že to byl úlet, omyl, když jsem si hned z té další odnesla první bod. Ale ne, další pětipar a za 13. Šmarja! Důvod mi byl poměrně jasný - od rána jsem byla nějaká unavená, tráva byla po dešti a s ranní rosou úplně mokrá, takže míčky se chovaly divně, stejně tak to mělo vliv na naše neumělé odpaly. Je „fajn“ vědět, v čem je problém, víc „fajn“ by ale bylo vědět, co s tím...

Jaké absurdní překvapení pak přinesla 4 jamka! Z předchozích tří jamek jsem byla tak rozpačitá až otrávená, že jsem si na odpališti tříparu ani nevzpomněla na to, co jsem psala nedávno u Benátek - totiž že „ve mě ty třípary vzbuzují nějaký tlak, protože vím, že bych mohla zahrát dobrý výsledek a to mě asi tak vystresuje, že to rovnou na odpališti pokazím“. Tentokrát jsem zahrála jednu z mých lepších ran. Žádnou dokonalou, to bych totiž green přepálila, takže míček po ráně z odpaliště skončil kus před greenem. Jo, takových nadějných pokusů už jsem v minulosti měla a pak to vždycky „zazdila“. Jenže tentokrát se mi dost dobře povedla i 2 rána - pitch na green. Míček skončil asi 2 metry od jamky. A já si ani při další ráně nepřipouštěla, že by to mohl být PAR. Vždyť v takové situaci jsem byla už tolikrát, a nikdy nebyl! Jenže tentokrát bylo všechno jinak a míček na 3. ránu opravdu zapadnul do jamky. Na veřejném hřišti, kde jsou kratší jamky, už jsem hrála i birdie, ale tohle, to je něco jiného! To je můj první PAR na mistrovském hřišti! Jo a taky těžko uvěřitelných 5 stablefordových bodů! :-)

Myslíte, že mě to tak navnadilo, že odteď už budu navždycky hrát jako božský Tiger? :-) Nikoli, na dalších dvou čtyřparech jsem nepředvedla nic, další třípar přiměřeně „pokazila“ na tedy hrála za 5 ran (což jsou ale pořád dobré 3 body) a pak uhrála po jednom bodu na dalších dvou čtyřparech. Nutno podotknout, že oproti své vůli jsem mezi 6. a 9. jamkou vyřídila pár pracovních telefonátů a napsala několik SMSek. Fuj, nemám se za to ráda, ale tak kdo mohl čekat ty problémy, které jako na potvoru přišly...

Postupně začínalo být horko, tráva uschla, ale zase se tak na hřišti „objevila“ řada míst bez trávy, míčky mi věčně zapadávaly mezi nějaké drny, odkud jsem je neuměla dostat. Desátá jamka byla ještě jen za 10, jedenáctou jamku jsme rovnou škrtli. Je přes vodu. Přes tak velkou vodu, že bych jí nepřepálila, ani kdybych dala tu svou nejlepší ránu. To už jsem zkoušela loni - jednou z odpaliště, podruhé z dropovací zóny. Míčky můžu zahodit i jinak, tak jsme tu jamku jen prošli. Na 12. jamce jsem vyřídila poslední telefonát a s Mikim jsme tam oba „skoro“ poztráceli míčky hned u odpaliště. Jamka je docela krátká, ale do kopce, míček jsem lovila z lesa, výsledek „no comment“. Obdobně následující jamka, která je celá podélně skloněná k vodní překážce, ve které jsem skončila hned 2×. Ćtrnáctka je sice také poměrně krátká, navíc skloněná směrem dolů, ale já to opět nevyužila. Ještě že „mám“ ty třípary, takže z 15 jamky jsem si konečně zase odnesla nějaké body. A málem i nutrii v bagu, nejprve se pásla na greenu, pak běžela proti mě, hozené jablko ignorovala a zahučela do vody. Na ryby nebo žáby jsme zvyklí, na zajíce z Benátek už taky, ze Zimbabwe i na impaly, ale nutrie...?

Uf, zbývá dohrát hřiště. Jeden pětipar, to je jako kdybych nehrála, a pak tedy sympatických 7 ran na čtyřparu, takže zase nějaké body. Miki tím skončil, protože poslední, osmnáctá jamka je zase „vodní“. Já jí hrála, Miki sloužil jako kedík :-). A hrála jsem jí strategicky stejně, jako loni - nikoli přes vodu, ale pěkně okolo :-). Výsledných 8 ran sice není nic k chlubení, ale bylo to za méně, než kdybych hrála přes vodu, a taky bez ztráty míčku.

Takže - Alfrédov. Pěkný, členitý, oproti některým jiným hřištím hodně roztahaný. Jenže tedy také kopcovitý a se dvěmi „vodními jamkami“, které jsou pro nás nehratelné. Spolu s mokrou trávou, pak zas moc suchým hřištěm - výmluvy, „neschopnjost“ se tomu říká - to prostě nemohlo dopadnout dobře. Jaký kontrast k posledním dvěma hrám v Benátkách...

Jamka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 1-18
PAR 5 4 5 3 4 4 3 4 4 5 4 4 4 4 3 5 4 3 72
Délka (m) 433 316 436 106 280 316 140 349 365 382 237 230 347 235 119 400 243 109 5.042
Výsledek 14 8 13 3 14 10 5 9 8 10 / 12 14 9 7 13 7 8 136