2017-06-17 - Alfrédov

Vlivem letošní květnové dovolené v Japonsku se nám golfová sezóna trochu „rozpadla“ - začátkem dubna jsme ještě byli lyžovat a zbylé dubnové víkendy využili k doplánování dovolené. Vlivem mého menšího zranění ruky z lyžování ve Švýcarsku jsme ani nechodili ve všední dny trénovat. Do golfu jsme se tedy pustili až koncem května po návratu z dovolené.

Překvapivě na nás mnohaměsíční pauza ani nebyla znát, takže jsme po pár trénincích vyrazili na hřiště. Rozhodovali jsme se trochu na poslední chvíli podle počasí, takže možnosti už byly trochu omezené. Zvolili jsme Alfrédov u Plzně.

Abych tedy přestala podceňovat dopady našeho zimního výpadku, tak jsme první jamku hromadně pokazili. Ono je to ale trochu zákeřné, dát nám jako první jamku sezóny zatočený pětipar do kopce :-). Ještě několik dalších jamek nebyla žádná sláva a nepomohlo nám ani to, že byly případně z kopce. Z prvních pěti jamek jsem zvládla uhrát 1 Stableford bod jen na tříparové jamce č. 4. Pak jsem se docela rozehrála a postupně body přibývaly. Slušná byla hraně tříparová jamka č. 7. Devátou jamku jsem rozehrála moc pěkně, ale pak jsem pokazila tři rány devítkou železem. Až když jsem hůl vyměnila za jinou, zas to šlo, ale výsledek už to nezachránilo :-)

Druhou devítku jsme zase zahajovali na pětiparu. Je ale krátký, má jen 382 metrů, rány se docela dařily, takže se mi povedlo uhrát bod. Další jamku Miki odmítl hrát a já jsem jí po ztrátě třetího míčku taky škrtla. Přitom po ztrátě druhého míčku už to vypadalo, že se z toho vyhrabu možná ani ne s nějakým katastrofálním výsledkem, ale když jsem hrála následující ránu skrz stromy, Miki zrovna studoval pravidla pro vodní překážku, takže neviděl, kam míček letěl, a já ho mezi těmi stromy taky nezahlédla. Tahle jamka je pro nás dost nehratelná, v obvyklé dopadové vzdálenosti z odpaliště je voda a nic neřeší ani dropovací zóna, protože vodu nedokážeme přehrát ani odtamtud. Správně by měl hráč jamku škrtnout, když uhraje 10. ránu, což dodržujeme pouze pokud je hřiště plné, pokud za námi nikdo není, tak dohráváme a bereme to jako možnost tréninku. Kolik míčků tu ale člověk v té vodě utopí, než se k té desáté ráně dohrabe...?

Skóre mi dost vylepšily jamky č. 14 a 15. První jmenovaná je čtyřpar, krátký a z kopečka, to mi dost pomohlo. Mikimu tam dokonce míček po hře driverem doskákal až před green, takže nějakých 200 metrů. Jamka č. 15 je třípar. Taky z kopečka, akorát za greenem je voda. Povedla se mi super rána a právě kvůli sklonu fairwaye se míček nezastavil na greenu, ale skončil ve vodní překážce za ním. Naštěstí jen na břehu, ze kterého se mi povedlo druhou ranou míček odehrát. Z hodně slibného výsledku tak nakonec bylo „jen“ skóre 5, ale díky osobnímu PARu hned 4 Stableford body. A právě osobní PAR mi pomohl i na následujícím pětiparu. Třetí nejdelší jamka hřiště a zatočená, ale skloněná dolů, to se hned hraje lépe. Skóre 9 přinesl hned 2 body. Pak už zbývaly dvě poslední jamky, přičemž ta 18. je takovou třešničkou na dortu. Green je částečně ostrovní a v naší dopadové zóně je opět voda. Miki zase nehrál. Já jsem poprvé po dlouhé době promáchla a druhou ránou míček poslala do vody, to není nejlepší začátek. Z dropovací zóny jsem pak sice zase hrála do vody, ale s trestnou ránou se mi povedlo se dostat na green a dohrát to za slušných 9. Což sice není na body, ale mohlo to dopadnout mnohem hůř :-).

Hřiště nás vyloženě nenadchlo, protože je pro nás docela těžké - hodně skloněné, což nám sice při hře dolů dost pomáhá, ale v protisměru je to pak katastrofa. Obdobně jsou tu dvě jamky, které kvůli umístění vody v podstatě nemůžeme hrát. Nicméně i když hřiště nenadchlo, líbilo se nám. Je to trochu výzva a až budeme umět hrát přes vodu, bude se nám líbit ještě víc :-).

Jamka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 1-18
PAR 5 4 5 3 4 4 3 4 4 5 4 4 4 4 3 5 4 3 72
Délka (m) 433 316 436 106 290 316 140 349 365 382 237 230 347 235 119 400 243 98 5.042
Výsledek 17 9 11 7 12 8 5 9 9 9 X 8 11 6 5 9 8 9 152 (na 17 jamkách)