2017-09-17 - Česká Lípa

Víkend 16. a 17. září byl pracovní a poté, co jsem za sobotu odpracovala rovných 17 hodin a vše se díky přičinlivým kolegům stihlo uzavřít v neděli ráno, rozhodli jsme se vyrazit na golf. S odstupem asi 13 měsíců jsme se plánovali vrátit se na hřiště do České Lípy, kde se nám loni moc líbilo. Hřiště je vhodné pro začátečníky, sice na mnoha jamkách hrozí voda, ale to už mi přijde jako menší hrozba než les, který tu v podstatě chybí. Rezervaci jsme dělali až v ten den dopoledne a vyhovující volný čas byl na 13:30.

Takže jsme pobrali potřebné věci, naložili se do auta a vyrazili. Přijeli jsme asi s hodinovým předstihem. Nahlásili jsme se na recepci, kde visí velký displej s rezervacemi, a hodinu před námi a půl hodiny po nás nikdo přihlášený nebyl.

Volný čas jsme využili na menší potrénování na drivingu, puttingu i chippingu/pitchingu. Zdejší driving je tedy tragédie, hráči nad HCP 36 tu nesmí trénovat hru z trávy, jedině z umělých rohoží, což je hodně chabá náhrada reálné hry na hřišti.

Před samotnou hrou jsme si ještě odskočili na toaletu a asi ve 13:20 zamířili na odpaliště 1. jamky. Překvapilo mě, když jsem po příchodu viděla čtyřčlenný flight, který dohrával 1. jamku, a nechápala jsem, co tam dělali, když před námi nikdo neměl být. Ale za tu dobu, co jsme trénovali na cvičných plochách, se mohla situace změnit a mohli si udělat právě na 13:20 nebo 13:10 rezervaci. Když jamku dohráli a nikdo další, kdo by měl případně startovat ve 13:20, nepřišel, pustili jsme se do hry i my.

Podle Endomonda jsme odstartovali ve 13:24, ale vybavuji si, že jsem ještě kontrolovala, jestli jsme případnému flightu, který měl startovní čas ve 13:30 poskytli 5 minut, které pravidla tolerují jako možné zpoždění, takže reálně jsme vyráželi asi o minutku, dvě později. Měli jsme počkat až na správný čas, ale s HCP 54 se snažíme hru urychlit…

Během hry 1. jamky nám začal pálit na záda čtyřčlenný flight, který se objevil na odpališti ve chvíli, kdy jsme se chystali odpálit své druhé rány z fairwaye. Záhy nám začali pálit na záda, takže nás ještě znervózněli a výsledek na 1. jamce byla katastrofa. Moc mi nešla ani následující jamka, ale pak už jsem se uklidnila a 3. jamku, kterou je třípar, zahrála za 5.

Když jsme dorazili na odpaliště 4. jamky, dorazil k nám kdosi v buggy a oznámil nám, že „jsme jim vlezli do turnaje, že je za námi ještě jeden flight turnaje, který zdržujeme a že nás může nechat zadržet“. Vůbec ho nezajímalo, že o žádném turnaji, pardon – MISTROVSTVÍ, nic nevíme, že nám o ničem nikdo neřekl, ačkoli jsme klasicky prošli registrací na recepci, nepožádal nás, ať počkáme, že nikde neviselo žádné oznámení a že čtyřčlenný flight, jehož členové hrají hůře, než my, určitě zdržovat nebudeme – když jsme začínali hrát 4. jamku, i po delší diskuzi s ním oni teprve dohrávali druhou. A nezajímalo ho tedy ani to, že je to jejich organizační problém, když flighty očividně nedodržují tempo hry a že to ONI by to měli řešit, v podstatě podle pravidel tím, že příslušný flight opakovaně napomenou a následně diskvalifikují. Což by samozřejmě nebylo třeba, kdyby někdo z organizátorů konal a prostě flighty, které měly navazovat na turnaj, požádal o strpení. A jak „s oblibou“ ráda opakuji, nesnáším nespravedlnost a bezmoc, takže mi slušně hnul žlučí…

A vlastně se mi pak už vůbec nehrálo dobře. Po 5. jamce jsme se rozhodli využít zdejších toalet a flight za námi pustit, ať mají organizátoři klid. Z odpaliště 6. jamky je nádherný výhled, určitě nejkrásnější na tomto hřišti, tak jsme si čekání užívali. Trvalo opravdu hodně dlouho, než dorazili a hned za nimi přišel i jednotlivý hráč, který měl startovat půl hodiny po nás. A toto zdržení zvládli ti čtyři umělci jen na pěti jamkách… Takže nakonec fakt škoda, že jsme je pustili, protože kdybychom bývali dohráli normálně, tak by rozhodně v klubovně ostatní flighty na ten poslední nečekali kvůli nám, ale naopak by mezi námi a jimi byla dobrá minimálně půlhodinová mezera…

Navíc jsem na to pořád musela myslet, pořád jsem byla naštvaná. Svůj podíl na špatném výsledku asi měla i úplně nová golfová rukavice, která mi nebyla pohodlná a tlačila. Na celé první devítce jsem pak už dokázala uhrát jen jeden jediný bod na obtížném čtyřparu – 6. jamce. A žádné lepší skóre, než 9!

Na odpališti 10. jamky jsme pro změnu pěkně zmokli, přehnaly se dokonce i malé kroupy. Po skončení turnaje navíc greenkeepři posypali greeny jakýmisi modrými granulkami, které ovšem nezapadaly mezi stébla trav a v dešti se nerozpustily. Jen se rozpatlaly, takže jsme to měli na putteru, na míčkách, na rukách…

Na celé druhé devítce jsem dokázala uhrát už jen 3 body na tříparové čtrnáctce a pak jeden nuzný bodík na jamce č. 18. Jamky i při tomto strašném skóre jsme při 10. ráně neškrtali, protože čas nás netlačil, nikoho jsme nezdržovali, byť tedy organizátorům to asi připadalo jinak, takže jsem si odnesla skóre 182. Můj nejhorší výsledek vůbec a taky něco, za co by mi snad měli sebrat členskou klubovou kartičku…

Byť tedy tentokrát odcházím se strašným výsledkem, strašnými pocity, strašným dojmem z úpravy greenů i strašným naštváním na mou rukavici, hřiště se mi jeví pořád stejně krásné a bude potřeba mu tu reputaci někdy v budoucnu napravit…

Jamka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 1-18
PAR 4 4 3 4 5 4 5 3 4 4 4 5 4 3 4 5 3 4 72
Délka (m) 316 237 120 292 413 306 471 118 285 295 235 404 314 118 273 408 103 309 5.017
Výsledek 10 11 5 13 12 9 13 9 9 11 9 13 9 6 13 12 9 9 182