2017-07-29 - Poděbrady

Jestli jsem v případě návštěvy Alfrédova psala, že se nám „rozpadla“ golfová sezóna kvůli dovolené v Japonsku, tak musím zkonstatovat, že „rozpad“ pokračuje. Začátek července jsme totiž pro změnu strávili na Islandu. Sice jsme se snažili trénovat, ale na hřiště nemělo cenu bez nějaké přípravy vyrážet. K další návštěvě golfového hřiště jsme se tedy odhodlali až na konci července. Ta pro nás „lepší“ hřiště si necháváme až budeme ve „formě“ (ha ha ha), takže jsme za cíl naší návštěvy zvolili Poděbrady.

V Poděbradech má golf dlouhou tradici, klub tu vznikl už roku 1961, hrát se tu začalo o dva roky později a plnohodnotně pak v roce 1966. Klubovna byla původně na břehu Labe na opačné straně hřiště, dnes sídlí v budově postavené roku 1922 podle plánů architekta B. Kozáka v rondokubistickém stylu. Nad budovou se tyčí dva 150 metrů vysoké stožáry, pozůstatek po Českých radiokomunikacích. Golfovému klubu prý dělají spoustu starostí a nic s tím nejde dělat, neb stožáry jsou, stejně jako budova, kulturní památkou. Pravdou ale je, že jsou vidět z takové dálky, že se ke hřišti dá jet i bez navigace - od Prahy na Poděbrady a pak ke stožárům. Jeden z nich vám bude při příjezdu stát přímo v cestě... Dost už bylo exkurzu do minulosti, pojďme se podívat na hřiště očima začátečníka...

Hřiště začíná sérií dlouhých jamek, prvních 8 jich jsou čtyřpary s jedním pětiparovým přerušením. Jamka číslo 1 je doleva zahnutý čtyřpar, nijak složitý, ale dost dlouhý a členitý na to, aby začátečníka potrápil. Hned za námi startoval jeden pán, tak jsme ho hned na 2. odpališti pouštěli. Druhá jamka taky zahnutá, docela úzká a poprvé se tu potkáváme s říčkou Skupice, která nás ještě potrápí. Kdeže jsou ta hřiště, kde ve vodních překážkách není voda...? Následující jamka je rovná a přehledná a stejně nedá nic zadarmo. Čtyřka, pětipar, nejdelší jamka hřiště, původní první jamka staré devítky když ještě byla klubovna u Labe. Výsledek rovných 10 je vlastně super... A následují další čtyři čtyřpary - pětka podél vody, šestka rovnou přes vodu, relativně poklidná sedmička, kde překáží plot místní střelnice a pak zase zahnutá a vodou zpestřená osmička. Tu jsem tedy extra pokazila, dvakrát voda... Až pak přichází první a jediný třípar první devítky a šance na nějaké body. Zaujalo nás, že green 9. jamky je úplně na opačné straně hřiště, než je klubovna. Zřejmě důsledek historické a průběžné výstavby hřiště. Běžné totiž je, že odpaliště 1. a 10. jamky a green 9. a 18. jamky jsou v blízkosti klubovny, aby bylo možné hrát případně pouze na 9 jamek. Poděbrady to sice umožňují taky, ale jak se hráč od 9. greenu vrátí ke klubovně, mi není úplně jasné :-).

Následovaly dva čtyřpary, nijak obtížné, jen zase s trochou vody, jeden tam, druhý zpátky. Dvanáctá jamka je zdejší vyhlášená - pětipar třikrát zahnutý obklopený hlubokým lesem. Prý i ti nejlepší tu píší vysoká skóre, takže mých 9 je asi dobrých, ne? ;-) Neodpustím si tu citaci z webu pratelegolfu.cz: „Les, les, les. Pokud by to mělo být jedním slovem, pak prostě les. A když už bychom měli toho lesa přeci jen nějak málo, přijdou na řadu vyhlášené Lesní jamky – 12, 13 a k tomu ještě nádavkem 14! Zejména na těch prvních 2 nás čeká vysoký a hluboký les a v něm záludně zakroucené ferveje. Sice se jedná o pěti a čtyřpar, ale často by dvanáctipar byl málo.“ Ale green má tahle jamka parádní. Prý použili drny ze zrušené devítky v Nové Americe a celý ho předělali. Následující jamka č. 13 je prý ještě o něco těžší, ale my jsme „ušetřeni“. Na jamce probíhají nějaké úpravy - na odpališti, fariway trochu zarostlá, green bez vlajky taktéž, bunker bez písku. Možná škoda, mohla to být legrace. Místo toho jsme museli jít pěkný kus po bahnité cestě podél fairwaye, takže jsme rychle pochopili, jak se flighty před námi tak rychle dostali na „přečíslovanou“ třináctou jamku. Prostě dvanáctku nehráli, aby nemuseli až dozadu do lesa a pak jít po cestě zpátky...

Obvyklá třináctka je tedy naší čtrnáctkou. Je těžká, ve druhé půlce se hodně zužuje, vlevo les, vpravo voda. Volila jsem les, kde jsem se trochu zahrabala... Pak přicházejí tři třípary za sebou. Jeden z nich podle všeho nouzově nahrazuje tu zavřenou třináctku. Všechny tři docela jdou, i když ani jeden není vyloženě krátký. Na šestnáctce Miki dokonce hraje bogey! Aby si tedy hned tu další pětiparovou jamku škrtnul po ztrátě míčku ve vodě po už „mocté“ ráně. Nejdelší zdejší jamka z dámského odpaliště, ale fairway s přilehlým semi-roughem široká, přesto se dokážu trefit do vysokého roughu... Další flight nás nedocházel, tak jsem si dovolila využít čas a jamku s nejhorším skóre dne dohrát. A ještě jedna třešinka na dortu - zahnutá osmnáctka do mírného kopce.

Zlákala nás zdejší rovina, zradil místní les a voda. Tvrdí to i ti zkušenější, pro začátečníky je to hřiště opravdu těžké, mezi naše oblíbené se tedy (zatím) nezařadí...

Jamka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 1-18
PAR 4 4 4 5 4 4 4 4 3 4 4 5 4 3 3 3 5 4 72
Délka (m) 370 314 305 387 204 265 324 288 126 298 332 342 332 159 137 144 399 381 5.107
Výsledek 13 9 9 10 10 8 10 14 7 11 8 9 10 6 5 7 15 11 172 (na 17 jamkách)