CZ-MILKA.net

2014-07-19 - Německo, Nonnensteig

K této ferratě se lze dostat i pěšky z obce Dolní Světlá, my jsme zvolili cestu autem do obce Jonsdorf, kde je velké parkoviště. Někde jsem četla, že prý je tam "mastné parkovné" - nejsem příznivce invektiv, ale tady si nemohu odpustit poznámku o "čecháčcích" nebo "paštikářích", promiňte... 1 hodina parkování je za 0,5 EUR, zaplatili jsme 3 hodiny, za necelé 2 jsme byli zpátky a to jsme se flákali... Celý den stojí, myslím, 4 EUR...

Z parkoviště v Jonsdorfu jdeme na jihozápad okolo hotelu a louky, nástup na ferratu je po pravé straně cesty. Z parkoviště nám to tam trvalo necelých 10 minut včetně průběžné sklizně malin u cesty... :-)

Nonnensteig začíná kolmým žebříkem, nad ním pokračuje fůra kramlí a na ranní rozcvičení pěkné lezení. Po výlezu na první "vrcholek" následuje lanový most. Kousek za ním je nutné projít kus lesíkem po pěšince a najít začátek dalšího úseku.

Druhá část začíná výlezem takovou průrvou pod skálu, okolo které pak vede traverz doprava. Zatímco spodní část ferraty je kramlemi osázená až moc, tady nejsou žádné, nicméně nejsou potřeba. Traverz pokračuje za roh do průrvy, kde se překročí na protější skálu a pokračuje se dál. Pak je potřeba přejít pár kroků přes skalní plotnu k dalšímu začátku lana.

Kousek od začátku tohoto úseku se nachází nejtěžší část této ferraty - několikametrový převis. Podle fotek mi přišel strašný, když jsem ho viděla, tak taky, ale překvapivě to byla hračka. Takže jsem si ho dala rovnou 2,5× :-D. Abyste rozuměli, chlapovi o výšce 174 cm, který má velké nohy a postaví se na špičky, se povede ze země cvaknout rovnou do druhého úseku jistícího lana. Tím se to dá dost usnadnit, protože není nutné se pak přecvakávat ve visu. Mně k tomu chyběly 2 cm, nakonec to přecvakávání bylo to nejmenší. Když jsem dolezla do místa, kde bylo potřeba se přecvaknout, chtěla jsem přitáhnout karabiny a zjistila, že se mi sekly dole o spojku lana. Už se mi to párkrát stalo, ale nikdy v tak blbém místě. Bohužel nezabralo ani zuřivé lomcování, takže jsem musela dolů. Podruhé už jsem si to hlídala, přecvaknutí uprostřed převisu bylo docela v pohodě, tak jsem se radovala, jak to pěkně dolezu a když jsem chtěla přecvaknout na třetí úsek lana, tak jsem zjistila, a to se mi nikdy nestalo, že se mi oko karabiny háklo na oko kotvení lana. Takže jsem musela o další půlku zase zpátky. A vůbec nechápu, jak k tomu mohlo dojít, protože ta karabina z toho nešla ani silou, chtělo to jemnou mechaniku, což je, když visíte v převisu za jednu ruku a už toho máte dost, trošku problém. Hádám, že se nic takového nikdy nikomu neděje, ale stejně, dejte si na to bacha, řešení je pak přinejmenším nepohodlné :-).

Kousek za převisem už je nejvyšší bod ferraty s vrcholovou knihou a pěkným výhledem. Od něj následuje několik úseků slezů. Dolů lezu nerada, takže mi to přišlo horší, než ten obávaný převis. Pod posledním slezem se ferrata větví, lano doprava údajně vede k sestupové cestě, my jsme pokračovali dál k třílanovému tyrolskému mostu přes Schwarzer Gang (Černou chodbu). A za ním už je definitivní konec.