2018-06-19 - Sketching IX.
Scházíme se naposledy. Naším úkolem je dodělat rozdělanou práci z minula nebo „vlastní kompozice z hezkých vzpomínek, cestování, jídlo, zážitky“. Já chci mít vždycky všechno hned, takže jsem nedodělky průběžně dodělávala doma a tedy se mě týká ta druhá varianta.
Vytahuji několik fotek z nedávné cesty po Japonsku a vybírám z nich ty, které bych mohla zvěčnit i na papír.
1. úkol
Jako první volím noční tokijskou čtvrť Ginza a nároží s mrakodrapy. Mám v plánu jen rychlou skicu tužkou.
Rychle předkresluji tužkou a postupně zvýrazňuji základní kontury. Někde v tuhle chvíli mě to přestává bavit, protože nevím, co s tím dál. Tedy vím, ale taky je mi jasné, že bych to nezvládla. Takže čas vyplňuji tím, že se pouštím do jiného obrázku.
Do toho přichází lektorka a s komentářem, že to celé nějak padá, doporučuje, abych to překreslila, víc směřovala k hornímu úběžníku. Takže opouštím nově začatý obrázek a v následujících minutách zapatlám celou elastickou i normální gumu, jak se snažím zachovat z obrázku jen to, co se mi ještě bude hodit. Pak znovu beru tužku a kreslím hlavní kontury ještě jednou.
Když jsou hlavní kontury hotové, beru silný liner a obtahuji je. Postupně dokresluji okénka a ta zhasnutá vybarvuji.
A zase mě to přestává bavit, nejradši bych to tak nechala, ale lektorka přichází s tím, že teď tomu musíme dát život, dokreslit pohyb, lidi. To je to, čemu jsem se chtěla vyhnout, ale bylo mi jasné, že jestli se to povede, bude výsledná skica úplně o něčem jiném. a tak kreslím čáry, pod nimiž si lze představit nějakou tu ruku a nohu. Tohle byla moje původní představa o maximu využití kresby postavy, do větších detailů nemám ambice se pouštět :-). z vlastní iniciativy kreslím jedno šišaté auto :-).
Tenkým linerem doplňuji stíny, na doporučení přidávám strom(y) a postavu do popředí a z vlastní iniciativy kreslím druhé auto :-). Hotovo, konec, stačilo, jsem spokojená :-).
Původně to měla být rychlá skica tužkou, nakonec je z toho na mé poměry dost detailní studie linerem :-). s výsledkem jsem spokojená, pokud bych tohle dokázala přímo na místě, venku na ulici, byla bych nadšená. Jenže tam na to tu hodinu a čtvrt, co mi to zabralo, byť tedy včetně nějaké prokrastinace v mezičase, mít nebudu…
2. úkol
V mezičase, když nevím, co s těmi mrakodrapy dál, vybírám jednoduchou fotku kamenné lampy a brány torii na ostrovy Miyajima a kreslím na dolní polovinu papíru.
Původně to měla být rychlá skica linerem. Takže jsem začala tím, že jsem si bleskově připravila hlavní nákres tužkou a dřív, než jsem tužkou dokreslila torii, jsem obtáhla linerem lampu. To je moje verze skicování – něco mě zaujme, já „zahodím“ to rozdělané, co už mě nudí, a jdu dělat něco jiného. Pravý opak toho, jak se chovám v běžném životě.
Nakonec jsem se nevzdala a, když jsem dokončila skicu tokijských mrakodrapů, dokreslila jsem i tu torii. Ale už jsem to nechala tak.
3. úkol
Nad třetím obrázkem, na který jsem si chtěla nechat nejvíc času a použít akvarel, jsem chtěla použít právě tu fotku lampy a torii. Ale lektorka zahlédla, že mám těch fotek celou řadu a zaujal jí chrám Kinkaku-ji, tedy Zlatý pavilon. Že prý to jednoduché si mám nechat na doma :-).
A tak beru tužku a zkouším načrtnout základní tvary. Prohnutá střecha mě potrápila už loni, když jsem se pokoušela nakreslit hrad Matsumoto-jō.
Rozhoduji se vyzkoušet oblíbenou techniku některých umělců a použít jen 2 barvy – v tomto případě žlutou a zelenou. a to z toho důvodu, že při kreslení přímo venku taky nebudu mít čas čekat, až mi zaschnou různé barvy, abych mohla použít další. Vybarvuji tedy samotnou stavbu, maluji stromy a keře a snažím se o rozpitý odraz pavilonu i stromů ve vodě.
Nechávám zaschnout a pouštím se do zvýrazňování linerem – silným kontury a kmeny stromů, středním další tvary pavilonu a koruny stromů, tenkým pak stíny a odraz ve vodní hladině.
Tím končím s obrázkem, touto lekcí i celým kurzem a domů si odnáším úkol, že mám některá místa na pavilonu ještě trochu zvýraznit. Tento úkol jako jediný z celého kurzu nechávám nesplněný, protože mi už teď kontury přijdou hodně výrazné a mám obavy, že další zásahy fixou by to jen zkazily.
Shrnutí kurzuStručně lze říct, že kurz byl fajn. Náplň bohatá především co do témat, zopakovala jsem si kompozici, perspektivu, zkusila i postavu a portrét, což se mi může hodit, byť postavu ani portrét kreslit nehodlám. Je to dobré na naučení se a naštěstí se mi později dařilo vybírat takové předlohy, že jsem se nežádoucím tématům vyhnula. Jen tedy na hodině, jejímž tématem byla postava, stáli modelem někteří účastníci kurzu. To je podle mého úplně špatně, protože si zaplatili za to, aby se učili kreslit, ne aby stáli modelem. Obdobná situace asi měla nastat o týden později při portrétu, tam byla dokonce i v „programu“ napsaná na 1,5 hodiny modelka, kterou jsme ale neměli, a jako alternativa mělo být opět střídání účastníků kurzu, na což naštěstí nedošlo.
K dispozici jsme po celou dobu kurzu měli dostatek materiálů a možnost seznámit se s různými technikami, které lze uplatnit v terénu – tužku, liner, fixy, pastelky, akvarel. Byť tedy zrovna ty fixy přímo v terénu si představit neumím… a na dalších lekcích už byla volba jen na nás, kterou techniku si pro svůj obrázek vybereme, takže není třeba se děsit toho, že mám všechno akvarelem – to proto, že jsem si to tak vybrala, nikdo nás nenutil ;-).
Pro někoho může být velkým plusem třeba i to, že má každý týden 3 hodiny jen pro sebe, na svůj koníček. Osobně vidím mínus v tom, že kurzy začínají až v 18:30 a končí tedy ve 21:30, což je čas, kdy už jsem zpravidla v posteli s knížkou. Takhle jsem po příchodu domů už nic nestihla a ještě jsem se dostávala do postele o hodinu později, než obvykle. Štěstí, že jsem nemusela ve čtvrtek vstávat v 5:30, jako to mám v některé jiné dny…
Ačkoli chápu všechny důvody, proč nám bylo vytýkáno, abychom nepospíchali a víc nad obrázkem přemýšleli, je to asi největší úskalí ve vztahu přímo k mé kresbě, na které jsem narazila. Ocenila bych větší zohlednění preferencí každého účastníka kurzu. Já o sobě vím, že skicák má být spolu s fotkami a deníkem dalším způsobem, jak chci zaznamenávat své zážitky na cestách a také je mi jasné, že na skicu nebudu mít hodinu nebo ještě víc času. Potřebovala jsem se tedy naučit se věnovat tomu nejdůležitějšímu, aby skica byla hotová rychle, ale výsledek vypadal pěkně. To se asi úplně nepovedlo, byť základní povědomí, jak na to, jsem získala, tak snad to ostatní přijde s praxí, jak slibovala lektorka...
A stejně, jako většině jiných kurzů na cokoli, i tomuto by prospělo, kdyby na jednoho lektora bylo na kurzu méně účastníků. a nebo kdyby byla nějaká lepší organizace. Když jsme se jednou sešli jen asi v pěti nebo šesti lidech, bylo to super, lektor učebnu obešel v podstatě přesně v tom časovém intervalu nezbytném na splnění zadaného úkolu, aby mohl splnění zkontrolovat, opřipomínkovat, opravit a zadat další úkol. Když nás ale byl plný počet, což ani nevím, kolik je, odhaduji to na nějakých 10 účastníků, už má lektor na každého účastníka mnohem méně času a když musí ještě v mezičase podávat pomůcky, řezat papíry a hlavně rozdávat instrukce účastníkům, kteří si nahrazují jinou hodinu, a to dokonce z úplně jiného kurzu, ztrácí se tím strašného času. To nahrazování mi asi vadilo nejvíc, myslela jsem, že když někdo nahrazuje, tak má prostě hodinu s námi a je to k jeho tíži, že se nemohl zúčastnit své řádné hodiny, a ne že mu bude lektorka 10 minut vysvětlovat a ukazovat to, co na svém kurzu zameškal, a ostatní budou mezitím poposedávat a znuděně si čmárat, protože už třeba nebudou vědět, jak se svým obrázkem pokračovat, ale lektorka na ně nebude mít čas.
Jak už jsem zmiňovala dříve, nevýhodou je i to, že materiály a pomůcky jsou na kurzu pouze k zapůjčení. Je to logické u fix nebo akvarelu, s ohledem na ceny obojího, ale tři tužky, tři linery a třeba i jeden štětec by spolu se symbolickou hromádkou papírů snad každý mohl dostat své, i kdyby měl být kurz nepatrně dražší. u pomůcek bych to ještě snesla, ale že dostaneme předtištěné výukové materiály nebo si vybereme předlohy pro své obrázky a na konci lekce je většinou musíme vrátit, mi nepřijde moc rozumné. a výsledkem je vlastně jen to, že si každý pořád něco fotí mobilem.
Pro mě to byl trochu experiment. Spoustu věcí jsem se naučila a budou mi k užitku, ale dalšího kurzu už se účastnit nebudu.