2018-04-26 - Sketching I.
Úvod
K tvoření mě vedla babička už od dětství, takže jsem se postupně přes klasickou trojkombinaci šití- pletení -háčkování dostala k tomu, že jsem sama dobrovolně vyzkoušela řadu technik. Ráda zkouším nové věci, ale jelikož pro výrobky nemám využití, většinou danou techniku vyzkouším, abych si udělala obrázek, a dál se jí nevěnuji.
Výjimkou jsou ty tvořivé a výtvarné metody, které vedou k zaznamenávání mých vzpomínek a zážitků. Především scrapbooking, který mi umožňuje zaznamenávat jednoduchou formou cokoli přímo v terénu, ale samozřejmě i pak později doma. Jsem totiž „archivační typ“, mojí vášní je papír v jakékoli podobě – knihy, deníky, staré dokumenty a samozřejmě fotografie. To všechno mi krásně koresponduje s mou zálibou v cestování :-).
Jenže scrapbooking mi nějak nestačil. Na řadě svých cest, kde není problém s elektřinou a naopak je nedostatek času, píšu deník elektronicky. A na takových cestách mi nějaké vlastní zaznamenávání zážitků, nějaké jiné, než jsou „jen“ fotky, prostě chybí.
Kreslila jsem vždycky a chtěla jsem kreslit víc. Už před pár lety jsem si pořídila skicák, který jsem tahala všude s sebou. Teď jsem ho třeba povozila po Japonsku, abych zjistila, že když jedeme ve větším počtu, než jen ve dvou, má každý své potřeby, které se s mou půlhodinkou posezení u chrámu věnované kreslení moc neslučují. A využít ty minutky, kdy třeba čekáme na vlak, zase naopak neumím. Bylo mi to jasné už dřív, ale teď se to ukázalo „v plné síle“. Takže zatímco loni jsem si pár vlastních kreseb z Japonska přivezla, letos nemám ani čárku :-(.
Rozhodla jsem se tedy, že se musím naučit kreslit cokoli, kdykoli, kdekoli a hlavně rychle. A přihlásila jsem se na kurz sketchingu v Draw Planet…
Mnou vybraný termín byl obsazený, už to vypadalo, že žádný kurz nebude, ale den po kurzu mi volali, že se uvolnilo místo a že jestli mám zájem, tak můžu od 2. hodiny začít a na nahrazení té 1. se pak domluvíme. A protože kurz sketchingu začínal v tom týdnu ještě jednou, domluvila jsem se, že tu první lekci absolvuji tam a od 2. hodiny už budu chodit
První lekce
1. úkol
Lekci jsme zahájili tím, že jsme si v kelímkách dohledali tužky tvrdosti HB, 2B a 4B a na papír nakreslili čáry. A pak další a další. Úkolem takového rozkreslení je uvolnit ruku, která třeba není zvyklá (často) kreslit. Asi to budu praktikovat častěji :-).
2. úkol
Pak jsme si z hromádky vybrali předlohu, kterou jsme pak před sebe položili „vzhůru nohama“ a měli za úkol jí obkreslit. Opět zajímavé cvičení, které bych potřebovala dělat častěji. Cílem by mělo být oprostit se od průběžného hodnocení, porovnávání, zda to tak v reálném světě opravdu vypadá a od nutnosti neustále něco opravovat. Výsledek mě tedy trochu pobavil, občas na předloze vede čára mírně dolů a já jí mám mírně nahoru, prostě jak kdybych si to v hlavně pořád otáčela… Ale čekala jsem, že výsledek bude mnohem větší tragédie :-).
3. úkol
A pak už jsme měli za úkol vyzkoušet linery. Těšila jsem se na ně asi úplně nejvíc, protože jsem chtěla vědět, jak mi to půjde a taky jaké nám dají k dispozici, abych si pak ty stejné koupila, pokud mi tedy budou vyhovovat.
Vybrala jsem si několik předloh, které mi přišly na to první seznámení jednoduché – různé dortíky, lízátka a zmrzliny a pak hromadu kufrů.
První kresba žádná sláva, snaha kreslit linerem jako tužkou se ukázala jako naprosto zcestná. Druhá byla dost jednoduchá, tak se nedá moc posuzovat, jen jsem si na ní vyzkoušela kreslit rovné čáry. A s kufrem už jsem byla spokojená :-).
Abychom si to porovnali, dostali jsme i tlusté fixy, které se používají třeba na vybarvení velké černé plochy. Kreslit s nimi lízátko se mi tedy nevedlo a nepřišlo mi produktivní. Ale návrat k tužce mi najednou ukázal, že asi tužku neumím ani pořádně držet :-).
Zvolila jsem předlohu lžiček a hrníčků a při kresbě tužkou vůbec nedokázala napodobit tvar. Najednou mi přišlo, že tužkou musí být všechno detailní a přesné, zatímco u lineru to není potřeba.
4. úkol
Když jsme toto krátké cvičení ukončili, dostali jsme výklad o objemu, stínování a šrafování a k ruce dva papíry s různými informacemi a nákresy. Úkol byl jasný – nakreslit kouli. Fajn, to umím :-).
5. úkol
OK, přituhuje. Umíš kouli? A co hrušku? Potvora byla různě tvarovaná, kvůli osvětlení místnosti sama o sobě žádné stíny neměla, ale zato pod sebou měla hned tři!
6. úkol
Fajn, máme hrušku tužkou, tak co hrušku linerem? Linerem jsem nikdy nekreslila. Ty předchozí malůvky dortíku, zmrzliny a kufru tedy nepočítám :-). Takže jak na to…?
7. úkol
A asi aby nás namlsali, poslední částí první lekce byl akvarel. Sice moc nevím, proč jsme se mu věnovali hned na první lekci, když na to pak máme celé lekce později, ale jako zpestření po té dřině s tužkou a linerem to bylo fajn . Takže rychlý úvod o tom, jak s akvarelem pracovat, dostali jsme akvarelové papíry, každý své barvy, štětce a vybrali jsme si předlohu. Původně se mi moc líbila sada peříček, ale nakonec jsem klasicky na úvod zvolila něco jednoduchého – citrony.
Shrnutí 1. lekce
Z první hodiny jsem byla nadšená. Mnou vytvořené má samozřejmě k dokonalosti daleko, ale mně se to líbí a jsem spokojená :-). Vím, že lépe to teď prostě nesvedu no a uvidíme, jestli bude nějaká změna za několik týdnů.
Dalším velkým plusem je, že jsem měla 3 hodiny vyhrazené jen na kreslení, ze kterého mě nejen nikdo nerušil, ale ještě mě k němu povzbuzoval. Často totiž bojuji s tím, že se u něčeho zaseknu, nejde mi to a přestane mě to bavit, proto taky tolik mých obrázků vypadá tak nějak nedokončeně. Tady jsem to všechno dotáhla až do poslední čáry, protože když jsem nevěděla, lektorka poradila.
Největším negativem pro mě je, že vše, co dostáváme, máme pouze zapůjčené. Samozřejmě vyjma materiálu typu papír. Ale tužky nebo linery jsou v ateliérech v kelímkách k zapůjčení. Pochopila bych to u akvarelu nebo fix, oboje je dost drahé na to, aby každý student dostal svoje, ale myslím, že kdyby byl kurz o stovku dražší, mohli by každému na začátek připravit balíček tří tužek a tří linerů.
A stejně tak různé návody nebo předlohy máme pouze půjčené, přičemž si myslím, že ta jedna vytištěná A4 s instrukcemi a jeden nebo dva obrázky, které si účastník vybere jako předlohu, by mu mohly zůstat, pokud by tedy chtěl, aniž by to někoho zruinovalo. Porovnání předlohy a mého vlastního díla mi totiž přijde zajímavé, a tak mi nezbývá, než si tohle všechno během kurzu fotit mobilem.
