2018-05-28 - Goshuin I.
O tom, co je to goshuinchō, jsem psala už minule. Do zápisníčků se zapisuje goshuin (御朱印). Je to pečeť, která náleží danému chrámu nebo svatyni, přičemž lze říci, že svůj goshuin má většina japonských svatostánků. Těch větších – malou svatyňku uprostřed lesů tady zrovna na mysli nemám :-).
Není přesně známo, jaký je původ goshuinu. Nejčastější je legenda, která říká, že se původně goshuin dával těm, kteří okopírovali sutry, tedy jakési filozofické a náboženské texty. Goshuinchō pak měl být důkazem oddanosti poutníka a po jeho smrti měl být spálen spolu s ním.
Druhy goshuinů
V buddhistických chrámech se goshuinu říká gohonzan, v šintoistických svatyních pak gohonsha. Některé chrámy a svatyně mají k dispozici goshuinů více.
Neexistuje pravidlo, podle kterého byste si bez znalosti japonštiny mohli vybrat pro sebe jen jeden vhodnější, ale také nic nezakazuje nechat si zapsat třeba všechny. Touto cestou jsem šla já.
Nejobvyklejší je goshuin „Sedm šťastných bohů“ (七福神), který je dostupný ve všech chrámech a svatyních, které jsou poutními místy.
Často ale bývá goshuin nabízen třeba v chrámech i pro jednotlivé bódhisattvy nebo inkarnace Buddhy. A ne vždy jsou goshuiny zapisovány na jednom místě – pokud je areál rozlehlejší, může být těchto míst víc.
Jak vypadá goshuin
Ve skutečnosti je goshuin jakési razítko, které je spolu s kaligrafickým zápisem názvu chrámu/svatyně, data návštěvy a dalších údajů zapisují mniši, kněží nebo jiní pověření pracovníci chrámu či svatyně.
Každý goshuin je vytvářen ručně, převážně ručně psanou kaligrafií, kterou se zapisuje název chámu nebo svatyně, datum návštěvy a další modlitební zprávy, které se v různých svatostáncích liší. Uprostřed se pak nachází červeným inkoustem otisknutá pečeť příslušející danému chrámu či svatyni. Dva zápisy od dvou různých mnichů či kněžích mohou být pro turistu bez znalosti japonských znaků v podstatě dva různé, protože každý z nich píše trochu jinak – jinak drží pero, jinak na něj tlačí, má jinak namíchaný inkoust…
A mezi sebou se samozřejmě liší i zápisy z jednotlivých chrámů a svatyní – ne na každém místě zapisují stejné údaje a na stejné místo stránky. Nicméně jednotlivé zápisy jsou si přinejmenším podobné a tak lze sestavit určitý „návod“ na rozklíčování, co je kde zapsáno. Lépe pochopíte na následujících dvou příkladech.
- Hohai (houhai) – modli se s úctou, uctívej
- Datum návštěvy
- Kannonden – jméno svatyně „Stříbrný pavilon“
- Ginkaku – běžné jméno
- Jishoji – formální jméno
- Hohai (houhai) – modli se s úctou, uctívej
- Datum návštěvy
- Sekitei – „Kamenná zahrada“
- Ryōan-ji – běžné jméno
- Razítko – „Vím jen, že jsem spokojen“
- Razítko – Daiunzan – první jméno chrámu
- Razítko chrámu
Bez japonštiny
Ačkoli umíte japonsky jen pozdravit, poprosit a poděkovat, vystačíte si. Na začátku ten pozdrav a prosba při podávání goshuinchō stačí. Cenu v jenech mi vždy dokázali říct anglicky, stejně tak případně čas, za jak dlouho si mám pro svůj goshuinchō přijít. Při vyzvedávání zápisníku pak jen stačí poděkovat.
Na řadě míst, která navštěvují zahraniční turisté, především v Tokiu a Kjótu, mají navíc různé informace v angličtině.
Jak získat goshuin
Po příchodu do chrámu či svatyně je nutné nejprve svatostánek „navštívit“. Pro poutníky to zpravidla znamená se pomodlit a přispět malým obnosem do „pokladničky“ saisenbako, pro ostatní pak alespoň chvíli mlčky prokázat úctu. Goshuin je totiž v podstatě potvrzením toho, že jste místo navštívili.
Na některých místech, například v Ryōan-ji v Kjótu, to ale funguje tak, že se zápisníček odevzdává hned u vchodu po zaplacení vstupného a vyzvedává pak na témže místě při odchodu.
V chrámu či svatyni pak stačí vyhledat místo, kde se goshuin zapisuje. Bývá to okénko podobné nádražnímu okénku na prodej jízdenek. Měla by u něj být cedule s nápisem 御朱印 (nebo jen 朱印), případně venku před okénkem bývají vystavené zápisníky, které je možné zde zakoupit. A v nejhorším stačí hledat mnicha s kaligrafickým perem a razítky :-). A když i to selže, tak se zkusit zeptat: „Goshuin wa arimasu ka?“ („Máte goshuin?“).
Fronta. Ta je docela častá. Po jejím vystátí se goshuinchō podává do okénka – ideálně otevřený na stránce, kam má být goshuin otisknut. Pokud by fronta nebyla vůbec a mnich zrovna neměl žádný zápisník ke zpracování, jste rovnou na řadě. V takovém případě stačí zaplatit poplatek, který je nejčastěji ve výši ¥300, výjimečně pak ¥500, a počkat, až mnich zápis dokončí. Poplatek je potřeba chápat jako platbu za službu a příspěvek na chrám/svatyni.
Spíše ale po podání zápisníku obdržíte plastovou visačku s číslem a informaci, za jak dlouho si máte pro svůj goshuinchō přijít. Nejdelší čas mi udávali 20 minut, ale vždycky byl zápis hotový rychleji. V takovém případě se platí buď hned, nebo až při vyzvednutí zápisníku.
Za zmínku asi ještě stojí, že pro získání goshuinu je potřeba goshuinchō. Do obyčejného zápisníku mniši goshuin nezapíší. A obdobně – do goshuinchō nepatří nic jiného, než goshuin!
Kdo si nechce pořizovat goshuinchō, může zvolit alternativu – v některých chrámech či svatyních prodávají goshuin zapsaný jen na kusu papíru. Na hoře Misen ve stánku u chrámu dokonce vůbec nikdo nebyl, zapsané goshuiny tam měli jen položené a vedle nich pokladničku…
S hotovým zápisníkem pak někdy mniši dávají i něco navíc. Občas jen nějaké informace vytištěné na papírku, který vložili do zápisníku, aby se zápis neobtisknul na protější stránku, jindy ale různé informační letáčky (překvapivě mi je často dávali v angličtině), které jinde nebyly, na některých místech ale třeba i záložku do knížky, byť tuto zkušenost nemám.
