2021-06-03 - Očkování

Očkování je posledního půl roku výbušné téma. Zdá se, že dospělá populace už dávno zapomněla, jak do nich pod tlakem cpali vakcíny proti všemu možnému. Už dávno zapomněli, že jen díky očkování dnes už v podstatě nevíme, co je to obrna, tetanus nebo tuberkulóza…

Sama jsem „povinná“ očkování nikdy moc neřešila. S nárůstem frekvence cestování jsem ale před lety hodně začala řešit vhodnost očkování do zemí, kde je vyšší riziko různých, pro nás neobvyklých, nemocí. Při jedné z prvních konzultací v centru cestovní medicíny jsem v ordinaci narazil na doc. Rastislava Maďara. Dnes ho znají všichni, tehdy jeho jméno znali jen opravdoví fajnšmekři. Spoustu času trávil na misích po světě a v pražské ordinaci jsem na něj narazila jen díky tomu, že zaskakoval za kolegyni.

Jeho současné kroky a výroky komentovat nebudu, protože mi nepřísluší hodnotit někoho, kdo je odborníkem v oblasti, o které pramálo vím. Navíc – jde o rozhodnutí politická, nikoli medicínská, a já se politice v posledních letech vyhýbám „jak čert kříži“, takže o tom celém nic moc nevím. Dodnes ale vzpomínám na konzultaci s ním. Pobavili jsme se o mé cílové destinaci, kterou byla Keňa. Vyjmenoval rizika, která s sebou taková cesta přináší, tím spíš, když budeme několik dní trávit ve vnitrozemí v národních parcích. Vyjmenoval ale i možná opatření, jak ta rizika zmírnit, a také rizika těch samotných opatření. Ano, třeba taková antimalarická profylaxe není úplně bezproblémová.

Rizika jsme vyhodnotili, a protože rizika spojená s onemocněním dalece převyšovala rizika spojená s očkováním, absolvovali jsme tehdy očkování proti břišnímu tyfu a žluté zimnici. A nakonec jsme preventivně brali i antimalarika. Posledního komára jsme zabili až při letu zpět přímo na palubě letadla. Při dalších cestách v následujících letech už jsme antimalarika jen vozili v cestovní lékárničce a preventivně je nebrali. Pohled na věc se prostě vyvíjí.

V následujících letech jsme kvůli cestování absolvovali i různá další očkování. Nakonec poměrně nedávno i proti vzteklině, protože na osamělé agresivní psy jsme při cestách naráželi dost často a vzteklinu fakt chytit nechcete…

Ačkoli mám papírový mezinárodní očkovací průkaz i jeho elektronickou verzi, kterou mi vedou v očkovacím centru, mám také vlastní evidenci vakcín, které jsem kdy dostala.

Díky tomu třeba vím, že v případě očkování proti břišnímu tyfu preferuji vakcínu Typherix s účinnosti 95 % oproti vakcíně Typhim VI s účinností 74 %. Pokud tedy nemám další informace a zohledňuji pouze účinnost. Jenže břišní tyfus se vyskytuje v různých částech světa, a i účinnost vakcín v různých lokacích může být různá, takže je to na diskuzi s lékařem.

Očkování proti novému koronaviru mě čekalo zcela přirozeně. Nebylo to nic, nad čím bych vůbec přemýšlela. Protože proč nad tím přemýšlet, když nad tou obrnou, tetanem, tuberkulózou, tyfem nebo vzteklinou jsem taky nijak zvlášť nepřemýšlela? Rozhodování je pro mě snadné – pokud mě ta nemoc může s nějakou pravděpodobností zabít nebo do konce života poznamenat, je očkování jasnou volbou. Ani mě nebaví být nemocná a nevím, proč bych své tělo měla případnou nemocí trápit. Osobně z té stávající situace nevidím jinou cestu ven a dokud koronavirus nepotlačíme očkováním, bude se rozvíjet dál a dál a budou vznikat další a další mutace.

S rozšířením koronaviru na jaře 2020 a poté s očkování proti němu se ale objevily doslova miliony odborníků na epidemiologii a vznikly dva nesmiřitelné tábory, z nichž hlasitější rozhodně jsou popírači. A nejde o žádná tvrzení, že COVID-19 je jen chřipečka, tedy o „pouhé“ zlehčování. Nebo o prostou nedůvěru ve vakcínu, která byla zdánlivě vyvinuta v rychlosti, ačkoli ve skutečnosti samozřejmě vědci stavěli na mnohaletých zkušenostech, neb koronavirus samozřejmě nebyl žádná novinka. Tohle všechno by se lidem dalo vysvětlit.

Jedním z mých „vzorů“ je Margit Slimáková. Dávno ji sleduji na sociálních sítích a její „Velmi osobní knihu o zdraví“ jsem přečetla jedním dechem. Zdaleka ve všem s ní nesouhlasím, ale „donutila“ mě nad věcmi přemýšlet. Problém je, že se stále častěji odklání od svého oboru a zaměření výživové poradkyně, ve kterém ji považuji za uznávanou odbornici, a komentuje všechno, co nějakým způsobem souvisí se zdravím. Existenci COVIDu sice nepopírá, ale k většině opatření i k očkování se staví spíš negativně. Sdílí články, které jsou bulvární a občas za pomyslnou dezinformační hranou, s oblibou cituje třeba „odborníka-zubaře“ Romana Šmuclera, a především celou situaci okolo COVIDu zlehčuje. Bohužel, má tolik sledujících (Facebook 85 tisíc, Instagram 60 tisíc), že nepřímo ovlivňuje statisíce lidí. Sama už jsem párkrát držela kurzor nad tlačítkem „Zrušit sledování“ a asi je jen otázkou času, kdy na něj definitivně kliknu...

No a nějak podobně to má spousta „celebrit“, které tím předkládají bludy tisícovkám svých sledujících. Je mi z toho fyzicky nedobře a ani po měsících nezvládám pochopit, jak mohou ty spousty inteligentních lidí věřit nějakému nepodloženému tvrzení. Jen proto, že jim ho „naservíroval“ jejich oblíbenec ze sociálních sítí?!? A proč věří všemu, co COVID popírá a očkování zatracuje, ale proč se stejným entusiasmem nevěří informacím, které naopak závažnost COVIDu a nutnost očkování potvrzují? Proč nevěří zdravotníkům, kterým přímo pod rukama umíraly tisíce lidí? Včetně těch mladých, protože ty novější mutace, které známe pod názvy „Britská“,„Jihoafrická“, „Brazilská“ nebo „Indická“ (nově už pěkně Alfa, Beta, Gama a Delta), už vůbec nekosí jen tu nejstarší generaci...

Ty skutečné dezinformace, které se internetem šíří jako lavina, jsou ale vyloženě nebezpečné bludy, o kterých bych si za normálních okolností troufala tvrdit, že je člověk s dokončeným základním vzděláním nikdy nemůže přijmout za své a šířit dál. Jaký omyl! Navíc – proti takovým tvrzením snad ani není obrany, to nejde vyvracet, na to logické argumenty nefungují...

A tak denně čteme o chemtrails, rozprašování COVIDu letadly, čipování při testech a očkováních a další naprosto neuvěřitelné konspirační teorie. Částečně to „pěkně“ shrnuje článek „Dezinformace o pandemiii covidu-19“ na Wikipedii, jen mě vyděsilo zjištění, jak strašně je ten seznam nekompletní. A dokud těm statisícům, možná milionům lidí, kteří něčemu z toho věří, někdo nějak (!) nevysvětlí situaci, nehneme se z místa.

Myslím, že následující generace jednou nebudou chápat, proč ve 21. století zemřelo tolik lidí na koronavirus, když jsme na něj během několika měsíců měli k dispozici vakcínu…

Nebudeme si ale namlouvat, že mě ti anti-vax doteď nějak trápili – jen díky (a tady je tedy za mě to „díky“ opravdu na místě) neschopnosti naší vlády vysvětlit lidem důvody, proč se očkovat, se otevíraly registrace na očkování pro mladší, a tedy i na mou věkovou kategorii tak přišla řada dobře o půl roku dřív, než se počítalo. Pesimistické scénáře dokonce říkaly, že na mou věkovou kategorii přijde řada až v zimě nebo na jaře 2022.

Jak přibývá očkovaných v mladších věkových skupinách, objevují se na internetu i jejich ohlasy. A jaké jsou? Tradičně se třeba obdržení první dávky očkování na Twitteru hlásí tak, že dotyčný už dostal svůj 5G čip, jen určitá elektronika ho zatím neposlouchá. To jako fakt? Budeme ty všechny dezinformátory tímhle popichováním a narážkami ještě utvrzovat v jejich pravdě? Vidí ti, kteří si z toho takhle dělají legraci, že cílová skupina to bere naprosto vážně?

Na druhou stranu v tom chaosu vznikají i docela slušné „perly“ – považte tenhle super způsob, jak naočkovat odpůrce:

Druhou skupinou jsou ti, kteří už mají očkování komplet ukončené, takže většinou starší generace. U těch pro změnu pozoruji náhlé zlehčování situace. Na všechno odpovídají: „Já jsem očkovaný.“ Respirátory nahradili rouškami, v tom lepším případě. V tom horším je odhodili úplně. Prostě – oni už jsou očkovaní, jich už se COVID netýká. Asi jim nikdo neřekl, že je vakcína chrání před vážným průběhem nemoci, ne před nákazou. A že pokud se nakazí, mohou nakazit další, třeba i ty z nějakého důvodu neočkované…

Nijak výrazně tomu podle mého nepomáhají ani zdravotníci se svými někdy docela silnými hlasy. Namísto aby se snažili vyvracet dezinformace a přesvědčovat nerozhodnuté, neustále řeší, že někdo nechce nějakou vakcínu, a strašně se diví, že si lidi vakcínu chtějí vybrat.

Proč bychom si vlastně vakcínu vybrat nemohli? Tím spíš, když pro to máme oporu v legislativě? Cílem snad je co největší proočkovanost, pokud tedy někdo řekne, že „radši nic, než AstraZenecu“, tak ho prostě pošleme někam, kde se očkuje jinou látkou. V čem je problém?

Přitom jsou to snad právě lékaři, kdo by měl ctít právní předpisy, které upravují práva pacientů. Pacienti mají právo dozvědět se o možnostech léčby a výhodách a nevýhodách každé z nich a o předpokládaném léčebném výsledku. A jakýkoli zdravotnický úkon je možné provést jen pokud k tomu dotyčný poskytl svobodný a informovaný souhlas.

S lidmi ale nikdo nemluví. Nikdo jim nevysvětluje, jaký je rozdíl mezi jednotlivými typy vakcín. Nikdo ve spolupráci s lékaři nevyrobil přehlednou infografiku, kterou by místo reklam pustil do televize nebo vyvěsil na autobusové zastávky. Informace tak máme pouze z médií. A z nich jsem já se v průběhu měsíců dozvěděla například, že:

  • AstraZeneca se původně nedoporučovala pro osoby starší 55 let, teď nedávno ale naopak Česká vakcinologická společnost nedoporučila AstraZenecu a Johnson & Johnson pro osoby mladší 60 let,
  • AstraZenecu některé státy úplně přestaly používat, protože
  • AstraZeneca má údajně horší nežádoucí účinky,
  • AstraZeneca má menší účinnost (zaznamenala jsem různá čísla většinou mezi 60 – 70%), přičemž v případě vakcíny Comirnaty od BioNTech-Pfizer a vykcíny Moderna je to přes 90 %,
  • AstraZeneca má menší účinnost v případě nově vzniklých mutací – kolik těch mutací už bylo (britská, jihoafrická, indická) a kolik ještě bude…,
  • AstraZeneca má později 2. dávku, pokud tedy někdo chce očkování využít třeba pro zjednodušení si letní dovolené, nestihne se plně proočkovat.

Dokud tohle všechno někdo neuvede na pravou míru a nevysvětlí, není se čemu divit, že lidi vakcínu Astra Zeneca nechtějí. Taky jsem jí nechtěla, protože žádné zdroje, které by mluvily v její prospěch, jsem prostě nenašla. Ale ono to v současné situaci chce vlastně docela dost kumštu se k téhle vakcíně někde dostat… Takže jsem nad tím celým nakonec přestala přemýšlet.

A dneska jsem dostala svou 1. dávku „Pfizeru“.

Cítím úlevu.

A vděk.

A věřím, že to celé lidem nakonec přece jen dojde, svět se brzy proočkuje a po COVIDu zůstane jen kapitola v učebnicích dějepisu příštích generací…