2021-02-12 - Kniha Tři cesty

Cestopisy mám moc ráda. A vůbec nemusí být od vyhlášených cestovatelů. Autentický a silný zážitek poskytnou i ty, které napsali obyčejní lidé, pro které třeba jejich cesta byla něčím výjimečná. Jedním takovým je třeba Štěpán Míšek, který takové cesty absolvoval hned tři.

Knihy podobné té jeho si cíleně hledám – na Startovači, Hithitu, Pointě… Na jeho knihu jsem narazila právě na prvním jmenovaném portálu, ale už v době, kdy měl peníze vybrané a knihu vydanou. Následoval tedy přímý kontakt a za pár dní jsem si knihu vyzvedávala.

Na první pohled jsem z ní byla nadšená. Byla vázaná! Žádná brožovaná věc v měkkých deskách, u které hrozí, že se během čtení rozpadne. Krásná, ve tvrdých deskách, s textilní záložkou. A tlustá, poctivých 300 stránek.

A co víc, kniha byla i uvnitř hezky zpracovaná. Patkové písmo mi udělalo vyloženě radost, citace kurzívou taky. A fotky, barevné, za mě fakt paráda.

Maličko zklamání přišlo, když jsem zjistila, že kniha nemá ISBN ani čárový kód, což mi trochu zkomplikovalo zatřídění do mé osobní knihovny :-). Samotné knize to může uškodit, protože přece jen ISBN zvyšuje povědomí o knize, která se tím dostane i do katalogu, podle kterého objednávají třeba knihovny. Nicméně předpokládám, že autor si tohle nastudoval a promyslel, takže nepoužití ISBN má svůj důvod.

Jednotlivé cesty jsou uvozeny stránkou s informacemi o cestě, za kterou následuje mapa a pak už samotné vyprávění. Nehledejte v něm nic převratného, Štěpán není spisovatel v pravém slova smyslu, píše tak, jak mu to přišlo pod ruku. Včetně svého nářečí, které mi tedy jako Pražačce dalo místy slušně zabrat. Autor na to v úvodu upozorňuje, díky upozornění korektorů tenhle „problém“ sám zaznamenal. Děvčica a slunko mi vykouzlí úsměv na tváři, ale co je sakra „škopek ve Štatlu“ nebo „uprašování“?!? Já bych tam normálně přidala překladový slovník :-). Tohle celé ale dělá knihu zajímavou a odlišuje ji to od ostatních, rozhodně nejde o žádné negativum.

Autor vypráví zlehka a hlavně upřímně. Své vyprávění prokládá i malými vzdělávacími „okénky“, a to v podstatě doslova – fakta jsou tištěna v rámečcích, takže se nepletou do samotného textu.

Moc se mi líbily i fotky. Je z nich cítit uvolněná atmosféra, žádné nucené pořizování drahé techniky nebo násilné pózování, protože to přece bude v knížce. Snad jen k fotkám na výšku bych měla připomínku, že by bylo vhodnější, kdyby nebyly natištěné hned u sebe, ale byla mezi nimi mezera, místo by na to v knize bylo.

K téhle „recenzi“ nemám moc co víc napsat a omlouvám se, jestli jste čekali něco víc :-). Jestli ale hledáte cestopisnou knížku, která je psaná upřímně a bez příkras, může to být třeba zrovna tahle.

Osobně skládám autorovi velký obdiv za to, že se do knihy pustil a hlavně – že ji dokázal vydat. Samonákladem, jen pomocí crowdfundingu na Startovači. Ten spousta autorů a nakladatelů odsuzuje, že prý když autor žádá o peníze na vydání knihy, tak svému dílu dostatečně nevěří. Já si naopak myslím, že za úspěšným crowdfundingem stojí spousta práce a dokázat přesvědčit lidi, že si mají koupit zrovna vaši knihu, vlastně takového zajíce v pytli, to chce kumšt a odvahu…