2018-08-02 - Léto? Léto!
Máme tady léto. Snad ty nejteplejší dny, co jsem kdy za svůj život v té naší „české kotlině“ zažila. Podobné peklo bez minimální možnosti ochlazení, jako bylo před lety v americkém Death Valley, kde průměr červencových teplot dosahuje 39 °C. Však taky z té návštěvy pochází jeden z našich klíčových cestovatelských vtipů:
Obdobných „perliček“ mám ale na svém twitterovém účtu víc, některé z naší vlastní dílny, některé už převztaé…
Vždycky jsem léto k smrti nenáviděla a zimu milovala. Protože ale nechci být tak negativistická, ted prostě léto toleruji a zimu mám stále moc ráda. No, toleruji… Snažím se o to. A občas mi to fakt nejde. Jako třeba ve chvílích, kdy je venku 37 °C…
Na zimě totiž vidím celou řadu výhod:
- Když je mi zima, prostě se obleču.
- Venku je málo kuřáků.
- Venku je málo dětí.
- Venku je málo psů a pejskařů.
- Na silnicích nejsou žádní cyklisti a motorkáři.
- Nelétá hmyz, nemusíte pořád čistit čelní okno auta od rozpatlaných mnohonožců.
- Prostě jsou všichni zalezlí :-).
- Špeky a celulitida jsou schované pod oblečením.
- Nikoho nenapadne, aby chodil po městě mezi lidmi skoro nahý - chlapi jen v trenýrkách, ženy v topech a minisukních, které nezakrývají nic...
- Nikdo nevystavuje na odiv své spodní prádlo - seprané podprsenky, tanga vykukující z bokovek...
- Nesmrdí rozkládající se odpadky ani vysychající kanály.
- Špína je zapadaná pod sněhem.
- Sníh krásně křupe pod nohama.
- Zasněžená krajina je krásná, romantická, čistá.
- V prosinci je všude vánoční výzdoba, světýlka svítící do noci mají skoro čarovnou moc.
- V předvánočním a vánočním čase jsou na sebe lidi tak nějak milejší.
- Vánoce!
- Zimní sporty, pro mě prostě LYŽE!
Naopak v létě, když je vedro, nejde dělat skoro nic. Vnímání teploty je individuální a já uznávám, že jsem extrém. A letos je mi „mega horko“, jak to nazval kamarád, už od dubna. Nicméně v mém případě je to způsobené možná tím, že prostě sportuji, nebo se o to aspoň snažím. A provozování řady sportů ve vyšších teplotách je nepohodlné a komfortní teplota je někde úplně jinde – na běh třeba kolem „pouhých“ 5 °C, na golf či lezení cca 15 °C. Takže místo abych se v létě těmto jakože letním aktivitám mohla věnovat, jsem zalezlá doma.
A není to jen o komfortu, ale především o zdraví. V lednu se mi s největší pravděpodobností nestane, že bych po půl kilometru (!) sotva lapala po dechu a motala se mi hlava. Takže se mi znatelně lépe běhalo letos v zimě v -15 °C, na což prostě jen stačilo se vhodně obléknout, než třeba ve včerejších ranních 21 stupních, ve kterých jsem vybíhala. Na to se prostě vhodně obléknout nejde.
Nabývám tedy dojmu, že ti, kteří mají v letních teplotách zálibu, jsou pořád v klimatizované místnosti nebo ve vodě :-). Protože jiný sport, než plavání, se ani v těch ranních 20+ teplotách provozovat nedá.
Ono i běžné „vegetění“ je v létě fuška a nápor na organismus. Co takhle spát v 30+ °C? Zrovna dneska mi někdo psal, že má doma takovou teplotu. A já blahořečím nápadu, který nás před pár lety navedl na pořízení klimatizace domů. Nikdy to nebylo extra potřeba a ani v nejteplejší místnosti jsme neměli víc, než 26 °C. Často tedy díky „inteligentnímu“ větrání, kdy rozhodně nemáme otevřená okna v době, kdy je venku těch víc jak 30 stupňů. Ale i tak, zchladit si to jen o trošku je neskutečná lahoda.
Ale stejně, jako se snažím tolerovat léto, a moc mi to nejde, se snažím tolerovat ty, kteří si to užívají. Však jedině dobře, že? Ale vytáčí mě, jak je to všechno jednostaranné – v zimě totiž všichni křičí, že se těší na léto a „už ať je ta hnusná zima pryč“. Na jaře rosničky vykřikují, že „konečně přijde oteplení/jaro“. A když se pak tedy pořádně oteplí nebo je teplo déle, už se zase křičí, že je to moc a volá se po ochlazení. A proč na ani na konci léta nikdo neřekne „konečně přijde podzim“ nebo v listopadu „lyžaři se konečně dočkají sněžení“? A to jak jednotlivci, tak hlavně média. Automaticky se prostě předpokládá, že všichni milují léto a nenávidí zimu, a ignoruje, že někdo to má jinak. Podle mého však především takové citově zabarvené fráze do předpovědi počasí vůbec nepaří – jako by nestačilo říct, jak bude, bez té vaty…
