Okoř

Na Okoř je cesta, jako žádná za sta,
vroubená je stromama.
Když jdu po ní v létě, samoten na světě,
sotva klepu nohama.
Na konci té cesty trnité stojí krčma jako hrad.
Tam zapadli trampi, hladoví a sešlí, začli sobě notovat.


Na hradě Okoři světla už nehoří,
bílá paní šla už dávno spát.
Ta měla ve zvyku, podle svého budíku,
o půlnoci chodit strašívat.
Od těch dob, co jsou tam trampové,
nesmí z hradu pryč.
A tak dole v podhradí se šerifem dovádí,
on jí sebral od komnaty klíč.


Jednoho dne zrána roznesla se zpráva,
že byl Okoř vykraden.
Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes,
nikdo nebyl dopaden.
Šerif hrál celou noc mariáš s Bílou paní v kostnici.
Místo, aby hlídal, zuřivě ji líbal dostal s toho zimnici.