Anděl

Z rozmlácenýho kostela, v krabici s kusem mýdla,
přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla.
Díval se na mne oddaně, já měl jsem trochu trému,
Tak vtiskl jsem mu do dlaně lahvičku od parfému.


A proto, prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi pomohl hádat,
co mě čeká a nemine,
co mě čeká a nemine.


Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky,
debatujíce o Bohu a hraní na vojáky.
Do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat,
to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.


A proto, prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi pomohl hádat,
co mě čeká a nemine,
co mě čeká a nemine.


Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice...
A tak jsem pozbyl anděla, on oknem uletěl mi,
Však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.


A proto, prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi pomohl hádat,
co mě čeká a nemine,
co mě čeká a nemine.