Náhrobní kámen
Když půjdeš po cestě, kde růže vadnou,
kde rostou stromy bez listí,
tak dojdeš na místo, kde tvý slzy spadnou
na hrob co nikdo nečistí.
Jen starej, rozbitej, náhrobní kámen
řekne ti, kdo nemoh už dál.
Tak sepni ruce svý a zašeptej ámen,
ať už jsi tulák nebo král.
Dřív děvče chodilo s kyticí růží rozdávat lidem štěstí a svůj smích.
Očí jí vymaloval sám bůh černou tuší, pod jejím krokem tál sníh.
Všem lidem dávala náručí plnou
sázela kytky podél cest.
Jednou však zmizela a jako když utne
přestaly růže náhle kvést.
Pak jsem ji uviděl, ubohou vílu,
na zvadlých květech věčně snít.
Všem lidem rozdala svou lásku a sílu,
že sama dál nemohla žít.
Tak jsem jí postavil náhrobní kámen
a čerstvé růže jsem tam dal.
Pak jsem se pomodlil a zašeptal: Amen,
a svoji píseň jsem tam hrál.