Montgomery

Déšť ti holka smáčel vlasy,
z tvých očí zbyl prázdnej kruh.
Kde je zbytek tvojí krásy,
to ví dneska jenom Bůh.


Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž,
v Mongomery bijou zvony, déšť ti smejvá ze rtů růž.


Na kopečku v prachu cesty
leží i tvůj generál,
v ruce šátek od nevěsty,
ale ruka leží dál.


Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž,
v Mongomery bijou zvony, déšť ti smejvá ze rtů růž.


Tvář má zšedivělou strachem,
zbylo v ní pár hořkejch chvil,
proužek krve stéká prachem,
déšť slepí vlasy jak jíl.


Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž,
v Mongomery bijou zvony, déšť ti smejvá ze rtů růž.


Déšť ti šeptal tvoje jméno,
že jsem tě měl holka rád,
v Mongomery bijou zvony,
nesmíme si lásku dát.


Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž,
v Mongomery bijou zvony, déšť ti smejvá ze rtů růž.


Až se západ zbarví krví,
obzor zčervená jak měď,
pak uvidíš eskadronu
po nebeské pláni jet.