2018-09-20 - Kniha Chovejte se jako kočka

Jednou z nových knížek v mé knihovně je knížka „Chovejte se jako kočka“ od Stéphane Garnier. Je to jedna z mnoha takzvaných „motivačních“ knížek a pokouší se čtenáře přesvědčit, že dívat se na svět z pohledu kočky je ta nejlepší věc, kterou pro svůj život mohou udělat.

Jako milovnice koček a ještě poměrně nedávno posluhovačka jednoho zbožňovaného kocoura musím zkonstatovat, že autorova tvrzení jsou často víc než pravdivá. Kočky takové opravdu jsou a vždycky to byl právě ten důvod, proč jsem je měla tak ráda. Že jsou své, že umějí být tak trochu sobecké, sebestředné. Především berou ohled na sebe a svou rodinu – kočky se o svá koťata starají opravdu příkladně – ale nenechají se kýmkoli „tlačit do kouta“. Ne každému se to musí líbit a ne každému se tedy bude líbit i kniha, která takové chování čtenářům doporučuje.

Autor sám je milovníkem koček a má s nimi pochopitelně hodně zkušeností, takže v knize se čtenářům snaží přiblížit jejich život. Ani ten největší „kočkomilec“ ale své kočce do hlavy nevidí, takže tvrdit, z jakých pohnutek co kočka dělá nebo co si o nás myslí, je přinejmenším troufalé. A ještě o něco troufalejší jsou doporučení na těchto tvrzeních postavená.

Obzvlášť milovník psů se v knížce moc nenajde, a pokud alespoň trochu umí číst mezi řádky, najde tam spíš invektivy a knihu zřejmě znechuceně odloží :). Jeden příklad za všechny: „Kočka nepotřebuje mňoukat, všude skákat nebo hrát komedii, abychom si jí všimli. Její přítomnost vycítíme od chvíle, kdy vstoupí do místnosti. Nemusí se ani pohnout, už jen její charisma je zárukou, že si jí ostatní všimnou.“ Z mého pohledu někoho, kdo má rád kočky a nemá rád psy je to tvrzení dost trefné…

Některá jiná tvrzení už tak trefná nejsou. Takže bude hodně záležet na tom, jakým způsobem k podobným knihám přistupujete. Jestli je berete jako nevyvratitelné dogma, kterým je potřeba se bez výjimky řídit, nebo je prostě berete jen jako inspiraci a námět k přemýšlení. Můj případ je ten druhý, takže mi kniha nepřijde špatná jen proto, že s ní v řadě věcí nesouhlasím.

V knížce najdete něco málo vyprávění, několik vtipných postřehů, nějaká doporučení, spoustu poměrně hezkých citátů. Naopak v ní v podstatě nenajdete obrázky – vyjma obrázků oddělujících kapitoly. Snad z toho důvodu na mě knížka působí trochu neosobně, odtažitě. Třeba to je tím, že, stejně jako kočka, se nesnaží někomu za každou cenu zalíbit…

Kniha nenadchne, ale ani nikomu neuškodí. Možná nezaujme, možná přiměje čtenáře k zamyšlení. A i to může být někdy víc než dost :-).