2022-03-11 - Kniha Dopisy z Asie
Kdo mě znáte, rovnou víte, že měkká vazba mě nenadchla. U téhle knížky se to ale tak nějak nabízí. Je totiž tak tenká, že dělat vázanou tvrdou vazbu by opravdu bylo plýtvání. Většinou mi měkká vazba vadí, protože se nedá dobře, respektive bez poškození knihy, rozevřít, ale tady jsem nad tím nějak mávla rukou…
To ovšem nemění nic na tom, že tloušťka, spíš tedy hubenost, knížky, mě nemile překvapila. Zatímco Dopisy z Asie mají měkkou vazbu a pouhých 96 stran, taková kniha Bílý Afričan byla vázaná a stran měla 200. No a Dopisy z Asie stály 207 Kč, zatímco druhá jmenovaná 183 Kč. V obou případech jsem v předprodeji stihla 20% slevu, takže podmínky pro pořízení obou knih byly srovnatelné. A oba příspěvky v crowdfundingu dělily necelé 2 měsíce, takže ani „malichernosti“ typu zdražování papíru, resp. inflace na to neměly vliv.
Knihu jsem si pořizovala s tím, že se něco dozvím o popisovaných destinacích. Hlavně tedy něco „ze zákulisí“. Hned na začátku čtení jsem ale zjistila, že se nechytám, protože jsem neměla dostatečnou znalost reálií a historie. Trochu mi tedy při čtení unikaly souvislosti.
Anotace slibovala, že „autobiografická kniha nastiňuje politické, sociální i environmentální změny během pěti let strávených v jihovýchodní a jižní Asii“, ale těch změn jsem při čtení zas tak moc nezaznamenala. Ona totiž autorka Veronika Štěpková ve svých dopisech často přeskakuje z tématu na téma. Některé „oslí můstky“ jsou zajímavé, ale nedokázala jsem uchopit směr autorčina uvažování a občas se trochu ztrácela, o čem vlastně zrovna píše.
Zřejmě za to mohla forma dopisů. Nevím, zda šlo opravdu o autentické dopisy nebo e-maily, které autorka během svého pobytu odesílala. Anotace nasvědčuje tomu, že ano. Nevím ani, kdo byli cíloví čtenáři těchto dopisů, kolik toho o daných zemích věděli a zda jim autorka mimo těchto dopisů posílala ještě nějaké další zprávy. Dopisy jsou neformální a často se v nich vyskytují slova, která jsem možná ne úplně správně pochopila.
Anotace také slibuje „zkušenost s epidemií HIV“, ale tato problematika je zmíněna zcela okrajově. Ze zajímavých témat bych vypíchla problematiku ilegálních bangladéšských imigrantek v Hongkongu. K této problematice se autorka opakovaně vrací a ačkoli její popis je založen jen na několika málo setkáních, i tak je zajímavým exkurzem.
Autorka v knize popisuje i svou vlastní cestu hledání. Nejen hledání profesní, kdy zkouší najít způsob, jak by mohla být v dané destinaci užitečná, ale i hledání sebe sama. Popisuje své zdravotní problémy i duchovní cestu.
V knize najdeme ilustrovanou mapu oblasti i časovou osu. A také několik povedených celostránkových obrázků.
Autorka je vzdělaná, pracovala na zajímavých pozicích, nemohu se tedy zbavit dojmu, že by toho mohla knižní formou čtenářům předat mnohem víc, než co je v této útlé knížce. Každé nastíněné téma by se dalo rozepsat, víc čtenáře zasvětit do problematiky a třeba nastínit, zda a jak mohou v dané situaci pomoci humanitární organizace. Osobně to vnímám jako nevyužitý potenciál.
Pokud jste fanoušek popisované lokality a něco o ní víte, bude pro vás knížka zajímavým exkurzem do zákulisí. Jestli jste na tom stejně, jako já, můžete knížku zkusit a uvidíte – jako já. Docela by mě zajímal názor dalšího čtenáře, který o popisované oblasti a událostech má stejné (tedy žádné) povědomí, jako já.
