2022-11-25 - Vánoční dárek
Každý rok touto dobou sleduji zpovzdálí vánoční šílenství. Vygruntovat celý byt, protože na Štědrý večer zřejmě dorazí místo Ježíška či Santy paní ze „sociálky“. Napéct 20+ druhů cukroví, protože co by to mu řekla návštěva, že máme jen 3 druhy! A hlavně koupit každému aspoň 20 dárků, protože kvantita je důležitější, než kvalita. Nebo ne?
My jsme v minulosti měli období, kdy jsme si v podstatě žádné dárky nedávali. Okamžikem odstěhování od rodičů jsem zavedla pravidlo, že dárek by mělo být něco, co dotyčný chce, ale sám by si to nekoupil. Ať už proto, že je to drahé, nebo proto, že je to nějaká úplná kravina a zbytečnost. Jenže pokud dotyčnému udělá radost, je to správný dárek. Lepší, než ho zavalit těmi dvaceti dárky ve víře, že se mu jeden z nich bude líbit.
A pokud obdarovaný zrovna nic nechce ani nepotřebuje, tak nemusí dostat nic. Ano, i tahle varianta existuje. A my jsme to tak v podstatě nějakou dobu i měli. Nebo jen minimalisticky – v roce 2015 jsme ve třech měli 4 dárky. Identifikovat zpětně umím jen ten Kellyho dárek, ale nepochybně to nebylo nic, co by obdarovaný někam založil.
„Než pořizovat nějakou zbytečnost, kterou nebudu mít ani kam dát, nedávejte mi prosím nic.“ Jenže tuhle větu můžete některým lidem opakovat donekonečna, stále zdůrazňovat, že to myslíte naprosto vážně, a stejně si někdo dá tu práci, aby vám nějakou zbytečnost daroval. Mým „oblíbeným“ dárkem je lahev vína. Nejen, že víno nepiju, já jsem abstinent…
Máme doma za ty roky takových nevhodných dárků spoustu, v poslední době se postupně snažím to třídit a rozprodávat přes Bazoš nebo vyhazovat, když to ani za ten prodej nestojí.
A je mi to líto. Dotyčný dárce to myslel dobře, stálo ho to čas i peníze. Je mi ale líto i to, že vybíral něco, co se zřejmě líbilo jemu a nepřemýšlel o tom, jestli by se mohlo líbit mně. Přitom čím víc cestujeme, tím víc možností dárci mají. S poznáváním nových světů, kultur a jídel, přišla touha si něco z toho přinést i domů, takže pokud dostanu v podstatě cokoli odkazujícího na Švýcarsko, Tibet, Japonsko, Francouzskou Polynésii nebo obecně cestování, podstatně se snižuje šance na neúspěch. Snad jen u knih je riziko, že už ji mám přečtenou nebo k přečtení připravenou. Jídlo nebo nápoje jsou ale sázka na jistotu...
Asi to bude i důvod, proč vysloveně nerada dostávám dárky. Šance, že se dárce trefí bývala dost malá. A i když se u mě v posledních letech situace dost změnila, bohužel se zřejmě nezměnili ti dárci. Takže když to není dárek, který jsem si sama vybrala, je mi vždy předem jasné, že radost z něj mít nebudu. No opravdu se nechci přetvařovat a hrát překvapenou a nadšenou nad dárkem, o kterém od první chvíle přemýšlím jen v souvislosti s tím, kam ho dám a jak se ho zbavím.
Loňské Vánoce u nás byly úplně atypické. Během roku jsem si pořídila spoustu knih. Miki mi je postupně „zabavoval“ a daroval mi je všechny naráz. Neuvěřitelných 17 jich bylo… A počet dárků tehdy dost rozšířila skutečnost, že hodně zdražoval materiál a očekávalo se podstatné zdražování výrobků. V posledních týdnech a měsících to pociťujeme na vlastní peněženky, ale loni touto dobou byly v doprodejích starší kolekce lyžařského vybavení, na některé jsem navíc měla další slevy, takže jsme po mnoha letech obnovili lyžařskou výbavu… Z každé jednotlivé věci měl obdarovaný radost, dílem proto, že si dárek sám vybral, a bylo jedno, že jich je tolik.
Letos už budou ty Vánoce dárkově zase jen symbolické.
Nechci vypadat jako nevděčník, ale lidičky, zamýšlejte se prosím nad tím, co komu dáváte, jestli z toho bude mít opravdu radost nebo jestli tím náhodou nevytváříte jen možný budoucí „odpad“. Pro anglicky mluvící tu mám jeden takový „důkaz“, že asi nejsem jediná, kdo si to myslí:
Už je nás na planetě čerstvě přes 8 miliard, tak ať se sem s těmi vánočními dárky vůbec vejdeme :-).
