2024-05-17 - Kniha Ruský doping
Po mnoha letech jsem zavítala do prodejny Levných knih a zrak mi tam padl na knihu nazvanou Ruský doping. Anotace zněla slibně, a tak jsem se rozhodla potlačit svou stupňující averzi vůči Rusku a knihu si za směšných 29 Kč koupit.
Co anotace slibovala, to obsah do posledního písmene splnil. Člověk asi tak nějak přirozeně touží po tom, aby úspěchy sportovců na velkých akcích byly jejich velkými a pohádkovými životními příběhy. Ale bohužel, sama jsem v čistotu sportu nevěřila už dlouhé roky… Takže ani tak nebudu psát o knize samotné – o té bych řekla jediné: přečtěte si ji, přijdete o všechny iluze, které o profesionálním sportu máte – ale o samotném dopingu a mé vlastní ztrátě posledních iluzí.
Autorem knihy je Grigorij Rodčenkov. Knížka má 280 stran a je na nich takové množství informací, že vyprávění je velmi svižné a dost chytlavé. Upřímně, občas se mi skoro až tajil dech z té odvahy, drzosti i obrovského štěstí.
Autor popisuje své dětství, dospívání, sportovní (ne)úspěchy i setkání s dopingem. Dočteme se, jak se pomalu propracovával až do pozice ředitele ruské antidopingové agentury RUSADA a co všechno činnost této agentury obnášela. Jako absolvent studia chemie v pozici ředitele RUSADA dokonce vytvořil pro sportovce dokonce jakýsi „koktejl“ anabolických steroidů.
RUSADA měla na starosti zejména dopingové kontroly v průběhu olympiády v Soči, kde pod dohledem Rodčenkova probíhala systematická výměna vzorků moči pozitivně testovaných ruských sportovců. Když začaly vyplouvat na povrch první mlhavé informace o ruském státem řízeném dopingu, rezignoval Rodčenkov na svou funkci a v roce 2015 utekl do USA, kde se dodnes skrývá. Svědectví, které po emigraci poskytl, pomohlo rozkrýt systém organizovaného dopingu ruských sportovců. Fotky „myší díry“ ze Soči lze snadno dohledat na internetu.
Rodčenkov v knize opakovaně ukazuje prstem na některé, nejen zimní, sportovce. Třeba Alexandr Legkov, kterému byla pozastavena činnost, následně mu byly anulovány výsledky ze Soči, odvolal se k Mezinárodní sportovní arbitráži, kde uspěl a začátkem roku 2018 byly jeho výsledky ze Soči potvrzeny. Je tedy oficiálním držitelem zlaté olympijské medaile v běhu na 50 kilometrů. Druhý v pořadí tehdy skončil Maxim Vylegžanin, přičemž podle Wikipedie je jeho příběh jako přes kopírák. Ale co další sportovci? Skeletonista Alexandr Treťjakov? Biatlonista Jevgenij Usťugov a biatlonistka Olga Viluchinová? Ženská biatlonová štafeta? A další a další…
Kromě ruských sportovců Rodčenkov v knize zmiňuje i další země dávného „východního bloku“, samozřejmě včetně Československa. Že u nás státem organizovaný doping zejména v 70. a 80. letech 20. století existoval, o tom existuje dostatek důkazů. Přesto dodnes existuje také spousta tehdejších medailistů a rekordmanů, kteří jsou „křišťálově čistí“, protože přece jediné, co brali, byl vitamín B...
Podle knižní anotace je Rodčenkov zařazen do programu na ochranu svědků, protože v Rusku je obviněn z několika trestných činů a přímo vystoupil i proti prezidentu Putinovi. Jelikož někteří jeho bývalí spolupracovníci náhle zemřeli, je zřejmé, co mu hrozí…
Osobně jsem ke konci čtení vůči Rodčenkovi pociťovala zášť. On je zodpovědný za zničení či ukončení kariér desítek úspěšných či nadějných sportovců, za spousty jejich slz, pocity bezmoci a přetrvávající nespravedlnost a křivdu. Jenže to je Rusko, tak to tam chodí. On jako jednotlivec by to nijak nezměnil. Kdyby to neřídil on, řídil by to někdo jiný. A třeba lépe, takže by se na některé věci nepřišlo. Nebo by po odhalení mlčel… Odpustit autorovi jeho hanebné činy opravdu nedokážu, ale následnou spoluprací s WADA se snad aspoň trochu vykoupil… A navíc – doživotně v emigraci, bez rodiny, v úkrytu, s ochrankou za zády a s neustálým strachem o život – řekla bych, že žije v pekle…
Edit 25. 5. 2024
Od publikace výše uvedeného textu uplynulo jen několik dní, ale leží mi to tak v žaludku, že jsem si znovu prošla některé jmenované sportovce. Jen jsem si potvrdila, jakou frašku Mezinárodní antidopingová agentura a Mezinárodní olympijský výbor z profesionálního sportu udělaly:
- Běžec na lyžích Alexandr Legkov - zlatá a stříbrná medaile ze Soči. V listopadu 2017 byly jeho výsledky z důvodu dopingu anulovány, po úspěšném odvolání k Mezinárodní sportovní arbitráži byly začátkem roku 2018 jeho výsledky ze ZOH 2014 potvrzeny. (Zdroj: Wikipedia „Alexandr Legkov“)
- Běžec na lyžích Maxim Vylegžanin - tři stříbrné medaile ze Soči. V listopadu 2017 byly jeho výsledky z důvodu dopingu anulovány, po úspěšném odvolání k Mezinárodní sportovní arbitráži byly začátkem roku 2018 jeho výsledky ze ZOH 2014 potvrzeny. (Zdroj: Wikipedia „Maxim Vylegžanin“)
- Biatlonista Jevgenij Usťugov - zlatá a bronzová medaile z Vancouveru a zlatá medaile ze štafety ze Soči. V Soči získal i individuální zlatou medaili, ale po prokázání dopingu v roce 2018 o ni přišel. Vítězství ve štafetě je ale nadále platné, o dopingu v souvislosti se štafetou ani slovo... (Zdroj: Wikipedia „Jevgenij Usťugov“, Wikipedia „Biatlon na Zimních olympijských hrách 2014 – štafeta muži“ a Wikipedia „Biatlon na Zimních olympijských hrách 2014“)
- Biatlonistka Olga Viluchinová - stříbrná medaile ze Soči. V Soči získala i stříbrnou medaili ve štafetě, ale po prokázání dopingu v listopadu 2017 o ni přišla. Druhé místo ve sprintu je ale nadále platné, jelikož v září 2020 její diskvalifikaci zrušila mezinárodní sportovní arbitráž. (Zdroj: Wikipedia „Olga Viluchinová“, Wikipedia „Biatlon na Zimních olympijských hrách 2014 – štafeta ženy“ a Wikipedia „Biatlon na Zimních olympijských hrách 2014“)
- Biatlonistka Olga Zajcevová - zlatá medaile z Turína a zlatá a stříbrná medaile z Vancouveru. V Soči získala i stříbrnou medaili ve štafetě, ale po prokázání dopingu v listopadu 2017 o ni přišla. Ze zmiňované štafety je jediná, komu byla diskvalifikace potvrzena, což vedlo k diskvalifikaci celé ruské štafety a tolik očekávanému konečnému posunu české biatlonové štafety na 3. místo. (Zdroj: Wikipedia „Olga Zajcevová“, Wikipedia „Biatlon na Zimních olympijských hrách 2014 – štafeta ženy“ a Wikipedia „Biatlon na Zimních olympijských hrách 2014“)
Odvolání byla úspěšná údajně z důvodu „nedostatku důkazů“...
„Některým ruským sportovcům byly odebrány jejich olympijské medaile v listopadu 2017 kvůli obvinění z dopingu. Nicméně po úspěšném odvolání bylo 28 Rusů očištěno a medaile byly znovu navráceny 1. února 2018. Rusko se tak znovu dostalo na první příčku v medailovém pořadí.“ (Zdroj: Wikipedia „Zimní olympijské hry 2014“) Bez komentáře...