2024-03-25 - Kniha Hěha Himálaje
O fotografovi Petru Janu Juračkovi jsem se poprvé dozvěděla na HitHitu, kde vybíral peníze na svou třetí knihu a film. Zaujal mě už název Něha Himálaje, který mi evokoval uklidňující náruč hor. Prezentované fotky byly dechberoucí a já jsem neváhala přispět.
Dostat se pak ke knize byl oříšek, celá organizace zasílání a vyzvedávání knih byla podobně „punková“, jako je fotograf sám.
Právě to má ale na knize podstatný podíl. Autor ji pojal jako deník, ve kterém pro mě velmi poutavou formou popisuje své přípravy na himálajské expedice a opakované pokusy o zdolání vrcholů různých hor. A protože Himálaje jsou hory divoké a pro člověka často smrtonosné, Petrovo vyprávění je místy opravdu strhující. Občas jsem četla vysloveně se zatajeným dechem a nejednou jsem přemýšlela, jestli se s tímhle zážitkem pochlubil své manželce…
Ostatně – jak tyto výpravy autorova manželka vnímá, to se dozvíte na konci knihy prostřednictvím jí sepsaného krátkého deníku.
Prostřednictvím autorova vyprávění se letmo seznámíte také s dalšími současnými českými horolezci – Honzou „Trávou“ Trávníčkem, Miroslavou „Miri Didi“ Jirkovou, Markem „Márou“ Novotným, Honzou Šimánkem, Radkem Jarošem, Klárou Kolouchovou a dalšími.
Ze čtení mě nevyrušila žádná chyba – pravopisná, ani obyčejný překlep. Neříkám, že tam ta chybka není, ale rozhodně to není nic tak do očí bijícího, jak v posledních letech bývá v knihách zvykem.
Kniha má podtitul „Očima extrémního fotografa“, takže v knize najdete desítky fotografií. Některé z nich jsou doslova dechberoucí. Nepochopím, proč někdo riskuje život pro dosažení vrcholu nebo takové krásné fotky, ale umím si představit, že oboje může být silně návykové. Ty fotky totiž jsou!
