2017-12-10 - Krásné Vánoce

10. 12. 2017

Advent a Vánoce jsou pro mnohé nejkrásnějším obdobím roku. Nepochybně to má původ v dětství každého z nás, v dobách, kdy jsme věřili na zázraky. A tak i proto se všichni snažíme toto kouzlo přenést i na své děti.

Děti nemám, tak nemusím řešit, jak konkrétně dětem z celého předvánočního a vánočního období udělat to správné období zázraků. Moc ráda ale příležitosti pro ty zázraky vytvářím alespoň sama pro sebe.

V obchodech se vánoční zboží objevuje už v září. Ve chvíli, kdy ještě ani nejsou doprodány školní potřeby. Vánoční výzdoba pak přichází o několik týdnů později, pozoruji, že tak ve druhé půlce října. Obecně se snažím do nákupních center chodit naprosto minimálně, v předvánočním období mě pak ta vánoční výzdoba odrazuje ještě víc. Člověku pak výzdoba úplně zevšední ještě dřív, než vůbec začne být aktuální.

Nechci se „vyčerpávat“ výzdobou v obchodních centrech, chci si užít výzdobu v ulicích i tu naší vlastní doma. Ta přichází zpravidla s příchodem adventu – objevují se světýlka v oknech domů a bytů, výzdoba na ulicích, rozsvěcí se vánoční stromky na náměstích. A tak s příchodem adventu, respektive 4 týdny před Štědrým dnem, přichází výzdoba i u nás doma. A to včetně vánočního stromečku.

Přijde mi totiž logičtější mít vánoční výzdobu včetně vánočního stromku po dobu adventu, než zdobit stromek den před Štědrým dnem nebo až na Štědrý den dopoledne a pak ho mít skoro do února. A nejlepší bič si na sebe upletli ti, kteří dětem tvrdí, že stromek nosí Ježíšek :-).

První zázraky, které by se daly označit za jakéhosi předjezdce, přicházejí s Mikulášem. Tenhle svátek mi přijde dost kontroverzní. Během střední a vysoké školy jsem každoročně dělávala anděla, měli jsme do party i čerta, dost umírněného, držícího se vždy vzadu a v podstatě se nehýbajícího, aby děti neděsil, a stejně se některé hrozně bály. A čím hodnější děti byly, tím větší strach. Poznávám v nich sebe – když mi byly tak 4 roky, pamatuju si na čerta, který k nám přišel a matně si vybavuju i to, že jsem z toho měla málem „psotník“, strašně jsem se bála. A to jsem, prosím, byla dítě vzorné, neb jsem vyrůstala u babičky, která zastávala spíše tradiční výchovu... A zážitek to musel být silný, protože z tohoto věku vlastně žádné vzpomínky nemám, ale tohle si pamatuji. Ke svému dítěti bych domů Mikuláše s andělem a čertem nezvala. Domov má být pro dítě oázou bezpečí a logičtější mi přijde vyrazit za Mikulášem do ulic nebo na nějakou akci a dítě k nějaké interakci nenutit, pokud neprojeví zájem. Pak pro něj nebude tato trojice dílem případného strachu, ale jakýmsi neuchopitelným tajemnem. Mimochodem – jak vůbec může někomu připadat normální vyhrožovat dítěti, že si ho odnese čert?

Jestli někoho naše domácnost udivuje zdobením stromečku 4 týdny před Štědrým dnem, pak asi milovníci českých tradic odsoudí náš Štědrý den. Část přítelovy rodiny totiž žije v USA a my jsme měli možnost tam Vánoce před několika lety strávit. A některé věci z amerických Vánoc se nám prostě líbí…

Nemám totiž ráda Ježíška, protože si ho od dětství neumím představit a to nemluvně ležící v jesličkách asi dárky nedoručuje. Doma mi říkali, že Ježíšek přiletí oknem, ale z dětství si nevybavuji, že bychom mu třeba nechali pootevřené okno. Líbí se mi Santa Claus, protože díky tomu, že jsou o něm spousty pohádek a objevuje se ve spoustě filmů, tak je pro dítě, prostě pro mě :-), třeba víc uvěřitelný. A mně je prostě jeho umírněná varianta – starý vousatý pán v sáních tažených soby – prostě sympatický. Když jsme byli v USA přes Vánoce a potkali tam v jednom skanzenu Santu, bylo to jako zjevení z 19. století a já byla nadšenější, než jako dítě čekající na Ježíška. Takže u nás chodí spíš Santa, akorát toho 24. večer, aby přece mohl 25. ráno nadělovat v USA :-).

Trochu se mi protiví i ta představa, že bych měla třeba nějakému dítěti lhát, vymýšlet si důvody a výmluvy, abych udržela dítě v té víře, že Ježíšek existuje. Podle mého to akorát všem okolo působí stres.

To, že u nás preferujeme Santu, ještě neznamená, že bychom Ježíška úplně „zazdili“. Je nutné brát v potaz, že Vánoce jsou církevní svátek a tedy jako fakt vzít všechny skutečnosti s tím spojené, ať už jsem věřící nebo ne. I dětem by se tedy podle mého mělo vysvětlit, samozřejmě úměrně jejich věku, odkud Vánoce pocházejí, proč se slaví a kdo byl ten Ježíš.

Jinak mám ale ráda tradice, i staročeské Vánoce, dlouhá léta jsme mívali doma stromeček zdobený dřevěnými, keramickými a slaměnými ozdobami. A i letos, když už tu není Kelly, jsem si mohla dovolit trochu víc vánoční výzdoby, byť je tedy spíše taková severská, než tradiční staročeská.

Stejně tak jsme zjistili, že si nepotřebujeme dávat vánoční dárky. Původní odhodlání, že si nebudeme dávat vůbec žádné, vzalo za své, protože bez dárečku pod stromečkem opadá takové to štědrodenní těšení se na večer. Ale jeden dárek každému bohatě stačí. A nezbytně nutně musí splňovat jednu podmínku – musí to být něco, co si dotyčný přeje, ale sám by si to nekoupil. Takový dárek se vymýšlí dost těžko a zpravidla se to neobejde bez spolupráce budoucího obdarovaného. A mě třeba aktuálně napadá jen jeden jediný, který to splňuje.

Celý náš systém „dárkování“ dost kontrastuje s tím, co si pamatuji z dětství. Ty hromady dárků, že jsem už druhý den ráno nevěděla, co všechno jsem vlastně dostala. Kolikrát si říkám, jak to muselo být rodičům i líto, že se třeba vymýšleli s dárkem a já ho minula skoro bez povšimnutí. Mně by to líto bylo… A na druhou stranu i ta snaha dát pod stromeček všechno, co se v tu chvíli zrovna kupuje. Takže pokud bych si v listopadu jako na potvoru roztrhala všechny punčocháče, asi bych jich dostala jedno obrovské balení právě od Ježíška. Úplně vidím to zklamání a vybavuji si malého Edu z filmu Obecná škola, který dostal od tatínka, tuším k narozeninám, stojan na noty… Praktické dárky pod stromeček nepatří, pokud si je dotyčný výslovně nepřeje. A i pro dítě je lepší jen pár vytoužených dárků než hromady zbytečností, o které už druhý den ani nezavadí pohledem.

Bohužel lidi si neumí předvánoční období užít. Místo těch zázraků myjí okna, perou záclony, gruntují a smýčí kouty, o kterých celý rok nevěděli, že je doma mají. Samotný pojem „vánoční úklid“ mi evokuje skutečnost, že lidi uklízí nějak výročně, byť doufám, že v reálu uklízí i v průběhu roku. Přijde mi to jako nějaký podzimně-adventní závod s cílovou páskou 24. prosince. A asi s nějakými vypsanými odměnami pro vítěze, jinak nechápu, proč má ten generální úklid takovou účast. A za umytá okna, vyprané záclony a nejvíce druhů cukroví jsou asi nějaké (finanční) bonusy :-).

Ženy se honí za jakousi zdánlivou dokonalostí a už na začátku adventu si stěžují, že jsou unavené a nestíhají. Přitom si to tak samy nastavily. A místo toho, aby to prostě udělaly jinak, neustále řeší, jak co dělají ostatní, řeší, co tomu řekne okolí, jestli jim to schválí, jestli je sousedka nepomluví, porovnávají se, občas kritizují, závidí…

Jako jasně, ať si to každý dělá jak chce, to je moje dávné „motto“, ale čistá okna a vysmýčené pavučiny není to, co dělá Vánoce krásnými. Je to o atmosféře, o vztazích, o rodině. Jak může třeba někdo roky zůstávat v naprosto nefungujícím vztahu a myslet si, že když vygruntuje dům a upeče 30 druhů cukroví, budou zrovna tyhle Vánoce krásné? Ježíška prach na skříni nezajímá, a pokud se o něj bude zajímat třeba návštěva, je to signál k tomu ušetřit si napřesrok nervy s pohoštěním pro někoho, kdo si to nezaslouží. Než abych kvůli takovým lidem trávila hodiny něčím tak zbytečným, jako je mytí oken před Vánoci (stejně je pořád tma a už v lednu budou od plískanic zase špinavá), pojedu radši na hory lyžovat, na vánoční trhy, půjdu si zaběhat a budu se u toho blaženě usmívat při pohledu na světýlka v oknech nebo si sednu s hrnkem čaje a knížkou pod náš stromeček. Prostě – když jsou spokojení všichni členové rodiny, jsou i pokojné Vánoce.

Užijte si 2. adventní neděli, zbytek adventu a hlavně krásné Vánoce!