2020-12-31 - Běhám přes překážky VIII.
Jsem tu zase po roce s osmým dílem mého běžeckého „deníčku“. Letos to bylo z běžeckého pohledu fádní a nudné…
Běžecký rok jsem zahájila hned 1. ledna ráno. V době, kdy všichni dospávali tu „povinnou“ oslavu výměny starého roku za nový…
Řada běžců se nechala odradit koronavirem a různými opatřeními, která přijala vláda. Na jaře byl v podstatě zákaz vycházení, zakázaný sport, povinné roušky. Jenže já běhám do práce a cesta do práce byla povolená, tak jsem toho využila… Beztak jsem běhala sama a potkávala maximálně jednotky lidí na vzdálenost několika metrů. A v chladném počasí ani ten šátek přes obličej nebyl problém, byť jsem ho tedy vyhodnotila jako zbytečný…
Koronavirus každopádně zrušil všechny jarní závody. Když se situace jako zázrakem zlepšila, což tedy nebylo nic jiného, než rozhodnutí vlády na základě volání lidí, že si chtějí užít léto, tak byla vypsána série závodů zvaných „Runway Run“. Termín jednoho z nich byl 19. července a sliboval naprosté teplotní peklo. Jenže to byla Praha. A kdy se vám povede dostat se beztrestně na pražskou runway?
A peklo to taky bylo. Den předem večer, když se běžel Sunset Run, pršelo. Jakože dost. Ráno při Breakfast Run na nás ale čekalo skoro jasno. Sluníčko, a ještě v kombinaci s mokrým asfaltem? Nejen, že bylo pekelné vedro, údajně i pro ty, kterým to nevadí tak moc, jako mně, ale byla to dokonalá prádelna…
Na druhou stranu jsem na sebe i tak pyšná. Nejen, že jsem se do cíle dohrabala, ale naprosto těsně jsem to i v tom strašném počasí zvládla pod půl hodiny. Pravda, být příznivějšího počasí, bývala bych čas dokázala stáhnout i o několik minut, ale to už jsou takové mé tradiční teplotní stesky, které jsou úplně zbytečné a nikam nevedou... :-)
Léto jsem přežila, letos nějak uteklo. Vůbec totiž nebylo tak strašně horké, jako v letech předchozích. Teploty znatelně nižší, občas deštík, přeháňka… Takhle jsem si pamatovala letní prázdniny svého dětství a takhle to má vypadat v našem mírném pásmu…
Podzim jsme strávili třítýdenním pobytem ve Francouzské Polynésii, a protože před odletem bylo nutné zařídit spoustu věcí a absolvovat testy na COVID-19, v součtu to znamenalo měsíční běžecký výpadek. Naštěstí byl spolu s tím jarním lyžařským jediný, jakékoli nemoci či zranění se mi letos vyhnuly – ťuk, ťuk, ťuk.
Hned po našem návratu mi 3. listopadu přišel newsletter od Endomondo, mé oblíbené aplikace na zaznamenávání sportovních aktivit. Psali v něm, že prý ke 31. prosinci 2020 aplikace končí. Místo Endomondo doporučili aplikaci MapMyRun, kterou jsem si tedy stáhla a naštěstí s radostí zjistila, že kromě běhání umí i všechny další sporty – lyžování, golf, lezení, turistiku… Hned následující den jsem taky podle návodu požádala o export všech svých dat, která jsem za 6 let nastřádala. Ano, Endomondo jsem používala od prvního pokusu o běh a bylo se mnou vždy a všude. Data ke stažení měla být k dispozici do týdne. Bohužel, exportu jsem se ani po několika týdnech nedočkala. V mezičase jsem kontaktovala podporu, prý museli můj požadavek restartovat, protože expiroval… V kontaktu jsem s nimi byla i nadále, protože ani poté data nepřišla, vždy se jen omlouvali, že je těch požadavků moc a nestíhají je zpracovávat, ale nic pro to neudělali. Naštěstí mi data vyexportoval Miki, nicméně chci i ten originální export dat, takže podporu urguji i nadále…
Statistiky
Na to, že letos jsem netrénovala na žádný závod, natož na půlmaraton, naběhala jsem toho docela dost – 1.368 km. A to i přes týdenní výpadek na jaře a měsíční výpadek na podzim. Zásluhu na tom nepochybně má můj zdravotní stav, který mě tentokrát nijak nebrzdil.
Pro zajímavost dlouhodobá statistika:
- 2020: 1.368 km
- 2019: 1.401 km
- 2018: 1.390 km
- 2017: 1.068 km
- 2016: 886 km
- 2015: 599 km
- 2014: 232 km (od 14. 4. 2014)
Nerada si dávám nějaké závazky, předsevzetí… Ve sportu i čemkoli jiném. Nikam to nevede, člověka to možná spíš demotivuje. Ale říkám si, jestli bych příští rok už konečně nemohla pokořit těch 1.500 kilometrů…? ;-)
