Sloní minimum
Chobotnatci mají mezi savci několik zajímavých prvenství. Především se stali během celého vývoje savců největšími suchozemskými zástupci této třídy a zůstali jimi dodnes. Počtem druhů jsou naopak jedním z nejmenších savčích řádů, protože dnes žijí již jenom dva druhy - slon africký a slon indický. Rozšíření obou druhů má však velmi klesající tendenci. Vzhledem k pytláctví jsou sloni téměř na pokraji vyhubení!
Slon africký je větší než slon indický. Hlava má nápadně velké boltce. Kůže na chobotu má hluboké rýhy a špička je vybavena dvěma prstíky.
Hlavním znakem slona indického jsou menší ušní boltce, kratší tělo a vyklenutá páteř. Chobot má na špičce jen jeden hmatový prstík. Kly rostou jen samcům, ale rovněž u nich mohou někdy chybět jako samicím.
Díky masivní kostře se zachovalo velké množství paleontologických nálezů zástupců, kdysi druhově velmi pestrého řádu chobotnatců, takže vývoj slonů, který začal před 40 miliony lety, je snad nejdokonalejším dokladem postupného vzniku života na naší planetě. Kostra tvoří hlavní opornou složku jejich těžkého těla. Silně je u slonů vyvinut i pohybový aparát z mohutné a velmi výkonné svaloviny.
Přes zavalitý vzhled jsou sloni velmi obratní. Těžké tělo jim sice nedovoluje skákat, ale dovedou znamenitě překonávat i vysoké a strmé překážky a přitom se pohybují s udivující lehkostí. Pohybují se tzv. mimochodem, kráčejí vždy přední i zadní nohou na stejné straně těla, čemuž dá mnoho úsilí se přizpůsobit, nespadnout a nevykloubit si půlku těla. Slon dovede pochodovat rychlostí 6 - 9 km/hod. Při útoku nebo naopak útěku dovede zvýšit rychlost pohybu až na 40 km/hod. Po ochozech vyšlapaných v pralesích a savanách se sloni pohybují tiše a dovedou se k člověku přiblížit zcela nepozorovaně. Silné pětiprsté sloupovité nohy slonů jsou vybaveny nehtovými kopýtky. Šlapadlová plocha všech čtyř končetin je větší než 1 m2. Hmotnost celého těla však nesou jen špičky prstů, které jsou kryty zvláštními silnými nehty, podobnými kopýtkům. Uvnitř nohy je nad silnou rohovinovou šlapadlovou plochou zvláštní elastický vazivový polštář, který tlumí nárazy při chůzi a rovnoměrně rozkládá hmotnost těla na celou plochu chodidla. Jakmile slon došlápne plnou váhou na jednu končetinu, noha se rozšíří, zvednutím se zúží. Šlápne-li náhodou dospělý slon člověku na nohu, díky elastickému polštáři ji nepochroumá.
Silná kůže, u dospělých jedinců téměř lysá a je velmi citlivá.
Nápadně velké jsou ušní boltce, kterými sloni vyjadřují svou náladu a jejichž pohybem se ochlazují. Jedinečnost sloního sluchu vynikne teprve srovnáváním s ostatními savci. Na rozdíl od lidí mají všichni sloni absolutní sluch s obrovskou rozlišovací schopností. To dokládá zejména jejich nesmírně rozmanitá zvuková komunikace. Ozývají se jednak vysokými pískavými tóny, jednak hlubokým předením, troubením. K vzájemnému dorozumívání stád používají sloni pro nás neslyšitelné infrazvuky, které pronikají i hustým porostem.
Charakteristickým a výjimečným znakem je dlouhý svalnatý chobot. Slouží jako důmyslný, chápavý orgán, srovnatelný s lidskou rukou, a kromě jemného hmatu, je také sídlem čichu. Silná svalovina navíc umožňuje použít chobot jako obrannou nebo útočnou zbraň. Chobot se vyvinul prodloužením horního pysku a nosu a slouží slonům jako všestranný orgán k dýchání, sbírání a podávání potravy a k pití vody. Díky silné svalovině se uplatňuje také jako účinná zbraň.
Chobotnatcům se z řezáků vyvinuly nápadné kly, které však mohou, zejména u samic slona indického, chybět. Kly jsou charakteristickým znakem většiny slonů. Již sloní novorozenec má tyto mléčné řezáky 5 cm dlouhé, po roce mu vypadnou a nahradí je kly definitivní. Ty mají otevřené kořeny a dorůstají během života o 2 - 5 cm. Pouze špičky jsou pokryty tenkou vrstvou skloviny, která se časem odře. Již od starověku jsou kly vyhledávaným materiálem zejména pro řezbářské práce. Sloni používají kly jako nástroj k rytí jam či loupání stromů.
Slonům chybějí špičáky a v každé polovině horní i dolní čelisti mají jen jednu mohutnou stoličku. Stoličky mohou sloni měnit celkem šestkrát během života. S postupujícím stářím se radikálně zvětšuje velikost i hmotnost jednotlivých stoliček.
Oči jsou v poměru k tělu velmi malé. Zornička má většinou oříškově hnědou nebo zelenavou barvu. Sloní oko má kromě horního a dolního víčka také dobře zachované třetí víčko - mžurku. Víčka mají dlouhé a husté řasy. Podle pokusů mají sloni vynikající ostrost vidění, srovnatelnou i s člověkem.
Sloni mají vynikající čich a při pastvě v hustém, vysokém porostu čas od času pátrají vztyčeným chobotem po okolí. Nepřítele či jiné stádo slonů dovedou zavětřit na několik kilometrů. Jednotlivci ve stádě se poznávají pomocí pachu. Svědčí o tom skutečnost, že se při kontaktu často vzájemně dotýkají spánkové pachové žlázy.
Sloni mají také poměrně dobře vybavené chuťové papily zejména na jazyku a dokonale rozlišují chuť potravy.
Nejcitlivějším místem s největším počtem nervových zakončení je špička chobotu, kterým sloni dovedou vyhmatat a sebrat ze země i velmi malé objekty. Kromě toho má slon na povrchu těla řadu míst, kde se soustřeďují citlivá nervová zakončení. V Indii, kde je dlouhá tradice práce se slony, se využívají při jejich ovládání.
V lidském podvědomí se sloni stali klasickým příkladem tvorů, kteří nikdy nic nezapomenou. Taková neomylná paměť ovšem neexistuje ani u slonů. Jsou schopni naučit se rozlišovat různé obrazce, tóny a dokonce i jednoduché melodie. Pracovní sloni si jsou schopni bez problémů pamatovat až 30 povelů od Zlom větev, Otoč se doprava, přes Táhni kmen až například Podej mi vodu! Sloní paměť není bez hranic, ale rozhodně si zasluhuje lidský obdiv. Kdo ví, co je pravdy na tom, že co jednou slon zažil nebo viděl, nikdy nezapomene!?
Sloni patří mezi typická sociální zvířata. Sdružují se do skupin rodin, v jejichž čele stojí nejstarší samice. Několik rodin se může spojit v klan a ty potom ve stáda. Samci žijí odděleně ve zvláštních svazcích. Soudržnost sloních rodin zajišťuje vzájemná komunikace. Jednotlivým členům přísluší podle jejich schopností a zdatnosti naprosto přesné postavení ve společnosti. Vedoucí samice je pro rodinu velice důležitá, neboť je vodí k nejbohatším zdrojům potravy či vody.
Sloní námluvy slouží k seznámení a tělesnému sblížení obou partnerů. Po výchově mláděte, která trvá kolem 4 let, přichází samice znovu do říje, kdy je jedině schopná oplodnění. Mladé samice dosahují pohlavní dospělosti již v 9 letech. Pach říjné samice je způsoben zvláštními chemickými látkami - feromony. Tyto druhově typické vůně přilákají k samičí rodině i několik samců, z kterých si samice teprve vybírá otce svého potomka. Samec samici nejprve jen sleduje, později se jí začne něžně dotýkat. Po několika dnech jí samec začne pokládat hlavu na tělo a ta ho začne svádět houpavým krokem. Dochází k páření, které se potom několikrát opakuje.
Rozmnožování slonů patří na celém světě k nejvzácnějším a nejcennějším chovatelským úspěchům. Za posledních 90 let se v Evropě narodilo jen 120 slůňat.
Mláďata slonů jsou nesmírně zvědavá a jakmile jsou pohyblivější, zajímá je každý nový předmět. V přírodě proto očichávají i ještěrky, myši či jiná malá zvířata. K vážným střetům dochází i tehdy, když se slůně začne zajímat o nosorožce nebo buvola. Ostatní větší zvířata jako jeleni a antilopy obvykle raději před slůnětem utečou. Někdy může být takové zatoulání pro slůně osudné, když spadne do hluboké jámy či se zaplete mezi husté kořeny, odkud ho matka přes sebevětší snahu nemůže osvobodit. Z tohoto důvodu se slonice již při kojení snaží mládě k sobě co nejvíc připoutat. Pro zajištění větší bezpečnosti slůňat se v sloních rodinách vytvořily jakési školky. Úlohou dozoru jsou pověřovány nejen sestry matky, ale i sourozenci starší 4 let.
Malá mláďata přibírají denně na váze až půl kilogramu a do pátého roku vyrostou ročně o 10 - 12 cm. Později se růst zpomaluje.
Sloní mládě je dlouho závislé na matce, která se o ně velmi pečlivě stará. Od narození se svazek matky a mláděte trvale upevňuje, což se děje vzájemnými zvukovými signály a čichem. Přes příslovečnou tloušťku je sloní kůže neobyčejně citlivá, takže vzájemné dotyky chobotem poplašené mládě okamžitě uklidní. Stejně to ovšem platí i u dospělých zvířat.
Mladí samci se začínají ve stádě samic osamostatňovat po čtyřech letech, v 7 - 8 letech opouštějí samice a připojí se k mládenecké skupině soustředěné kolem staršího samce. V 9 letech jsou samice i samci pohlavně dospělí. Avšak i potom jejich růst pokračuje, u samic se zpomaluje v 10 - 12 letech. S věkem však získávají ještě větší hmotnost a většinou v 15 - 16 letech rodí své první mládě. U samců se začíná zpomalovat růst teprve od 15 let, ale i potom získávají na zdatnosti a síle, teprve 17letý samec je plně dorostlý. I tato čísla jasně dokumentují, jak je sloní vývoj pomalý a jak snadno lze sloní populaci nadměrným lovem dovést k záhubě.
Mezi 15 - 20 lety nastává u samců a někdy i u samic období nazývané Musth. Chování slona se radikálně mění, stává se agresivním. V této době jsou považováni za velmi nebezpečná zvířata. Končí poslušnost slona a nedbá-li se na zachování bezpečnosti, dochází i ke smrtelným úrazům. V této době slonům vytéká z temporální žlázy hustý hnědý výměšek. Sekret obsahuje velké množství samčího pohlavního hormonu. Kromě sexuální funkce zvyšuje pohlavní hormon útočnost zvířat. V této době dochází k vážným soubojům mezi samci, které mohou skončit i smrtí jednoho z nich.
Slon patří k nejoblíbenějším zvířatům, ale každý je velmi individuální a jednotliví sloni se liší jak vzhledem, tak i chováním. Sloní duše mají nejrůznější charaktery, dokáží ukázat svou škodolibost, inteligenci, sílu a samozřejmě i skutečné přátelství.
Při vážných soubojích dospělých samotářských samců, k nimž však nedochází často, se natolik zvýší agresivita slonů, že se snaží jeden druhého zabít. Když se sloni cítí ohroženi, zaútočí i na jiná zvířata, jako jsou nosorožci, hroši, lvi, a samozřejmě i na člověka. V některých případech střetu slona s člověkem nemusí jít dokonce ani o útok, ale jen o hru. Díky vzájemnému nepoměru v hmotnosti, velikosti a síle nemáme naprosto žádné tělesné předpoklady hrát důstojnou roli i v těch nejmírnějších sloních hrách.
Sloni jsou nebezpeční zejména proto, že jsou velmi lekaví. Při náhlém překvapení a následné panice je jejich reakce často nevypočitatelná. Slon nejprve zvedne hlavu a chobot a roztáhne do stran boltce, aby se zdál co nejmohutnější. Hrozbu zesiluje hrabáním předních končetin, přešlapováním z jedné nohy na druhou, kýváním celého těla a šleháním ocasu. Slon často kousek popoběhne směrem k nepříteli a hlasitě troubí. Při vážném útoku sníží hlavu, aby kly mířily přímo na nepřítele. Také chobot má svinutý a připravený k úderu.
Jedna z pověr, která se stále udržuje v knihách, je nesprávná domněnka, že se sloni dožívají sta i více let. Stáří slonů lze celkem bezpečně určit podle stoliček a stupně jejich opotřebení. Nalezené lebky slonů, kteří uhynuli přirozenou smrtí v Africe, prokazují, že se průměrný věk slonů v přírodě pohybuje kolem 35 let. Opravdu jen malé procento představují zvířata starší 50 let. Také pracovní sloni v Indii, i když jim jejich ošetřovatelé poskytují velmi dobrou péči a výživu, dožívají se většinou jen 50 let. I v ZOO je známo několik šedesátiletých slonů, ale jen jeden se díky velké péči dožil 69 let.
Další pověrou je to, že sloni mají panickou hrůzu z myší. Prý se obávají následků, kdyby se myši podařilo zalézt jim do chobotu a proniknout jim až do lebky. Pravdou ale je, že při mohutném sloním výdechu by i ta nejtučnější myš neměla šanci vzdorovat proudu vzduchu.
Tradovanou pověstí jsou také zprávy o sloních hřbitovech, kam údajně odcházejí zemřít staří sloni. Ukázalo se ale, že mnoho koster slonů nahromaděných na jednom místě, byly vždy pozůstatky sloní rodiny, kterou lovci obklíčili a postříleli. Kostry přesvědčivě ukazují různé stáří zvířat. Rodina, které se podaří odvléct a před lovcem ukrýt těžce poraněného slona, ho ještě po smrti dlouho hlídá. Pravda je, že nakonec tělo pokryjí vysokou vrstvou trávy a větví. Podobně sloni pohřbívají i lidi, které usmrtili.
V Indii, Srí Lance, Barmě a Thajsku nesmějí sloni chybět při náboženských nebo státních slavnostech. Například lze uvést buddhistické slavnosti ve starobylém městě Kandy ve Srí Lance s nádherně drahokamy ozdobenými slony, z nichž se někteří jsou pro tyto účely chováni v chrámech.
V celé jihovýchodní Asii sloni byli a dosud ještě jsou využíváni zejména pro práci v lesích. Pomáhají transportovat v pralese těžké klády vzácných tropických dřev. Vytahují je z nepřístupného terénu buď zavěšené za popruh na prsou nebo uchopí závěsné lano mezi stoličky a táhnou kládu hlavou. Teprve na rovině si samec podstrčí pod kmen kly a odnese ho ke kládě. Slon je schopen unést až 1400 kg. Pracovní sloni pracují většinou jen 20 dnů v měsíci a v době 3 nejteplejších měsíců mají nárok na dovolenou.
Sloni jako největší suchozemská zvířata sehráli sloni velkou roli i při válečných střetech. Již ve starověku se uplatňovaly ve válkách oba druhy slonů. Bojovníci už tenkrát pochopili, že sloni jsou velmi lekaví a lze je snadno splašit, ba dokonce i obrátit proti vlastnímu lidu. Naposled se sloni uplatnili ve 2. světové válce, kdy v horské džungli budovali cesty, mosty, vyprošťovali vojenská vozidla a odváželi raněné. Anglická armáda, která potřebovala zabránit pracovnímu využití slonů, proto většinu zvířat postřílela z bombardovacích letadel.
Chov slonů se potýká s několika zásadními problémy. Sloni potřebují bezprostřední kontakt. Dále sloní péče vyžaduje pravidelné koupele, čištění jemné kůže, pravidelnou úpravu kopýtek a šlapadlové plochy a mnoho dalších úkonů. Sloní samci se mohou opravdu náhle stát krajně nebezpečnými tvory, a proto jsou v ZOO chovány především samice, které nejsou tak nebezpečné. Největším problémem celosvětové ochrany slonů je stále se zvyšující export slonoviny, který dnes postihuje především slony africké. Cena slonoviny se díky neustále rostoucí poptávce šplhá do závratných výšin. Počet a hmotnost řezeb ze slonoviny, které se importují jen do USA, stojí ročně život kolem 32 000 slonů. Afrika ročně exportuje 200 tun slonoviny, a protože již byli vystříleni nejsilnější sloni s kly o hmotnosti 90 - 100 kg, musí se lovit o to více mladších slonů a samic, jejichž kly váží třeba jen 5 - 9 kg.
V historii a kultuře člověka sehráli sloni obrovskou roli a bude záležet jedině na lidech, jak jim tuto úlohu splatí. To však není jediný důvod, proč bychom se měli všemi prostředky pokusit zachránit tato nesmírně zajímavá zvířata i pro naše budoucí generace.