Praha - Historie
Historie soužití slona a člověka je stará více jak 5000 let. První slon se do Evropy dostal jako dar Karlu Velikému od bagdádského kalifa Hamma-al-Rašída v r. 802. V porovnání s těmito pouhými dvěma dávnými údaji je historie chovu – nebo lépe řečeno vystavování – slonů v pražské zoologické zahradě opravdu nicotná.
Historii pražských slonů je možné z časového hlediska rozdělit do dvou etap. Tou první je období mezi lety 1933 a 1965 – v té době prošlo zahradou celkem 5 slonů (2-2 slon asijský a 1-0 slon africký). Druhá etapa začíná rokem 1966 a trvá dosud - do současnosti v tomto období prošlo zahradou celkem 9 slonů (2-3 slon asijský a 2-2 slon africký).
Do roku 1971 byli sloni umístěni ve starém pavilonu z roku 1933, který dnes již neexistuje a který stával v místě dnešního výběhu jeřábů mandžuských poblíž vchodu v dolní části zoo. V roce 1971 byl dokončen nový pavilon pro velké savce, do kterého byli sloni převedeni. V průběhu l. etapy byli v zoo drženi společně maximálně 2 sloni, nejvyšší počet pak byl zaznamenán ve 2. etapě, kdy krátce po otevření nového pavilonu bylo vystavováno až 7 slonů ve 2 druzích a 4 poddruzích, z toho byli 3 samci.
První slon přišel do Prahy v roce 1933, tedy necelé 2 roky po otevření zoologické zahrady pro veřejnost. Byl nejen prvním pražským slonem, ale také prvním slonem v československých zoo. Tímto slonem byl slavný samec slona asijského - Baby. Přišel do Prahy 17. 7. 1933 z Německa, odkud byl zakoupen prostřednictvím firmy Wilhelm Hagenbeck za 51 000,- Kčs. Tento slon pocházel z odchytu na Cejlonu a v době příchodu mu podle dostupných údajů bylo 15 měsíců, vážil 400 kg a měřil 125 cm. Sloni jsou pro zoo velmi atraktivní zvířata a pokud jde o slůně, je tato popularita o mnoho vyšší. Díky mnoha zprávám z tehdejšího tisku máme z jeho pobytu i dost údajů, zejména z prvního období. Tak například 8. 12. 1933 dosahoval výšky 142 cm a 10. 3. 1934 měřil 150 cm a vážil již 858 kg. Po 1 roce pobytu měřil 160 cm a vážil 974 kg. V té době mu také byly změřeny kly: levý měřil 10,5 cm a pravý 10 cm. Známe rovněž složení tehdejší krmné dávky: 2 kg chleba, 8 kg ovsa, zeleniny, sena a trávy co chtěl a rád žral větve. Dne 27. 4. 1935 již měřil 173 cm a vážil 1300 kg. Posledním dochovaným přesným údajem o měření je výška 208 cm ze 7. 2. 1936. Také víme, že mu 23. 5. 1936 vypadla stolička o hmotnosti 75 g a dne 25. 1. 1937 si ulomil pravý kel v délce 25 cm. Ulomený kel měl otevřenou pulpu, což je pro slony velice nepříjemné a často i fatální zranění. Baby se s tím však vyrovnal bez následků. Prvním ošetřovatelem Babyho byl Miloš Krinert, pozdější inspektor zoo. Baby však dospíval a již roku 1937 začaly potíže s jeho ovladatelností. Ty se stupňovaly a pro Babyho byla ubikace málo pevná - několikrát musela být zpevňována, až se nakonec situace stala udržitelnou. Slon Baby žil v zoo až do 28. 8. 1951, kdy byl po 18 letech a 1 měsíci pobytu v zoo odprodán sovětské obchodní organizaci Zoocentrum Moskva a odcestoval údajně do Kyjeva.
Druhým slonem v pražské zoo byla asijská slonice jménem Jumba, která byla dovezena 8. 3. 1951 od německé firmy Mohr (Ulm). Přestože byla získána ještě před odchodem Babyho do SSSR, sloni se vlastně nepotkali. Jumba byla umístěna do odchodu Babyho odděleně. Při svém příchodu měla přibližnou hmotnost 800 kg a její inventární cena byla stanovena na 160.000,- Kčs. Slonice byla velmi přátelská a učenlivá, v zoo však žila pouhé 2 roky a 4 měsíce. Dne 14. 7. 1953 uhynula – její pitevní nález se nedochoval, ale údajně uhynula na následky překrmení cukrem. Krátkou dobu měla i společnici – slonici Duňu.
Asijská slonice Duňa byla zakoupena od německé firmy Ruhe za 19.000,- DEM a přišla 18. 12. 1952. Informace o jejím původu jsou nejasné, údajně měla být stará 3,5 roku, někteří pamětníci však tvrdí, že byla straší. Pocházela prý z nějakého francouzského cirkusu, kde se neosvědčila v drezúře a proto byla prodána. V pražské zoo byla cvičena stejně jako Jumba. Tato slonice byla 3. 10. 1960 odprodána firmě Zoocentrum Moskva a údajně odešla do Kyjeva.
Čtvrtým pražským slonem, zároveň však prvním slonem africkým, se stal 5. 11. 1953 samec jménem Petr. Tomuto slonovi byl později ke jménu připojen přídomek první. Byl zakoupen, stejně jako Baby, od německé firmy Hagenbeck asi jako tříletý. Pocházel z odchytu v Tanganice. Po dobu 7 let, až do roku 1960, byl společníkem slonici Duně a stejně jako ona byl cvičen - známé bylo jeho „počítání“. Až do svého úrazu byl dobře ovladatelný. Jak však dospíval, začal se stávat nebezpečným slonici Duně, kterou od podzimu 1959 napadal kly. Ke zhoršení situace došlo po ulomení levého klu 3. 10. 1959, při kterém došlo k otevření pulpy a následným komplikacím způsobeným nesnadným ošetřováním rány. Hnisající rána vyvolávala občasné stavy zvýšené agresivity, která měla za následek nespolehlivost a vedla k opakovaným poškozováním ubikace. Umístění Petra I. bylo proto dohodnuto v Zoo Ostrava, která měla jediná u nás vhodný a hlavně volný pavilon. Náročný transport se uskutečnil dne 28. 7. 1965 a stal se vzpomínanou událostí v historii pražské zoo. V NHKG Ostrava byla pro Petra vyrobena speciální pevná transportní bedna. Byla umístěna do výběhu naproti vratům pavilonu a slon do ní měl být vlákán. To se nepovedlo a nakonec musel být do bedny vtažen pomocí kladkostroje a mnoha zaměstnanců. Reagoval vzápětí – zdravým pravým klem vyrazil část výdřevy přední stěny transportky a při tom si ulomil i tento kel. Dřevěná výplň byla nahrazena železnými traverzami a transportka byla pomocí 2 jeřábů naložena na specielní podvalník a dopravena na nádraží a vlakem do Ostravy. Po celou dobu ostravského pobytu měl Petr zdravotní potíže způsobené ranou po ulomeném klu, kterou nebylo možné ošetřovat. Dne 5. 1. 1968 v 6 hodin ráno uhynul. Pitva ukázala akutní dekompenzaci srdeční činnosti na základě dystrofických změn myokardu a další poškození orgánů.
Mezitím, v roce 1956, pobyl v pražské zoo krátkou dobu 3 měsíců osmiměsíční samec asijského slona jménem Pepík. Byl dovezen 25. 6. 1956 z Vietnamu jako dar vietnamské vlády. Pocházel z odchytu. Po dobu svého pobytu byl umístěn v dřevěné ubikaci provizorního „žirafince“ v horní části zoo. V té době byli v Praze již dva sloni, z toho 1 dorůstající samec – Petr I., proto byl Pepík dne 6. 10. 1956 převezen do Zoo Ostrava. Tam uhynul v lednu 1964, kdy nejprve spadnul do příkopu a pak utrhnul topení.
Těchto 5 slonů tvoří I. etapu historie vystavování slonů v pražské zoo. 10 měsíců po odchodu Petra I. byl sloní výběh starého slonince prázdný. Druhá etapa započata příchodem asijské slonice Gulab v roce 1966.
Asijská slonice Gulab přijela do Prahy dne 5. 6. 1966 v 9 hodin. Byla v transportní bedně, kterou vezl kamion z jugoslávského přístavu Rijeka v doprovodu tehdejšího inspektora Ivana Falty. Gulab, což v překladu znamená růže, k nám přicestovala prostřednictvím PZO Metalimex jako dar pana M. M. Sharmy. Pan Sharma, majitel firmy Ram Bahadur Thákur & Co z indického New Delhi, v té době čile obchodoval s Československem. Slonice se narodila ve stájích pracovních slonů pana Sharmy, ale protože prý podědila značnou tvrdohlavost po své matce, nebyla jako pracovní slon perspektivní. Že dokáže být skutečně tvrdohlavá, se v zoo přesvědčili všichni, zejména v jejím mladším věku. V době příchodu jí bylo 6-7 let, vážila 1850 kg a měřila 200 cm. Gulab byla vážena a měřena častokrát, proto uvedu jen několik čísel: listopad 1970 - hmotnost 2500 kg, výška 238 cm; 24. 7. 1973 - hmotnost 2990 kg; v říjnu 1973 měřila 243 cm; 11. 10. 1974 hmotnost 3190 kg; 6. 3. 1975 měřila 245 cm. Měření byla pak přerušena až do začátku 90. let. Z dalšího období: 31. 10. 1990 - 251 cm; 18. 12. 1992 - 259 cm a 10. 4. 2001 – 270 cm. Gulab žije v pražské zoo dosud a je nejen nejstarším slonem v zoo, ale i rekordmankou v délce pobytu – 5. 6. 2002 dosáhla ve svých 42 letech 36. výročí pobytu v Praze.
V pořadí sedmým pražským slonem byl od 28. 11. 1968 samec slona indického Svádhín. Ten přicestoval do Prahy prostřednictvím švýcarské firmy Kűnzler ve věku 9 měsíců. V době příchodu měřil přes 100 cm a hmotnost byla odhadnuta na 250-300 kg. Jeho cena byla 68.104,- Kčs. Dne 18. 12. 1968 byly uspořádány slavnostní křtiny za účasti indického velvyslance s chotí. Na slůně se velmi vázala slonice Gulab a oba chodili na vycházky po zoo i okolí. Svádhín byl velmi žravý a trochu otylý slon. První přesné měření z 16. 12. 1968 ukázalo 113 cm a vážení ze 4. 3. 1969 pak 410 kg. 16. 1. 1969 měřil 115 cm a 16. 2. 1969 122 cm; 19. 5. 1969 - hmotnost 489 kg, výška 130 cm. Poslední vážení z 28. 1. 1970 ukázala hmotnost 725 kg. Bohužel se mu jeho velká chuť k jídlu stala osudnou. V březnu 1970 se jednou v noci dostal ze svého boxu do chodby starého pavilonu, kde bylo uloženo granulované krmivo pro všechna zvířata pavilonu, a značnou část ho sežral. Krmivo ještě ke všemu mělo vysoký obsah soli a ta byla příčinou slonovy smrti. Uhynul 13. 3. 1970 na následky otravy solí.
Další samec slona afrického se jmenoval Petr II. a přicestoval do Prahy 16. 7. 1969, tedy ještě před Svádhínovou smrtí. Přišel z Curychu, ale pocházel z Krűgerova národního parku v JAR. Byl vlastně darem švýcarských dětí dětem československým, který byl financován švýcarskou firmou Rivella A. G. Rothrist v rámci reklamní kampaně na nápoj z tropických plodů a s tím spojené velké dětské soutěže. Celý transport slona od německých hranic až do zoo byl proto reklamně využit (proto také trval od 4.30 do 20.00 hod.), stejně jako jeho slavnostní předání 24. 7. 1969. V době příchodu měřil Petr II. 137 cm a hmotnost byla asi 250 kg. Některé jeho míry: 21. 9. 1970 – 161 cm; 21. 9. 1971 – 186 cm; 21. 9. 1972 – 201 cm; 7. 3. 1973 – 209 cm; 6. 3. 1974 – 219 cm a 6. 3. 1975 – 227 cm. Přesná váha ze 7. 3. 1973 ukázala hmotnost 1790 kg. I tento slon byl cvičen a chodil na procházky po zoo i k Vltavě, ale postupem času se stal vlivem okolností méně spolehlivým, ne však neovladatelným. Jako jediný se tragicky zapsal do historie pražské zoo tím, že 15. 3. 1977 napadl a smrtelně zranil svého ošetřovatele Jiřího Černohorského a musel být ještě týž den utracen.
V krátkém období 1970 - 1972 přišlo do zoo dalších 5 slonů. 6. 8. 1970 to byla roční africká slonice Sábi, zakoupená od holandské firmy Van den Brink. Pochází z Krűgerova NP, ale přicestovala ze Zoo Dvůr Králové n. L. Vzorem pro její jméno se stala stejnojmenná říčka protékající Krűgerovým parkem. První přesné měření z 21. 9. 1970 ukázalo výšku 131 cm, další pak byla po dobu 1,5 roku prováděna v měsíčních intervalech. Například 26. 10. 1971 měřila 156 cm; 26. 10. 1972 – 171 cm; 6. 10. 1973 – 171 cm; 6. 3. 1974 – 194 cm; 6. 3. 1973 – 203 cm; 31. 10. 1990 – 250 cm; 18. 12. 1992 – 252 cm. Sábi žije v zoo dosud.
Desátým pražským slonem se stala africká slonice Arba. Toto jméno znamená v jazyce afrického domorodého kmene Galla, který žije jižně od Etiopie, slon. Přicestovala 14. 4. 1971 ve věku 3 let, rovněž ze Dvora Králové a stejně jako Sábi byla zakoupena od firmy Van den Brink za 122.515,- Kčs. V době příchodu měla hmotnost asi 700 kg a měřila asi 167 cm. 6. 3. 1973 měřila 198 cm; 6. 3. 1974 – 209 cm; 6. 3. 1975 – 213 cm. Tato slonice uhynula dne 9. 8. 1983 na infarkt myokardu.
19. 9. 1971 přicestoval do zoo pár slonů ceylonských – 11letá slonice „Sundari“ a dvouletý samec „Kadira“. Tyto slony zoo získala jako dar tehdejší ministerské předsedkyně Srí Lanky paní S. Bandaranaikové ke 40. výročí založení pražské zoo. Sloni cestovali ze Zoo Colombo lodí do Hamburku 41 dní a pak ještě 3 dny vlakem do Prahy v doprovodu svého mahuta pana S. Simona a tehdejšího zoologa dr. Štěpána Šíra. Mahut zůstal v Praze 2 měsíce a předával zde své mnohaleté zkušenosti z práce se slony. Slonice Sundari, v překladu Krásné děvče, pocházela z odchytu v oblasti města Madawachia a do Zoo Colombo se dostala 1. 9. 1962. Měřila tehdy 99 cm. Při příchodu do Prahy měřila 192 cm a její hmotnost byla 1380 kg. 6. 3. 1974 měřila 212 cm a hmotnost z 11. 10. 1974 byla 2360 kg. Tato slonice velmi důsledně rozlišovala postavení jednotlivých svých ošetřovatelů a přestože v Colombu platila za zvíře s režimem opatrnějším a přísnějším, v Praze jsme s ní měli zkušenosti lepší. Uhynula náhle na selhání srdce dne 17. 8. 1981.
Samec Kadíra pocházel z odchytu v okrese Badulla u města Mahiyangana a do Zoo Colombo přišel 18. 6. 1979 jako roční s výškou 96,5 cm. Při příchodu do Prahy měl hmotnost 300 kg a měřil 119 cm. 11. 10. 1974 měl hmotnost 1520 kg a 6. 3. 1975 měřil 203 cm. Při posledním měžení byla jeho výška cca 290 cm. Jeho agresivita vůči chovatelům ho vyloučila ze skupiny. Byl držen odděleně, o společnost slonic však ochuzen nebyl. Kadira žil v zoo do roku 2002, kdy musel být kvůli obrovským povodním, které ho uvěznily v pavilonu, utracen.
Zoologickou událostí se stalo zakoupení samce afrického slona pralesního Jimba z pařížské Parc Zoologique ve Vincennes. Tento druh slona v té době chovalo pouze 7 zoo na světě v počtu 9 ks (5-4), z toho v Evropě žilo ve 4 zoo 5 ks (3-2). Ve východoevropských zemích to byl vůbec první slon pralesní. Jimbo přicestoval vlakem 27. 10. 1972 v doprovodu tehdejšího ředitele pařížské zoo. Bylo mu 4,5 roku a vážil 490 kg. Pocházel z Gabunu, odkud přišel do Paříže 30. 6. 1970, věk byl odhadnut na 16 měsíců a hmotnost 190 kg. V Paříži byl ještě vážen v květnu 1971 a měl hmotnost 330 kg. Po příchodu do Prahy měřil 150 cm, měl poměrně dlouhé a kvalitní kly – 22 cm levý a 23 pravý. Jeho růst byl pochopitelně vzhledem k věku pomalejší: 6. 3. 1973 měřil 156 cm; 27. 12. 1974 – 160 cm a 6. 3. 1975 – 165 cm. V říjnu 1974 vážil 740 kg. Dne 23. 9. 1975 měřil jeho zbylý pravý kel 42 cm. Jimbo si totiž krátce po příchodu do zoo, 17. 12. 1972, ulomil levý kel v délce 32 cm a otevřel si pulpu tak, že se musel podrobit dvouhodinové operaci. Již jsem se zmínil o komplikacích spojených u slonů s tímto zraněním a u Jimba se projevily v míře vrchovaté. Obtížné léčení trvalo v intenzivní formě téměř 2 roky a pokračovalo vlastně až do jeho úhynu 27. 7. 1976. Pitva vykázala degenerativní změny v ledvinách, degeneraci myokardu, slezinu hypofunkční až afunkční atp.
V pořadí čtrnáctým slonem v pražské zoo je asijská slonice Shanti. Do Prahy přicestovala vlastně dříve než se stala majetkem zoo. Byla totiž majetkem Filmového studia Barrandov, které ji zakoupilo u německé firmy Sensen za 22.200,- DEM pro účely natáčení celovečerního filmu „Pan Tau v oblacích“. Film byl koprodukční a kromě FSB se na něm podílela ČST a 2 německé televizní stanice. Umělecké jméno slonice bylo Bimbo. Pochází z indického Ásámu a do Evropy se dostala s velkým transportem slonů 5. 5. 1977 ve věku 16 měsíců. Do zoo byla dopravena 3. 6. 1977 kamionem FSB po celodenní jízdě z Urberachu u Frankfurtu n. M. v doprovodu svého ošetřovatele pro filmování. Převzetí slona u obchodníka a celý transport po území SRN byl natáčen německou televizí a proto také trval od 6 hodin ráno až do 17.00 odpoledne. Nutná karanténa proběhla v bývalém sloninci, který po přemístění slonů do nového pavilonu ještě několik let sloužil právě jako karanténa zoo. Protože do začátku natáčení zbývalo málo času, již v průběhu karantény začala příprava slona na filmovou roli podle požadavků upraveného scénáře. Po seznámení s protagonisty filmu, hercem Oto Šimánkem a oběma dětskými představiteli, bylo koncem července zahájeno natáčení. To trvalo s několika přestávkami až do září a konalo se na různých místech v Čechách, např. v třešňové aleji u Olbramovic, v okolí vesničky Pičín u Dobříše, na letišti Praha-Ruzyně, v Památníku národního písemnictví na Strahově, v pražské zoo a na závěr v Grandhotelu Pupp v Karlových Varech. Po ukončení natáčení byla Shanti od FSB odkoupena za 80.000.- Kčs a na malé slavnosti dne 5. 10. 1977 předána pracovníkům zoo. Po svém příchodu do Prahy vážila Shanti 390 kg. Měřena byla teprve 31. 10. 1990, kdy měla 238 cm; 10. 4. 2001 měřila 245 cm v kohoutku a 260 cm v bedrech. Shanti žije v pražské zoo dosud a ještě nedávno s ní byly spojovány naděje na první odchov slona v republice.
Poslední 2 sloni přicestovali do zoo Praha v září roku 2003. Jako první přicestovala šestadvacetiletá indická slonice Praya. Byla získána od zoo Münster. Druhým slonem byl samec slona indického Nagathan. Narodil se v Barmě roku 1980 a byl přivezen z Emmenu. Oba tito sloni jsou spokováni s nadějemi na odchov slona, ačkoli prvenství už z toho nebude.
Tím je zatím uzavřen přehled všech slonů, kteří byli nebo dosud jsou v pražské zoo vystavováni. Do příchodu Prayi a Nagathana to bylo celkem 14 slonů (7-7) z toho 4-5 slon asijský, 2-2 slon africký a 1-0 slon pralesní. Z obchodního hlediska je zajímavé, že celkem 5 slonů bylo zoo darováno (2-2 asijský a 1-0 africký). Ze 14 slonů jich 5 uhynulo, 2 byli utraceni, 4 odprodáni a 3 (1-2) jsou v zoo dosud.
Pro úplnost statistického přehledu je však třeba se ještě zmínit o tzv. transitních slonech. V období let 1950-59 byla pražská zoo významnou tranzitní stanicí pro obchod mezi SSSR a západoevropskými zeměmi a v tomto období procházely Prahou mnohé transporty zvěře, ve kterých nechyběli ani sloni. Celkem to bylo 12 zvířat, 11 slonů asijských (1-8-2) a 1-0 slon africký. Všichni byli určeni pro sovětskou obchodní organizaci Zoocentrum Moskva. K tomu je třeba dodat, že tito sloni vlastně prošli zoo jen účetnictvím. Fyzicky se nevzdálili z vagónu na některém pražském nádraží, kde strávili 1 - 3 dny, než byl složen další transport, a pracovníci zoo tam o ně po tu dobu pečovali.
Zbyněk Šíša, www.zoopraha.cz