2015-04-30 - Čínská tušová malba

Předloni jsme si v čínském Sianu na trhu za směšných 15 ¥, tehdy necelých 50 Kč, koupili malý obrázek malovaný čínskou tuší a doplněný kaligrafickým nápisem „hodně štěstí“. Byla tam nesmírně sympatická prodavačka, se kterou jsme se dorozumívali díky naší průvodkyni, a měla tam stovky takových obrázků, vlastně nevím, proč jsme si koupili jen jeden :-).

Po návratu domů jsem hledala na internetu něco o technice malby čínskou tuší a narazila jsem i na možnost kurzů. Jenže já prostě na kurzy chodím, jen pokud k dané technice potřebuji něco, co si sama nemůžu pořídit. A nedívám se ani na výuková videa. Prostě mě baví zkoušet, jak by se to asi tak mohlo dělat a objevovat možnosti nezávisle na nějakém lektorovi.

Ve Zlaté lodi jsem objevila nabídku potřeb pro tušovou malbu, jejichž pořízení vycházelo i finančně mnohem lépe, než absolvování kurzu, ze kterého bych si odnesla tak maximálně hotový obrázek. Ale nekoupila jsem je.

V dubnu 2014 mi totiž Zaorálek svým výrokem, že Česká republika nepodporuje samostatnost Tibetu, připomněl, jak strašně mi vadí okupace Tibetu Čínou a že se teď všemu čínskému tak nějak podvědomě pokouším vyhýbat. A to se týkalo i čínské tušové malby. Nikdy jsem si v této otázce neudělala v hlavě úplný pořádek, snad proto, že myšlenky jsem neusměrňovala a jen nechávala volně plynout.

Asi rok po našem pobytu v Asii, v říjnu 2014, pak Zeman pronesl v podstatě totéž, co Zaorálek. Následoval nový tok myšlenek, který mě dovedl až k „osvobození“, že tenhle „bojkot“ nikam nepovede. V otázce Tibetu jsem v té době už měla jasno, můj názor se ustálil, nicméně rozhodla jsem se netrápit se dalšími myšlenkami a přijmout současnou politickou situaci jako „nutné zlo“, jako fakt, se kterým já sama nic nezmůžu, když se to za desítky let nepodařilo různým celosvětovým organizacím, se kterými maximálně mohu sympatizovat a vyjádřit jim podporu. Nejsem s tím úplně spokojená, nicméně přijde mi, že nemám na výběr.

Kamarád se mě ptal, co chci k Vánocům, a mě po pár dnech přemýšlení napadly potřeby na tušovou malbu. Poslala jsem mu pár odkazů na Zlatou loď a brzy měla doma dva štětce, tuš a sadu papírů. Trvalo další asi 4 měsíce, než jsem vymyslela, jak by se dal namalovat bambus, a hlavně než jsem sebrala odvahu.

Nakonec mi bylo líto používat originální rýžový papír, když jsem to nikdy předtím nezkoušela, vzala jsem tedy čtvrtky, které jsem měla doma a plně vyhovovaly jako náhražka – byly dobře savé, ale nerozpíjivé.

V neděli jsem postupně namalovala 7 obrázků, na kterých jsem zkoušela různé způsoby malby hlavního stonku a listů. S některými jsem spokojená víc, s některými méně, na některých jsou viditelné chyby, bude to chtít ještě trochu cviku…

Pokud se budete chtít podívat na jednotlivé obrázky více v detailu, najdete je v sekci „Kreativní tvorba“. Osobně jsem nejvíce spokojená s obrázkem č. 3, to je ten v horní řadě vpravo. Jeho kopii už mám pověšenou v práci na zdi :-).