2011-12-23 - Vyžeňte Ježíška!

23. 12. 2011

Mnohé svátky v roce si slavím podle svého vlastního uvážení bez ohledu na většinové jednání či názor...

Třeba o Valentýnu jsem se rozepsala už v článku „Americké svátky“ a nevidím důvod, proč si někomu neudělat radost. Že k tomu nepotřebujete datum v kalendáři? Ale vždyť můžete dělat radost třeba každý den, tak proč ne zrovna 14. února?

Mezinárodní den žen neslavím. Copak slavíme mezinárodní den mužů? Jsem pro rovnoprávnost. A když má být, tak musí být oboustranná.

Jaro je mé nejméně oblíbené roční období, takže nemám ráda ani Velikonoce. Ty jsou na mě navíc až moc církevní, takže nevidím důvod, proč slavit něco, v co nevěřím. Jarně-velikonoční výzdobu dělám hlavně proto, že prostě ráda něco vyrábím – třeba háčkovaná vajíčka. Dělám jí v závislosti na náladě, termínu Velikonoc a také rozpoložení, zda už jsem ochotná se prostřednictvím jarní výzdoby rozloučit se zimou.

Filipojakubská noc spojená s pálením čarodějnic se na pražském sídlišti praktikuje trochu obtížněji, takže jí nevyhledávám. Stejně jako následné stavění májky. A prvomájový svátek lásky mám na zcela stejné úrovni, jako Valentýn. Pokud nemám slavit ten, nemusím slavit ani 1. květen.

Den matek neslavím taktéž, neboť neslavím ani žádný den otců. Opět rovnoprávnost a nejen ta...

O Halloweenu jsem psala ve výše zmíněném článku taktéž. Svým původem a významem je mi mnohem sympatičtější než církevní svátek Všech svatých nebo Památka zesnulých.

Ačkoli prodejci nám Vánoce nutí již s koncem letních prázdnin, já jejich příchod zkouším registrovat až se zahájením adventu. Ten mám ráda, je to taková předzvěst něčeho pěkného, pro mě je to povětšinou takové klidné období (žádný úklid, pečení, vaření) těšení se na Vánoce. Ty tedy na rozdíl od Velikonoc slavím, ačkoli jsou taktéž církevní. Jednak jsem k nim, na rozdíl od Velikonoc, nezískala v minulosti takový odpor, druhak jsou to pro mě nejtradičnější svátky v roce, do třetice se mi moc líbí vánoční atmosféra, výzdoba… a konečně mám Vánoce spojené s příchodem zimy, který prostě musím náležitě oslavit.

A protože neslavím Vánoce z náboženských důvodů, slavím si je prostě po svém. Takže rozhodně neuklízím, nepeču cukroví. Jen vyrábím vánoční výzdobu – háčkované nebo teď už i paličkované ozdoby, betlém z kukuřičného šustí... Jednou zkusím tradiční vánoční výzdobu, jindy „těžkou modernu“, podle nálady.

A dárky? Jako malá jsem samozřejmě věřila na Ježíška. Jenže pak jsem zjistila, že Ježíšek není! Věděli jste to?!? A i kdyby byl, tak je pro mě opět až moc náboženský a taky... copak čerstvě narozené mimino může do milionů domácností doručit tuny dárků?

To takový Santa Claus, ten má na severním pólu velkou dílnu plnou skřítků, kteří celý rok připravují dárky. A když nadejde ten správný čas, naloží je do velkých pytlů, zapřáhnou Dashera, Dancera, Prancera, Vixena, Cometa, Cupida, Donnera, Blitzena červeno-nosánkového Rudolpha do saní a Santa vyrazí na svou dalekou cestu. Sáně zaparkuje na střeše, sleze dolů komínem (u nás panelákovou vzduchotechnikou), popije mléko, pojí cukroví a sušenky, nakrmí soby, zanechá dárky a pospíchá dál. Tak je to...!

A aby to všechno stihnul, tak nejdřív jede 24. prosince do Evropy a pak 25. prosince do Ameriky. A tak na našeho Santu čeká v kuchyni cukroví a sklenice mléka...