2011-06-10 - Co je ještě stávka?

10. 6. 2011

Pátek 10. června 2011, dopravní odbory: „V pondělí budeme stávkovat!“ Horníci slíbili zablokování hlavních tahů v Praze, ale blokády mají proběhnout i v dalších velkých městech, možná i na dálnicích a hraničních přechodech. Zastaví se všechny vlaky v celé republice, doprava v mnohých velkých městech a hlavně v Praze. Autobusy, tramvaje, doprava na ruzyňské letiště (není nic lepšího, než vyštvat platící turisty) i metro, které každý den přepraví prý asi 1,5 milionu lidí (což je ale prý ani ne polovina těch, kteří se každý den v Praze snaží dostat z místa na místo). Milion a půl těch, kteří budou muset najít nějakou alternativu, přičemž auto je zřejmě ta nejhorší volba... Zkuste to pěšky, na kole nebo… vzduchem! Právník Aleš Jirásek dokonce uvedl, že pokud se o stávce ví dopředu, tak by zaměstnanec měl být schopen dostat se do práce včas. Musí například vstát dříve. Někteří možná už neděli večer...

Podle pražského primátora Bohuslava Svobody se nemá v pondělí nikdo snažit dostat do Prahy a Pražáci prý mají zvážit, zda vyrazit do práce a poslat děti do školy. No to snad...! Jako předloňského absolventa vysoké školy mě napadlo, kolik lidí se asi bude muset v pondělí dostat třeba na zkoušku nebo na státnice. Kolik lidí bude mít pracovní pohovor při snaze získat zaměstnání. Kolik dalších bude potřebovat k lékaři. Kolik je životních osudů, které může jedna taková trucstávka ovlivnit. Nejsem tak naivní, abych si myslela, že lze stávkovat, aniž by to jakkoli zasáhlo okolí. Ale pokud je stávka namířená proti vládě, má probíhat tak, aby se to dotklo vlády, ne ostatních občanů. Navrhované razantní omezení dopravy mi přijde ne jako snaha dosáhnout vyjednávání nebo vytyčeného cíle, ale jen jako schválnost a demonstrace síly. Přijde mi to, jako že jediné, na co se zmohou, je zablokovat dopravu a vydírat, ne skutečně jednat.

Šéf koalice Dopravních odborových svazů Jindřich Hlas na otázku „Co byste vzkázal lidem, kteří se kvůli vám nedostanou do práce a vaše problémy je nezajímají?“ odpověděl: „Myslím, že to není jen o našich problémech, ale o všech lidech v republice. Nám se nelíbí, jak vláda prosazuje takzvané reformní zákony, to není jen o našich cílech.“ A když se tedy ti obyčejní lidé nedostanou do práce, tak se tedy nechal slyšet, že „Dobrá, tak holt jeden den budou mít nepříjemnosti, ale je možné, že právě touto akcí jim zajistíme další roky lepšího života.“ Ale já asi nechci, aby mě omezovali, když jim se nelíbí vládní reformy nebo aby mi zajišťovali lepší budoucnost… Nejsem snad tak nesvéprávná, aby za mě musel bojovat někdo jiný a abych se v případě potřeby nemohla připojit. Zatím mezi ty, kteří si jen stěžují na zdražování, nepatřím (co není, může být)… Co když mi to takhle vyhovuje?

Dobře, nevyhovuje. Neumím si představit, jak na tom budu zdravotně, až mi bude 65 let a já pořád budu mít odchod do důchodu kdesi v nedohlednu, přičemž asi už navždycky budu „kancelářská krysa“, takže u své práce můžu sedět (někteří říkají, že taková práce nevyžaduje žádnou námahu, no nevím, nevím). Ale tím spíš nechápu, jak by mohli v takovém věku odcházet do důchodu těžce pracující horníci, elektrikáři, zedníci... Vadí mi i vidina zrušení stravenek, protože nejen, že tisíce lidí přestanou v poledne chodit na pořádné jídlo a začnou se stravovat „něčím“, co rozhodně nebude mít blahodárný dopad na jejich organismus (včetně mě, rozhodně nebudu dávat každý den stovku za oběd...), ale také mnozí restauratéři se dostanou do existenčních problémů. V některých restauracích prý zákazníci platící stravenkami tvoří až 70% poledních návštěvníků… Zvýšení DPH vlastně taky nepodporuji, protože si myslím, že navrhovaná sazba uplatněná na potraviny a léky je minimálně pro tyto produkty neúnosná. Ale jak už jsem se tu kdysi rozepisovala, jsem volič pravicový, takže respektuji potřebu reforem i za cenu ústupků nás všech. Takže tedy – předložené reformy mi nevyhovují, ale toleruji je.

Jednoznačně podporuji svobodu projevu a právo na stávku (byť čertík na mém rameni mi říká, že většina stávkujících jsou státní zaměstnanci placení – no z čeho?) a velmi dobře si uvědomuji, že v zemi máme tisíce lidí, kterým jejich příjem nestačí na pokrytí nezbytných výdajů a že plánované reformy mohou mnoho z nich prakticky zničit. Takže každý, kdo s cílem stávky souhlasí, by se jí měl zúčastnit (aby to za něj nemuseli dělat jiní – viz. výše uvedené sdělení šéfa koalice Dopravních odborových svazů). Pak by bylo zřejmé, že ti, co se stávky nezúčastnili, tento názor nesdílí. A bylo by jasno. Ale stávka v této podobě podle mého není stávkou, ale jakousi zoufalou snahou malého trucujícího dítěte dostat vytouženou hračku...