2016-04-21 - Běhám přes překážky III.

Se svým „běžeckým deníkem“ jsem se naposledy ohlásila před více než půl rokem, přesně 5. září 2015. Úplně čerstvě jsem měla za sebou svůj první závod na 5 km a nevěděla, kam se s běháním vrtnu dál…

Po závodě jsem začala řešit opravu času na mé medaili, musela jsem to zkoušet mnoha způsoby, protože často nikdo nereagoval a odkládalo se to, protože pak přišla dovolená, Vánoce…

Jen několik dní po závodě, 17. září, byly spuštěny registrace na závody na příští rok. Doufala jsem, že zvládnu 10 km, ale jistá jsem si tedy nebyla, vždyť jsem to nikdy neběžela! Nebylo to moc motivační… Na jistotu jsem si tedy zaplatila startovné na 5 km a zkusmo na 10 km. Pochopitelně poběžím jen jedno z toho, ideálně to delší, druhou registraci zkusím případně přenechat někomu jinému nebo propadne, však taky v té první vlně stály obě startovné stejně, jako pak později jenom jedno, takže o nic moc nepřijdu.

Svou přípravu jsem začala tím, že jsem si na konci září konečně koupila běžecké boty, aby tohle všechno taky přežily moje klouby :-). Jsou naprosto „gaučové“, snad nikdy jsem neměla na noze pohodlnější botu, tohle obouvat je úplná radost :-).

Až do druhé půlky listopadu jsem běhala buď svou standardní trasu, nebo na oválu. Většinou jsem se držela okolo vzdálenosti 5 km, ale 6. listopadu se mi běželo tak pěkně, že jsem poprvé zdolala hranici 10 km.

Pak nás čekala skoro třítýdenní dovolená a, byť byla plná sportovních výkonů, běh to nebyl. Po návratu jsem navázala tam, kde jsem přestala. Za tmy mi přišlo běhání na oválu bezpečnější, protože jsem se nemusela bát, kam šlápnu, ale často tam bývalo plno, takže jsem běhala svou standardní trasu a časem si jí trochu upravila.

Po novém roce konečně nasněžilo, tak jsme o víkendech vyráželi na hory a běhání jsem tomu přizpůsobovala a trochu zvolnila jen na nějaké cca 4 – 4,5 km.

Začátkem března jsme byli týden ve Švýcarsku a po návratu jsem se postupně zase vrátila ke vzdálenosti 5 km. A 27. 3. se mi zase běželo pohodově, takže po zdolání obvyklé trasy jsem zůstala na oválu, který byl v tu chvíli volný, a nakonec celkově zdolala 10,6 km. A před týdnem, 14. dubna jsem oslavila své 2. běžecké narozeniny…

K zamyšlení

Valná většina lidí v mém okolí ani po dvou letech není schopna skousnout, že pravidelně běhám. Mají potřebu mi neustále opakovat, že jsem blázen nebo divná. Alternativně ještě jestli prý hubnu, na to už fakt není co říct. Jako by to snad bylo něco špatného nebo tolik neobvyklého. Proč mi třeba neřeknou, že jsem dobrá?

Dost mi to připomíná, kterak od nejútlejšího dětství poslouchám, že jsem hubená a měla bych přibrat. Vždycky je to výtka, zpravidla od těch, kterým by samotným neuškodilo pár kilo shodit. Ale odpovědět „a ty jsi tlustá, měla bys shodit“, to by bylo tóčo...

Kde lidi berou to sebevědomí k tomu, aby ostatní hodnotili a říkali jim, co mají dělat? A proč s tím hodnocením a změnami nezačnou u sebe? Nebo jsou to ve skutečnosti takoví slaboši, že se k jakékoli změně ve svém životě nikdy neodhodlají?

Nechci být zlá nebo házet všechny do jednoho pytle, ale na ulici výhradně jen a pouze těm s nadváhou stojím za to, aby se na chodníku zastavili a dokonce se za mnou otočili...! Nebo proč to dělají? Vypadám u toho tak děsně, že si mě musí důkladně prohlédnout...?

Proč běhám?

Překvapivě ani po dvou letech nejsem schopná někomu jednoduše odpovědět na otázku, proč běhám. Pravidelně 3× týdně si, v závislosti na zdolané vzdálenosti, takže aktuálně cca 45 minut nadávám, proč to dělám a jestli mám takové utrpení zapotřebí. A ještě, když se to fakt blbě sejde, přeskakovat děti, psí vodítka, zadržovat dech u kuřáků… Běhání mě nebaví a neskutečně mě vyčerpává.

Na druhou stranu je to ale čas, kdy něco dělám mechanicky a jinak jsem jen sama se sebou a svými myšlenkami. Rozjímám nad tím, jak támhle ta žížala byla zatočená nebo ta kytka měla divnou barvu. A když se pak doploužím do sprchy a fyzicky totálně vyřízená se svalím do židle k počítači, dostaví se takový psychický odpočinek, pocit radosti, že jsem to zase dokázala, spokojenosti se sebou samou. A možná i pocit zadostiučinění, kterak jsem to těm věčně kritizujícím lenochům zase natřela…

Statistiky

Závěrem trocha statistik. Zatímco v roce 2014 jsem od onoho osudového 14. dubna do konce roku naběhala cca 233 kilometrů, v celém roce 2015 to bylo 599 a letos od začátku roku jen do 14. dubna přes 170 km.