2013-08-02 - Padesát odstínů...

2. 8. 2013

Když v loňském roce vyšel první díl trilogie od Eriky Leonard známé pod jménem E. L. James, strhl se mezi čtenářkami velký rozruch. Stala se „nej“ knihou roku 2012, psalo se o tom, jak „mamky objevily porno“ a diskuze byly plné pochvalných komentářů. Podle popisu knihy se nejednalo o nic, co bych nutně musela přečíst, takže jsem odolávala vskutku dlouho. Nicméně jsem žena, prý se mi to musí líbit a jak už to tak mívám, abych si na něco mohla udělat objektivní názor, je potřeba to vyzkoušet, zažít… přečíst. Před několika měsíci jsem tedy vzala do ruky první díl „Padesát odstínů šedi“ („Fifty Shades of Grey“), po kterém následoval díl druhý „Padesát odstínů temnoty“ („Fifty Shades Darker“) a třetí („Fifty Shades Freed“), který jsem četla v originále. Pokud by to někomu evokovalo, že se mi kniha zalíbila, hltala jsem každý řádek a z tohoto důvodu přečetla trilogii celou, byl by na omylu. Mým zvykem, který jsem převzala od maminky, je rozečtené neodkládat…

Hlavní hrdinka Anastasie mi byla trnem v oku v podstatě od první stránky. Jde o dvaadvacetiletou studentku vysoké školy, která je hloupá, trapná a má bezpochyby nevyzrálou osobnost. Jako studentka vysoké školy nemá v 21. století e-mail, neholí si podpaží ani nohy, netrhá si obočí. Autorka se z této husy, se kterou se snad mají čtenářky zpodobňovat (?!), pokusila vytvořit sexuální symbol, vnuknout čtenářkám myšlenku, že pouze žena kousající si ret může být přitažlivá, že každá správná žena je na sex vždy a okamžitě připravená, že bez orgasmu není správný sex, ale že dosáhnout ho je hračka i několikrát po sobě. Podle autorky je hrdinka zřejmě sexuální bohyně, neboť každému dospělému musí být nutně jasné, že jde o těžkou fikci. Vyloženě otravné je Anastasiino „podvědomí“ nebo „vnitřní bohyně“, která má čtenářkám přibližovat rozpoložení a pocity hlavní hrdinky, nicméně subjektivně mi přijde, že jde spíš o výklad kartářky: „Má vnitřní bohyně má v rukách své roztleskávací střapce – je v povzbuzovací náladě.“. V podobném duchu jsou i popisy orgasmu hlavní hrdinky: „…se hlasitě řítím přes hranu propasti, padám dolů a točím se ve spirále…“.

Hlavního hrdinu Christiana Greye si zřejmě čtenářky mají vyfantazírovat po svém, pravděpodobně má být šarmantním idolem všech ženských snů, který má spoustu peněz a času. Osobně si ho představuji jako sice okouzlujícího, nicméně divného, arogantního a samolibého muže s temnou minulostí, o kterého bych nepochybně nikdy neprojevila zájem. Rozum mi zůstává stát nad začarovaným kruhem čas-peníze, protože logika mi říká, že aby člověk vydělával, musí tomu věnovat alespoň nějaký čas. Po přečtení popisu jednoho sexu znáte obsah i těch ostatních – Christian při každém sexu říká „Udělej se pro mě bejby.“ a po několikerém přečtení této věty máte chuť vrazit Christianovi virtuální facku – ne pro ten obsah, ale proto, že to říká prostě pořád... Napříč všemi třemi díly mě udivují počáteční jasně nastavená pravidla dodržovaná i bez podpisu smlouvy, která po několika stránkách pozbývají platnosti. Taktéž je neuvěřitelné, že pozůstatky Christianova dětství, které se zřejmě po dlouhé roky pokoušel odbourat jeho psycholog, se po boku zázračné Anastasie stávají v podstatě banalitou a mizí samy od sebe.

Děj románu je zasazen do Spojených států amerických, nicméně pouze geograficky, protože při puritánských amerických zásadách by byl neuskutečnitelný, navíc dějově zapadá spíš do Evropy. Faktem zůstává, že autorka neumí psát a její vyjadřovací schopnosti jsou pod bodem mrazu – odmyslíme-li, že jde o děj zcela nereálný, je zároveň jednoduchý, snadno předvídatelný, nicméně také však zdlouhavý a upovídaný. Autorka se neustále opakuje, což je hodně otravné. Jde například o neustálé opakování pravidel, která má Anastasie dodržovat, ač na jejich dodržování v podstatě nikdy pořádně nedojde. Většina dialogů je trapná, hlavní hrdinové si ze sebe stále utahují a něco řeší, obvykle stále totéž, ale nikdy to nevyřeší. Často se oslovují příjmením, což je v překladu jako vykání a osobně více než elegantní mi to přijde výsměšné a v kombinaci s tím, že autorka si nevystačí s běžnými výrazy a vypomáhá si slovy jako „šukání“ či „zkurvysyn“, až trapné. Kvalitní autor to nepotřebuje a kvalitní čtenář také ne.

Z literárního hlediska nemá tato trilogie vůbec žádnou hodnotu, slohově je tak na úrovni Harlekýnek, ve kterých by se ovšem totožný děj vešel do 150 stran, případně pubertálních blogísků, zkrátka je to naprostý odpad. A ukázkový příklad toho, co udělá dobrá propagace.

U této knihy jsem vůbec poprvé litovala svého nepsaného pravidla dočíst každou již rozečtenou knihu do konce. Četla jsem mnoho kvalitních děl, ve kterých je vylíčen vztah muže a ženy a jde o skutečné perly světové literatury – namátkou bych jmenovala Janu Eyrovou, Manon Lescaut, Petra a Lucii nebo klasiku Romea a Julii. Tohle „dílo“ mě tedy nadchnout nemůže.

Na závěr malé odlehčení: Když jsem 24. dubna 2013 jela metrem do práce, seděla vedle mě taková padesátnice a četla mi docela zaujatě přes rameno, některé scény jí asi zaujaly… :-) Když jsem se na ní podívala, nachytala jsem jí dost začtenou. Sotva si všimla, že o ní vím, začala se dívat na druhou stranu ve stylu „tohle já bych nikdy nečetla“. Uchechtnutí jsem neudržela, přiznávám se… :-) Za celý zbytek cesty na konečnou se pak už mým směrem nepodívala.