2019-04-27 - 2019-04-28 - Dánsko, Kodaň

Obsah

Úvod, přípravy

Píše se 21. prosinec 2018 a na webu jednoho z letenkových portálů se objevuje akce na historicky nejlevnější víkendové letenky do dánské Kodaně. Je to to, na co vždycky čekám a co pořád nepřichází? Trocha váhání a 2 letenky kupuji. Jedna zpáteční vychází na 1752,36 Kč. Načasování je přesné na to, aby se z letenek stal vánoční dárek.

Plánování a tvorbu harmonogramu odkládáme, protože ve volném čase neustále řešíme budoucí bydlení. Já zařizuji ubytování, Miki nakonec kupuje Copenhagen Card, ale harmonogram vzniká až ve čtvrtek před odletem.

V pátek 26. dubna jsem se jen tak pro zajímavost podívala na aktuální ceny letenek, klikla trochu do budoucnosti a „vyskočily“ tam na mě letenky, kde dvě stály jen o trochu víc, než na tenhle víkend jedna. Takže jsem za 1.944 Kč měla letenky dvě.

Museli jsme tedy na poslední chvíli úplně přeplánovat harmonogram, protože bylo potřeba navštívit především místa, na kterých nám bude platit Copenhagen Card, kterou už máme koupenou, zatímco ta další místa můžeme případně navštívit příště.

27. 4. 2019 - Kodaň, Helsingør

Budík na 3:30 byl v pohodě, spát jsem šla hodně brzo. Rychlé ranní přípravy a přesun blíže k letišti, odkud jsme se dovezli na letiště autobusem.

Šli jsme v podstatě rovnou na gate, cestou nebylo co dělat. U gate jsme nějakou dobu poseděli, než se začalo nastupovat. K letadlu jsme jeli autobusem, neb Ryanair neutratí dobrovolně ani korunu/euro :-).

V mojí řadě seděla na levé straně letadla paní se dvěma dětmi a přes uličku a tedy vedle mě ještě jejich tatínek. Z letu si pamatuji jen podivné bezpečnostní instrukce – že nafukovací vesta není pod sedadlem, ale v přihrádce nad hlavou, a že děti nemají nafukovací vestu, ale takový člun – a holčičku z „mé“ řady, kterou rodiče střídavě asi tak 2× do minuty napomínali, ať nedělá kravál. Kolik lidí asi kvůli jednomu dítěti nemělo možnost si hodinku pospat?

Holčička tomu nasadila korunu těsně před přistáním v Kodani, kdy jsme prolétali nízkou oblačností a tedy hodně hustou mlhou a začala na půlku letadla povykovat: „Padáme, padáme!“, tatínek se jí pokoušel to vymluvit a ona mu vždycky zakřičela zpátky totéž.

Myslím, že spousta lidí byla vyděšená i bez toho, protože do našeho letadla udeřil blesk. Prý se to stává často a cestujícím v podstatě nic nehrozí. V minulosti to tak nebývalo a blesky měly na svědomí i nějaké oběti na životech, ale dnes fungují letadla na principu Faradayovy klece, takže blesk jen sjede po plášti letadla. Elektronika má taky záložní systémy, takže ani vyřazení nějakého konkrétního by neměl být problém. Bez těchto znalostí bych ale možná byla vyděšená. My jako cestující jsme zaslechli kovovou ránu a hlavně jsme venku uviděli velký světelný záblesk.

Přistání bylo s ohledem na počasí bezproblémové. Venku pršelo a do terminálu jsme šli po svých, byl to jen kousek. Dveře do terminálu se zasekávaly, takže spousta lidí uvízla venku, což bylo v dešti ne zrovna příjemné. Na Mikiho jsem tedy čekala docela dlouho. Od gate do příletové haly to taky byla pěkná dálka.

V příletové hale jsme našli informace, kde jsme si vyzvedli naše Copenhagen Card a rovnou šli na metro, kterým jsme se přesunuli do stanice Kongens Nytorv.

Dál jsme pokračovali pěšky. Nejdřív k přilehlému kanálu Nyhavn, který je lemovaný pestrobarevnými domečky. Takhle brzo ráno tam nikdo nebyl. Omrkli jsme zajímavý moderní most a okolo Kobenhavns Havn jsme po Havnepromenade pokračovali k Børsen, což je budova burzy.

Hned vedle stojí Christiansborg Palace, což je bývalý královský palác, nyní sídlo parlamentu, vlády a také muzea. Expozice otvíraly nejdříve v 9:00, byli jsme tam brzo. Tak jsme vyrazili do nedalekého supermarketu. Cestou jsme narazili na první prodejnu Ecco. V jednom ze supermarketů jsme si koupili dva sáčky tradičních bonbonů Nørregade a ve druhém tři koláčky k snídani.

Vrátili jsme se k Christiansborg Palace. Ruiny se otvíraly až v 10:00, ale prostory paláce už od 9:00. Uložili jsme věci do šatny a vyrazili na obhlídku.

Těsně před 10:00 jsme dorazili k Lego Store. Chvíli jsme museli počkat, než otevřeli. Pak jsme jim to tam pořádně prolezli a nakonec si koupili jedno lego, které se mi ještě tak tak vešlo do batůžku.

Pokračovali jsme ke katedrále Vor Freue Kirke (Copenhagen Cathedral). Nakoukli jsme i dovnitř, někdo tam hrál na varhany, ale nebyla to vyloženě chrámová hudba, tak mě to až tak nezaujalo.

Došli jsme k Rundetaarn (The Round Tower) a vylezli nahoru. Výstup byl točitý, bez schodů, moc zajímavé řešení. Shora byl pěkný výhled na město a v kopuli jsme objevili nejstarší funkční observatoř v Evropě.

O kousek dál je Rosenborg Castle, v němž se nachází korunovační klenoty. Pořádně se rozpršelo a u pokladny byla neskutečná fronta, takže jsme dovnitř nešli a přesunuli jsme se na nedalekou stanici Nørreport.

Odtamtud nám jel za několik minut vlak směr Helsingør. Cesta trvala asi 40 minut. V Helsingøru mě překvapila hezká budova nádraží, která se mi líbila asi víc, než hrad Kronborg, kvůli kterému jsme tam jeli. Hrad je UNESCO, rozlehlý a pěkně zachovalý, ale proč je tak významný mi trochu unikalo. A pořád pršelo…

Po obhlídce hradu jsme se vrátili vlakem do Kodaně. U nádraží jsme nakoukli do supermarketu a venku skočili na autobus směr ZOO.

Naše první cesta vedla do parku Søndermarken, kde jsme navštívili podzemní Cisterns. Přeezuli jsme se do holínek a brodili se vodou. Bylo to tam různě nasvětlené, což vytvářelo zajímavou atmosféru. Opodál stojí Frederiksberg Slot, ale je to vojenská budova, takže se nedalo dostat ani na nádvoří.

Hned vedle je vstup do ZOO. U vstupu jsme si vyzvedli lístky s čárovým kódem, ale turniket nás nějak neposlouchal, takže se podařilo projít jen Mikimu a mně ne. Musela jsem to tam řešit s obsluhou, která mě nejdřív vůbec nechtěla pustit a že prý si musím koupit vstupenku, cože? Nakonec to ale uzavřeli s tím, že jde o nějakou chybu a pustili mě oklikou mimo turnikety. V ZOO jsme šli hlavně na pandy a slony. Jinak nás ZOO moc nezaujala, byla zašlá, plná starých mříží…

A tak jsme zase ze ZOO odešli a na autobusové zastávce počkali na bus zpátky. Zaujal mě tam informační nápis, že pokud má autobus zpoždění více, než 20 minut, máme nárok na proplacení taxíka!

Autobusem jsme se vrátili k radnici. Přešli jsme přes City Hall Square (Radniční náměstí) do Starbucks, kde jsem si dala Vanilla Matcha Tea Latte. Ano, kafe nepiji, ale jak je někde matcha, tak se neznám :-).

Omrkli jsme Københavns Rådhus (City Hall, radnici) a vedle stojící sochu Hanse Christiana Andersena. Cestou zpátky přes náměstí jsem si u stánku koupila pølser, což je tradiční dánský hotdog hodně podobný tomu americkému.

Zašli jsme do Ripley's Believe It or Not! and Hans Christian Andersen Fairy-Tale House, kde jsme si užili takové podivné „expozice“, spíš než muzeum mi to připomínalo Disneyland.

Nakonec jsme zamířili do Tivoli Gardens. Prošli jsme jednu část a já pak zašla na horskou dráhu Dæmonen. Byla tam trochu fronta, která chvílemi vůbec nepostupovala. Z horské dráhy byl krásný výhled na město. Samotná dráha je krátká, ale je na ní moc pěkný úvodní sešup, looping a pár dalších prvků.

Původně jsme chtěli jet autobusem, ale nakonec jsme šli pěšky. Miki si cestou v Ecco vyzkoušel jedny boty, které u nás nemají skladem na žádné prodejně. Bohužel do batohu se nám nevejdou :-).

Došli jsme k náměstí King's New Square a vrátili se k Nyhavn, abychom to tam omrkli bez deště. Nakonec jsme zapadli do Guinness World Records Museum and Mystic Exploratorie. Některé rekordy byly vyloženě bizarní.

Nakonec jsme v supermarketu nakoupili jídlo a pití a metrem přejeli do stanice Bella Center. Odtamtud jsme šli asi 10 minut k Danhostel Copenhagen Amager. Na recepci jsme se přihlásili, vyplnili nějaký formulář, dostali klíč od pokoje E12 a instrukce.

V chodbě i na pokoji to docela smrdělo, ale pokoj byl čistý. Povlékli jsme si postele, odskočili na toaletu, dali si večeři a šli spát. Bohužel byl trochu problém usnout, protože zdi byly naprosto papírové, když šel někdo po chodbě, tak se klepaly stěny. Usnula jsem asi až po hodině převalování a to jen díky tomu, že jsem nakonec nacpala hlavu pod polštář :-).

28. 4. 2019 - Kodaň

Budík na 4:00. Není čas ztrácet čas :-). Obléknout oblečení, svléknout povlečení. Cestou okolo společných sociálek ranní hygiena, vrátit povlečení a před 4:30 opouštíme hostel. Metro nám jede ve 4:48, ale kdybychom extra pohnuli, stihli bychom i to dřívější. To bychom tam ale zase byli moc brzo :-).

Metrem se přesouváme do nám už dobře známé stanice Kongens Nytorv. Je krátce po 5:00, pomalu se rozednívá. Nyhavn jsme tentokrát minuli bez povšimnutí a zamířili na sever ulicí Amaliegade k Amalienborg Palace, zimní rezidenci královny. Za šera jsme si prohlédli budovy obklopující rozlehlé prostranství, v jehož středu stojí socha Frederika V. Zdejší stráž to měla trochu na háku, žádné postávání v pozoru se nekonalo. Však jsme tam taky byli jediní :-).

Pokračovali jsme ulicí Amaliegade až k anglikánskému kostelu St Alban's Church a fontáně Gefionspringvandet (Gefion Fountain). A odtud podél vody po promenádě Langelinie až ke slavné Den Lille Havfrue (The Little Mermaid), tedy Malé mořské víle. Dorazili jsme tam těsně před 5:30 a svým příchodem vyrušili jeden milenecký páreček. Koupající se otužilci to fakt nebyli :-).

U Malé mořské víly jsme strávili další půlhodinu. Poté, co ti dva se na nás přišli podívat, omluvit se, že nás vyrušili (?), a trochu si pokecat jsme tam zůstali úplně sami. Východ slunce byl oficiálně v 5:37, takže pomalu přibývalo i světla, bylo možné se tedy nejen dívat, ale také pořídit nějaké fotky.

O soše se často říká, že je hodně malá, což nemůžeme potvrdit. Ostatně – kdo ví, jak velká je mořská víla? Její velikost mě nezaujala, ale její výraz ano, vypadá totiž strašně zkroušeně. Jak jsme se s přilehlé cedule s popisem dozvěděli, tak prý každé ráno a večer připlouvá, posadí se na svou skálu a zoufale (!) zírá na břeh ve víře, že zahlédne svého milovaného prince. Socha pochází z roku 1913, takže jí to moc nezávidím…

V 6:00 se otvíral přilehlý Kastellet, takže jsme se po půlhodině s vílou rozloučili a došli zpět k St Alban's Church. Nedaleko něj začíná přístupový most, který vede do Kastellet. Jde o pevnost ve tvaru nepravidelné pěticípé hvězdy. Najdeme zde domy pro vojáky, ale i kostel nebo mlýn. Cípy jsou tvořeny baštami, takže jsme prošli liduprázdnými uličkami, došli k mlýnu a po baštách se vrátili zpět.

Přesunuli jsme se k nedalekému Frederiks Kirke (Frederik's Church, The Marble Church). Obejít se nedal kvůli rekonstrukci silnice a byl zavřený, takže jsme si ho prohlédli jen zvenku. Měli jsme dost času, takže jsme se vrátili na Amalienborg, tentokrát už jsme to tam obhlédli za světla.

Naše poslední kroky vedly k supermarketu, kde jsme chtěli vrátit prázdné zálohované PET lahve. Otvírali v 7:00, tak jsme museli chvíli počkat. V prvním obchodě ale měli automat na vracení mimo provoz, takže Miki šel zkusit vedlejší obchod a já v mezičase koupila snídani. Chlápek neměl připravené cenovky, neměl puštěnou kasu, nešlo mu to namarkovat, no groteska. Ale snídani jsem si nakonec odnesla. To Miki tak úspěšný nebyl, ve vedlejším supermarketu měli s automatem taky problém. Snažili se to vyřešit, ale nakonec odešel i s lahvemi.

Došli jsme na metro a v 7:21 odjeli na letiště, kam jsme dorazili v 7:36. Hodina do odletu je postačující, pokud nemáte odbavené zavazadlo a na letišti není extra rušno, protože nástupní gate se standardně zavírá 30 minut před odletem. Po příjezdu na letiště na tabulích informace, že máme jít na Terminál 2, takže žádný stres, ale také informace, že očekávaný odlet je v 8:20, což je od 10 minut dříve, než kolik byl čas plánovaný.

Dojít na terminál chvíli trvalo a vystát frontu před bezpečnostní kontrolou taky. Jako na potvoru samozřejmě měli všichni na všechno spoustu času. Ta pravá tragikomedie nastala až za kontrolou, kde jsme se z tabulí dozvěděli, že naše gate je F6 a že se k ní dostaneme za 13 (!) minut. Takže jsme to přes letiště vzali úprkem. Pomyslným pozitivem budiž, že jsme neběželi sami… Dálka to ale byla neskutečná.

Nástup do letadla jsme stihli, gate zavírali až v těch 8:00 a odlet byl nakonec stejně až cca 8:30.

Jen by mě zajímalo, co je to za „novinku“ že se odlétá dřív. Už se nám to stalo při návratu z naší první návštěvy Japonska, jak se pozorní čtenáři mohli dočíst v mém japonském deníku.

V letadle jsem měla vedle sebe u okna Češku, která celý let prospala, a v uličce Dána, který nejen že neznal pravidlo, že ten utiskovaný uprostřed má nárok na obě loketní opěrky, ale ještě si snad dělal nároky na moje sedadlo nebo co :-).

Po přistání jsem zaběhla na WC, které jsem v Kodani už nestihla, a došli jsme na autobusovou zastávku. Busem jsme se dopravili k autu a autem domů.