2024-05-31 - Cestování VI. - Je problémem overturismus nebo „jen“ nulový respekt?
V posledních letech se stále víc a víc skloňuje slovo „overturismus“. Cestování se celosvětově stává finančně dostupnějším a lidí, kteří si mohou dovolit cestovat, je čím dál víc. Ceny nízkonákladových letenek jsou často doslova směšné.
Problémy ale způsobují i velké výletní lodě, ze kterých se vždy do města vyvalí tisíce lidí. A místním nedají vydělat ani korunu, protože jídlo mají zaplacené na lodi. A tak si v každé městě koupí maximálně zmrzlinu a pohled.
Jako problém vidím i nízké životní náklady v mnohých destinacích, které lákají stále více a více digitálních nomádů. Vždyť žít v některých zemích s českým příjmem je tak levné!
Víc turistů znamená větší znečištění v důsledku přepravy, přeplněná parkoviště a ulice, které dřív patřily výhradně místním obyvatelům, víc odpadků a obecně větší nepořádek, přeplněné turistické stezky a jejich okolí znečištěné odpadky i exkrementy, nadměrný hluk až do nočních hodin…
Jenže je opravdu tím hlavním problémem nadměrné množství lidí nebo je zakopaný pes „jen“ v tom, že se lidi neumí chovat? Sama cestuji poměrně vydatně, a i když zákaz focení porušuji poměrně často (a intenzivně se stydím, což je ale to jediné, co jsem ochotná s tím dělat), jinak se důsledně snažím splynout s místními, být neviditelná. A nad tím, co dělají někteří jiní turisté, mi zůstává rozum stát.
Aniž bych chtěla globalizovat, pro mě jsou nejhorší Číňani a Američani. Těch prvních jmenovaných je moc, jsou nepořádní, hluční a neohleduplní. Těch druhých je znatelně méně, ale obvykle se chovají velmi povýšeně. Ostatně – cedule informující o tom, že „Hallstatt není muzeum a že lidé mají respektovat hranice soukromých pozemků, nebýt hluční a odpadky odhazovat do košů“ je napsaná v první řadě čínsky, až pak následuje angličtina…
V uplynulých týdnech se v mé „sociální bublině“ velmi intenzivně řešilo umístění zábrany, která bude bránit turistům v pořizování „slavné“ fotografie hory Fuji se supermarketem Lawson. Vůbec jsem nepochopila, proč bych si měla fotit supermarket s Fuji na střeše, ale turisté byli na místě schopni blokovat dopravu, jen aby pořídili dokonalý záběr na své sociální sítě. V minulém týdnu došlo k instalaci černé sítě, o které jsem predikovala, že do ní lidi udělají díry. Neuplynul ani týden a už se množí články, že turisti v síti udělali díry…
 |
 |
| Zdroj: Japan and Extra @ Facebook.cz“ |
V Japonsku nejde o první a zřejmě ani poslední opatření proti turistům. Už dlouho se diskutovalo o nevhodném chování turistů v kjótské čtvrti Gion, které se přezdívá také „čtvrť gejš“. Je zde spousta čajoven, do kterých vždy večer docházejí gejši bavit své zákazníky. I my jsme tam při každé naší návštěvě zavítali a první návštěvou bych se taky moc nechlubila. Jenže někdo se z chyb poučí a už je neopakuje a někdo má to špatné chování za normu.
Před rokem a půl jsme byli v Indonésii. V rámci plánování cesty jsem na internetu narazila doslova na desítky článků o tom, jak neohleduplně a bez respektu k místním zvyklostem a náboženství se turisté chovají. A když se teď na ty články dívám, nacházím další a další… Proč se propána někdo v hinduistickém chrámu nebo na vrcholu posvátné hory fotí nahý?
 |
 |
| Zdroj: Lidovky.cz“ | Zdroj: Novinky.cz“ |
O neoprávněných vstupech na soukromé pozemky, zaplněných uličkách, odpadcích a hluku by mohli vyprávět obyvatelé řady měst – náhodou jsem narazila na 2 dny starý článek o španělské obci Binibeca Vell a k dobru bych přidala i výše zmíněný Hallstatt.
 |
 |
| Zdroj: Novinky.cz“ | Zdroj: iDNES.cz“ |
Jenže – co s tím? Místní samospráva může turistů využít jako vítaný zdroj příjmů. Turisté nepochybně přispívají i k udržování tradičních řemesel a drží při životě skomírající gastronomii. Ale když je jich moc? Ačkoli jsem přesvědčená, že přírodní či kulturní dědictví by mělo být finančně dostupné každému, kdo o něm projeví zájem, vybírat vstupné třeba za projití nějaké stezky nevnímám jako problém. Poplatek může být jen symbolický, aby uhradil náklady související s údržbou, úklidem a třeba i kontrolou těch vstupenek. Obdobné opatření přijaly třeba Adršpašské skály, kde je na každý den v online prodeji jen omezený počet vstupenek (3.200 dohromady, na každou hodinu mezi 8:00 a 15:00 je to 400 vstupenek) a když se vstupenky vyprodají online, není možné je koupit ani na místě.
Za mě by ale kromě těchto funkčních opatření měl fungovat i nějaký systém „výchovy“ turistů. Vzdělávat, poučovat a v krajním případě sankcionovat, protože jedině v takovém případě si dají turisti pozor. Snad…
