2021-06-25 - Cestování V. – Cestovatelské výmluvy

V časech, kdy byl obor turismu zcela ochromen novým koronavirem, jsem trochu víc přemýšlela nad různými aspekty cestování.

Tím prvním, nad čím jsem se zamyslela, byly cestovatelské „výmluvy“. Ať už od těch, kteří cestovat opravdu chtějí, jen se domnívají, že to nelze, nebo od těch, kteří ve skutečnosti cestovat nechtějí, ale také to nechtějí před ostatními přiznat.

Dneska je hodně trendy tvrdit, že můžete odejít z práce, prodat všechen majetek, krabici s tím nejdůležitějším dát k rodičům do sklepa, a vyrazit na opačný konec světa. Ale – je to opravdu tak jednoduché?

Není, samozřejmě. Řada z nás má různé závazky, většinou sociální (rodinné) a finanční. Ty rodinné jsou ale nakonec podle mého problémem mnohem větším, protože třeba vaši rodiče (nebo děti) se vás z logiky věci budou bát, ať už pojedete kamkoli a s kýmkoli. Vidím to u nás v rodině, kdy taťka se moc nezajímá a tedy i moje cesty bere tak, jak přicházejí, zatímco máma má obavy – nelíbila se jí naše cesta do Tibetu, nelíbila se jí ani loňská „kovidová“ cesta do Francouzské Polynésie. Přitom odevšad jsme se vrátili bez problémů, i když třeba loni jsme s tím, upřímně řečeno, ani moc nepočítali a já osobně jsem dokonce tajně doufala, že v destinaci na nějakou dobu uvízneme.

Pokud jsou vaši rodinní příslušníci ochotni vás poslouchat, což není samozřejmé, promluvte si s nimi. Řekněte jim své plány a chtějte po nich, ať vám řeknou důvody, proč nechtějí, abyste někam odjeli. Budete vědět, z čeho mají obavy a oni budou vědět, co vás čeká. A možná jim vyvrátíte různé mýty, které možná někdy v minulosti získali z médií a na základě kterých získali mylnou představu o nebezpečnosti vaší cesty. Neodjet do zahraničí třeba v případě vážné nemoci někoho blízkého je samozřejmě v pořádku. Ale neodjet jen proto, že si to někdo z ne moc konkrétního důvodu nepřeje, to je hloupost. A výmluva.

O něco horší na „vypořádání“ jsou závazky finanční. Zbavit se nepotřebných věcí a zabalit krabici s cennostmi je jedna věc. Rozhodnout se, co s bydlením, je ale věc druhá. Pokud bydlíte v nájmu, zřejmě o něj přijdete nebo budete muset po domluvě s pronajímatelem sehnat náhradu, třeba i dočasnou. Pokud máte hypotéku, buď ji budete muset dál platit (včetně záloh na služby) nebo se nemovitosti zbavit. Pokud máte nemovitost v osobním vlastnictví, čeká vás minimálně placení záloh za služby.

Nikde ale není psáno, že musíte odjet na několik měsíců. I několik týdnů vám toho dá tolik, že z toho můžete čerpat dlouhé měsíce. Já našimi cestami obvykle žiji dlouhé měsíce, vstřebávám vzpomínky, zážitky… Vždycky je toho za nějaké ty tři týdny tolik, že bych překvapivě ani na delší dobu odjet nechtěla, protože by mi všechno začalo splývat v jednotnou skrumáž, detaily by zanikaly, jednotlivé dny by zevšedněli, člověk by tam vlastně začal žít. A já to takhle nechci.

I na krátkou cestu samozřejmě budete potřebovat finance. Letenka nebo jízdenka bude fixní částka, kterou délka cesty neovlivní. Co ale můžete ovlivnit hodně, je zvolená destinace. Na Island nejezděte… :-) Můžete jet někam, kde vás ubytování a jídlo nezruinuje. A skoro v každé destinaci to ještě ovlivnit způsobem cestování. Bude tedy dost záležet na tom, jestli budete dobrodruh, cestovatel nebo koupák :-).

Můžete stopovat, couchsurfovat, spát v hostelích… Třeba na thajském Phuketu u sochy Velkého Buddhy, který je vysloveně turistickou destinací, jsme našli zapadlou vývařovnu pro domorodce, převážně poutníky a řidiče turistických autobusů. Dvě misky nudlí za 50 bahtů, což bylo v tehdejším kurzu asi 35 korun. Tři taková jídla denně a máte stravu pro dva za stovku na den…

Včas si zjistěte situaci, spočítejte náklady a připočítejte rezervu. A pak šetřete. Možná to není váš případ, ale co tak pozoruji ve svém okolí, většině lidí by stačilo omezit kouření nebo konzumaci alkoholu a za rok by měli našetřeno víc, než je potřeba. Fakt…

Pokud například vykouříte 3 krabičky týdně a zvládnete přestat, tak při ceně, dejme tomu, 100 Kč za krabičku byste měsíčně ušetřili 1.200 Kč, ročně tedy 14.400 Kč. Jen si asi budete muset určit priority. Pokud ale někdo dá přednost těm cigaretám, je to jeho volba, ale také to znamená, že se nemůže na finance vymlouvat…

Poměrně pádným argumentem by mohl být nějaký zdravotní hendikep. Ani v takovém případě to ale neznamená, že musíte sedět doma a vysněnou zemi nikdy nenavštívíte. Jen to bude chtít víc a lépe plánovat. Zkušenost s takovou situací nemám, ale tipla bych, že budou existovat různé diskuze a skupiny, kde je možné se zkontaktovat s lidmi se stejným hendikepem a určitě mezi nimi budou i tací, kteří už budou vědět, jak na to.

Co dodat závěrem? Že možná zrovna vy máte nějaký opravdu smysluplný důvod, proč zůstáváte doma. Věřím, že existuje spousta situací, kdy je to tak v pořádku. Většina toho, co jsem ale měla možnost vyslechnout, byly opravdu výmluvy plynoucí z toho, že dotyčný prostě dostatečně nechtěl. Nebyl ochotný tomu cestování něco obětovat. Je to jeho volba, za kterou se ale přece není potřeba stydět. Není důvod nepřiznat, že cestování mu za to nestojí a vymýšlet pseudo-důvody a výmluvy – třeba jen ve snaze vyrovnat se kolegům v práci nebo co já vím...

Takže – cestujte, pokud chcete a pokud vás to kamkoli táhne. A jděte si za svým. Zůstaňte doma, pokud k tomu máte důvod. No a pokud prostě cestovat nechcete, nehledejte zástupné důvody a klidně přiznejte ten reálný. Nikdo nemá právo vás soudit, je to jen o vás samotných ;-).