2021-04-05 - Kniha Stopařův průvodce zeměkoulí

Zatím poslední cestovatelskou knihou, kterou jsem četla, je Stopařův průvodce zeměkoulí z pera Slávka Krále. Vyšla v Pointě a tradičně mi udělal radost pevnou vazbou :-).

Stejně jako v případě nedávno přečtené knížky Madagaskar bez cestovky jsem dost bojovala s bezpatkovým písmem. Používání patkového písma pro delší texty má svůj důvod a design by podle mého neměl být nadřazení pohodlnému čtení.

Barevně není knížka žádná divočina. Vyjma barevných desek je zbytek knihy řešen v podstatě monochromaticky. Barevná je předsádka s vyobrazenou mapou a barevně jsou podbarvené doplňkové informace.

Drobné ilustrace, které v knize najdeme, jsou černobílé, jednoduché a umístěné je na prázdných stránkách, které zřejmě vznikly při sazbě.

Uvnitř je kniha zajímavě členěná, doplněná o návodní ikonky, díky kterým by se mělo dát v knize lépe vyhledávat. Najdeme v ní také spoustu QR kódů, pomocí kterých si zájemce může zobrazit související fotografie a videa ve svém mobilním telefonu. Je to velké plus, díky kterému zbytečně nenarůstá objem stránek, zároveň ale velké mínus, protože po přečtení několika vět následuje focení QR kódu, načítání stránky, prohlížení fotek, sledování videa a teprve pak návrat ke čtení. Je to rušivé a plnohodnotného čtení lze docílit jen ignorováním QR kódů.

Největší chybu najdeme na zadních deskách v anotaci – „pěknou“ pravopisnou. Těžko říct, jak mohlo něco takového nepovšimnutě skončit až v anotaci.

Druhá chyba je v podstatě faktická a korektorem přehlédnutá. Peruánské Sacred Valley (Svaté údolí) je na jednom místě pojmenované Secret Valley (Tajné údolí). Tahováhle chyba ale vlastně spíš pobaví :-).

Jinak korektor podle mého odvedl docela dobrou práci, utekly mu jen takové drobnosti, jako nejednotná velikost písmene „v“ ve slově Vánoce, které hned ve dvou po sobě jdoucích větách píše s různě velkým prvním písmenem (str. 44). Obdobné chyby, které vznikly zřejmě opakovaným přepisováním původního textu jsou například duplikace slov: „… a tak jsme vyrazili jsme do baru…“ (str. 80), „.. nakonec jsem vylezl jsem na tu největší…“ (str. 81) nebo „Byl krásný slunný a den a já vyrazil…“ (str. 210). Škoda, tohle by se určitě dalo při kontrolním čtení podchytit…

Příběh v knize pěkně „odsýpá“, je svižný, a přitom ne moc. Autor se u zajímavých zážitků vždy zdrží trochu více. Je pravda, že občas některé příběhy jen takt trochu nakousne a mě by zajímalo víc, ale sám měl zřejmě dobrý důvod k tomu, proč k podrobnějšímu vyprávění vybral zrovna ty zážitky, které vybral.

Co mi ale při čtení způsobovalo problémy je opakování nadpisů kapitol a zvláštní nechronologie příběhů. Ani jedno jsem totiž nepochopila. Zatímco u duplicitních nadpisů jen nerozumím důvodu, řazení příběhů mi dělá chaos v samotných příbězích. Zpočátku jsem si myslela, že jsou Slávkovy cesty řazené od nejnovějších po starší, ale některé kapitoly mě vyvedly z omylu…

Kniha by mohla opravdu sloužit jako netradiční průvodce, ale něco v ní cíleně najít je úkol vyloženě nadlidský. Dost podstatně chybí rejstřík nebo alespoň podrobnější obsah. Obsah ve stylu „...Jižní Amerika, Asie, Asie II, Oceánie...“ je pro vyhledání něčeho konkrétního prostě málo. Trochu mi přijde, že tím kniha ztratila možný potenciál…