2021-03-12 - Kniha Madagaskar bez cestovky
Většinu cestopisných knížek jsem v poslední době objevila v nakladatelství Pointa, na tuhle knížku ale autorka Kateřina Vetešníková vybírala peníze na crowdfundingovém portálu HitHit. Narazila jsem na ni v podstatě náhodou, a i když Madagaskar (zatím) nemám na seznamu míst, která chci navštívit, nemění to nic na tom, že si o něm ráda přečtu. Protože kdybych tam náhodou jela, tak to asi bude bez cestovky…
Z fotky obálky zveřejněné u kampaně se mi zdálo, že kniha bude vázaná, částka určená k vybrání ale napovídala, že nikoli. A opravdu, kniha je brožovaná. Nemám tento typ vazby ráda, protože kniha nedrží otevřená a pokud je nekvalitně slepená, tak se dříve nebo později rozpadne. Případ téhle knihy to není, v posledních letech už asi přece jen kvalita lepidel pokročila :-).
Grafický návrh a sazbu si dělala autorka sama a na knížce je to podle mého hodně vidět. Nepatřím mezi ty, kteří tvrdí, že pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Typografické pravidlo zjednodušeně říká, že pro delší texty, různé články, školní práce nebo právě knihy se má používat písmo patkové. Patky u základní čáry lépe spojují písmena do slov a patkami vzniklá linie lépe vede oči čtenáře po řádku. Bezpatkové písmo patří do nadpisů nebo elektronických textů. Osobně se domnívám, že tohle pravidlo má své opodstatnění, bezpatkové písmo se mi o dost hůř čte. Použité bezpatkové písmo tak podle mého knihu zabilo.
Postrádám třeba také předsádku nebo nastavené dělení slov, kvůli kterému nejsou mezery mezi slovy rovnoměrné. Aspoň sirotkům a parchantům se autorka vyhnula.
Co kniha ztrácí na zpracování a vzhledu, to získává svým obsahem. Jde v podstatě jen o přepsaný, a zřejmě nějak upravený, deník. o to zajímavější a autentičtější je obsah. Autorka popisuje všechny radosti i strasti samostatného baťůžkářského cestování. Její příběhy ve mě nakonec vzbudily zvědavost, takže jsem si začala o Madagaskaru hledat informace.
Na konci knihy najdeme mapu s projetou trasou a také itinerář. Ten je trochu zvláštně zformátovaný, řádky začínají podtržítkem, asi to měla být nějaká obdoba odrážek.
Kniha je doplněna o spoustu fotografií. Občas je jich možná až moc a trochu se opakují, ale ke knize deníkového typu podle mého fotky patří. A protože jsem fotky Katčiny kamarádky nikdy předtím neviděla, jejich zdánlivě nadbytečné množství mi nejen nevadilo, ale spíš dělalo radost.
Krásná je i obálka s kresbami baobabů. Její barevné ladění dokonale odkazuje na slunečnou a horkou Afriku.
