2021-03-05 - Bílý Afričan
Další novou cestovatelskou knihou v mé knihovně je Bílý Afričan od Daniela Valchovníka, kterého jeho životní kroky před mnoha lety zavedly do Mozambiku a Zimbabwe.
Četla jsem i mnohé Danovy cestopisy na portálu Cestujlevně.com. Má v nich sice řadu gramatických chyb, ale jsou to tradiční cestopisy, poutavě napsané, plné faktů, hezkých příběhů i fotografií. Kniha je ale bohužel uchopená úplně jinak.
Nejde ani tak o cestopis jako o autobiografický román. Příběh je odvyprávěný na mé gusto neskutečně rychle. Na 200 stranách jsou popsané autorovy cestovatelské zážitky od dětství v podstatě až po současnost. To se fakt nevejde, tím spíš, když Dan strávil několik měsíců prací ve Spojených státech, několik let prací v Africe a prostě a jednoduše má o čem vyprávět. Bohužel počet stran neumožňuje příhody víc rozepsat a než si stihnete právě přečtené v hlavě nějak zpracovat nebo k němu zaujmout své stanovisko, autor už píše o něčem jiném.
Každou chvíli mě tedy napadaly otázky, na které jsem nikdy nedostala odpověď. Jak si vynutil poslední dny bydlení u Aidy? Kolik času vlastně v Africe strávil se svou budoucí manželkou? Proč nezkusil k farmě přizvat nějakého evropského investora? Proč vyřizování papírů pro příjezd budoucí manželky nechával až na poslední chvíli?
Anotace úplně neodpovídá obsahu knihy. Je to drobnost, která mi ale vadí. Anotace zmiňuje, že Dan při svém odjezdu z Afriky nechal na místě svou snoubenku. Ve skutečnosti se ale zasnoubili až o Vánocích v České republice. O kuřecí farmě, manželství s cizinkou, práci snů v Evropě nebo HIV se, jak jsem zmiňovala výše, dozvídáme trochu z rychlíku. O manželce se dozvídáme spíše kusé informace a důvod jejich závěrečného rozchodu mi vůbec není jasný. Pokud se dva lidi milují, dá se všechno řešit…
Úplně mi uniká význam prologu a epilogu. K čemu tak podrobný popis něčeho, co s jeho africkým dobrodružstvím nemá nic společného? Chápu to tak, že knihu psal (nebo napsal?) během své cesty z Dubaje do Tokia, ale to je logicky hloupost. Takže…?
S čím mám extra problém, jsou chyby. Ne pravopisné, takže v této oblasti korektor zřejmě svou práci odvedl dobře. Jde často o duplicitní slova ve větě nebo slova chybějící, což vzniká při přeformulování věty, namátkou jen příklady z prostřední části knihy: „…jako všude na světě je důležitý je úsměv, …“ (str. 117), „Jednalo o krátkodobé turistické vízum, …“ (str. 118) nebo „vítám a čekám, až usadí.“ (str. 152). Při finální korektuře by si toho někdo měl všimnout...
Narazila jsem i na významový nedostatek, kdy se v knize píše, že „Satar tahá za kratší konec“. Ten, kdo tahá za kratší konec, je ale ten slabší, což Satar podle následujícího popisu nebyl: „má v ruce všechny potřebné dokumenty k provozu farmy, zná správné lidi na úřadech, na policii, na imigračním…“
Hlavním plusem knihy pro mě je hlavně příběh samotný. Když se oprostím od způsobu vyprávění a představím si, co všechno autor zažil, viděl, procestoval, určitě to stálo za zaznamenání. Celé by to ale vydalo na pěkně tlustou trilogii a věřím, že i o tu by byl zájem. Škoda. Kdyby se celý ten příběh pořádně rozpracoval, byla by to paráda. Jak vím z Danových cestopisů, očividně psát umí…
Nadšená jsem taky z ilustrací. Sice nemám ráda ten trend poslední doby, kdy se ilustrace vybarvují jen jednou barvou a záhadou mi zůstává, proč je to zpravidla zrovna křiklavá oranžová. Nicméně ilustrace jsou tematické a nemám z nich pocit, že by to byly jen „vycpávky“, každá z nich svým způsobem vypráví část příběhu popsaného v knize.
Ilustrátorka ostatně ví, co dělá. Cestovatelských knih ilustrovala už několik, z nich mám doma hned tři – Letuška z economy, Do světa bez cestovky a Stopařův průvodce zeměkoulí.
Závěrem musím zmínit detail, který s knihou samotnou přímo nesouvisí – proč autor vybíral na svou knihu peníze formou crowdfundingu? Pochopím to u někoho, kdo si celý rok šetří dovolenou i peníze, aby mohl odjet do zahraničí a na vydání knihy už mu peníze nezbývají. To je ostatně třeba náš případ, peníze jaksi na stromě nerostou a rekonstrukce bydlení sežere i tu poslední korunu. Ale jak jsem si na základě zajímavého prologu po přečtení knihy dohledala, Dan létá do zahraničí často v business class, případně i ve first class, takže asi nehrozí, že by na vydání své knihy neměl peníze. Osobně nepatřím mezi ty, kteří by crowdfunding odsuzovali, spíš naopak, ale autorovy důvody pro tento způsob financování by mě zajímaly, když finanční zřejmě nebyly…
Co napsat závěrem… Že v porovnání s jinými cestopisnými knihami, které jsem v poslední době četla – Tři cesty, Madagaskar bez cestovky, Čínou nahoru i dolů nebo Dobrodruh z paneláku – podle mého zaostává. Na druhou stranu možná porovnávám jablka a hrušky a jen jsem od knihy čekala něco trochu jiného, protože z knihy je zřejmé, že autor to takhle chtěl a ostatní čtenáři hodnotí knihu velmi kladně… Ostatně, jak se říká: „Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.“ A totéž platí i o knihách…
