2020-03-30 - Doba koronavirová
Doba koronavirováNemám ráda politiku ani bezvýznamné rozebírání tisíckrát probraného. Protože se mi ale líbí myšlenka, že si máme současnou situaci nějak zaznamenat, rozhodla jsem se sepsat takové zamyšlení nad celou situací.
Asi začnu tím, co sleduji z povzdálí. Politikou. Na to, že si má ČR připravit dostatečné zásoby ochranných pomůcek pro lidi v takzvané 1. linii, upozorňovaly některé politické strany už v lednu 2020 totéž doporučení přišlo začátkem února i od Evropské unie. Naše vláda mezitím nejprve tvrdila, že máme mraky respirátorů, pak se ukázalo, že to nejsou respirátory, ale jen roušky, nakonec že vlastně nemáme ani ty roušky… Lékaři, sestry, záchranáři, ale i řada dalších, kteří byli a jsou v neustálém kontaktu s veřejností, tedy dlouhé týdny fungovali bez jakýchkoli ochranných pomůcek. I ty nejobyčejnější a neúčinné roušky byly dávno vyprodané.
Brzy ale bylo povinné se zahalovat v MHD a protože nebylo čím, lid sednul k šicím strojům a podle nejrůznějších návodů z internetu začal šít bavlněné roušky. Pro sebe, pro rodinu, pro zdravotnický personál a mnozí i pro úplně cizí lidi. A když vláda viděla, že si umíme poradit, tak zakrytí obličeje nařídila jako povinné. Osobně se domnívám, že nějaká forma zahalování v uzavřených prostorách s velkou koncentrací lidí, typicky v obchodech nebo MHD, měla přijít mnohem dříve. Zpětně se to ale člověku posuzuje dost snadno.
Na druhou stranu zahalování je povinné plošně, takže i venku, kde jste sami a desítky metrů okolo vás není živá duše. Ačkoli už je dávno prokázané například i od WHO, že vzduchem se virus nepřenáší, jsou k tomu nezbytné kapénky a/nebo jejich ulpění na nějakém povrchu. A stejně tak je prokázané, že obyčejné roušky před nákazou nositele neochrání. Chrání jen okolí, ale taktéž jen po omezenou dobu, než rouška zvlhne.
Jenže lidi jsou tak zmasírovaní médii, že se prachobyčejně bojí. Nejen tedy, že bez remcání přijali nutnost nosit roušky, ale udávají sousedy za to, že nenosí roušku na své zahradě, nebo cyklisty a běžce, kteří se na liduprázdných místech rozhodnou nadechnout trochy čerstvého vzduchu.
Přitom dávno víme, že „ve zdravém těle zdravý duch“ a v současné situaci, hlavně pro nás mladší, není nic prospěšnějšího, než pobyt na čerstvém vzduchu. Však i v aktuálně platném nařízení vlády se zakazuje volný pohyb osob, přičemž jednou z výjimek je pobyt v přírodě nebo parcích. Věřím, že to není jen kvůli venčení, při kterém se lidi mají tendenci spíš družit, než se od sebe držet dál.
Přesně v duchu tohoto nařízení jsme tedy minulou sobotu vyrazili do Krkonoš. Na skialpy, když tedy lyžařské areály musely zavřít. Počasí nebylo ideální a my věděli, že v horách nikdo nebude. Kdyby to mělo být jinak, nikam bychom nejeli. Takže na hřebenech Krkonoš jsme strávili 8 hodin a potkali 8 lidí. Nikdo z nich rozhodně nebyl blíž, než na 10 metrů, většinou to bylo ale naopak o mnoho víc. I kdybychom kolem sebe prskali jak zběsilí, nebyla žádná šance nikoho nakazit nebo se naopak od někoho nakazit. Navíc jsme všichni měli roušky, šály či šátky. Dopravovali jsme se vlastním autem, které si mimochodem dezinfikujeme, i když ho nikdo jiný nepoužívá, a cestou mezi bytem a autem jsme, zahaleni do roušek, nepotkali vůbec nikoho.
Když jsem pak po návratu zveřejnila fotky, bylo podezřelé ticho. Důvod jsem tušila, ale potvrdil mi ho až kamarád, který mi oznámil, že to je od nás sobecké, takže zřejmě jen nahlas vyřknul názor mnoha jiných. Na označení za sobce jsem dávno zvyklá především ve spojení s tím, že jsem si dovolila neobohatit společnost o své potomstvo. Ale to, že se snažím udržet se v současné situaci fyzicky i psychicky v pořádku a to celé bez jakékoli interakce s někým cizím a tedy bez možnosti někoho nakazit, to opravdu za sobecké nepovažuji a problém v tom nevidím.
Stejně tak chodím běhat. Kromě toho, že je to v souladu s tím výše zmíněným pobytem v přírodě či parku je to zároveň moje cesta do zaměstnání. A stejně jako v případě skialpů běhám v době, kdy potkávám jednotky lidí. Většinou i důsledně zahalených. Takže ne, ani v tomhle nevidím problém.
Problém ale vidím v řadě jiných věcí. Od banalit typu pohřby jsou dovolené, svatby ne. Proč ne aspoň úřední, třeba i v rouškách, ať má každý možnost se rozhodnout. Třeba by to hodně pomohlo nesezdaným párům, které v brzké době očekávají přírůstek. Stejně tak tatínek k porodu nesmí. Oni spolu sice ti dva sdílejí domácnost a pravděpodobně i postel, ale tatínek by mohl někoho ohrozit…
Problém vidím i v tom, že se testuje nedostatečně, takže je tu řada nakažených, u kterých se koronavirus možná ani nikdy neprokáže. Když začaly testovat soukromé laboratoře, tak to vláda zakázala a pan premiér upřednostnil laboratoře, které jsou pro něj prospěšné. Zakázala se i účast některých novinářů na tiskových konferencí, asi se moc ptali…
Čekají nás i vážné ekonomické problémy. Řada lidí přišla či přijde o práci nebo ji nemohou vykonávat, takže přijdou o výdělek. Především živnostníky a podnikatele čekají krušné časy a pomoc pro ně v nedohlednu. Nemluvě o úpravách již dříve vyhlášených nařízení tak, aby občané neměli nárok žádat odškodné – alespoň podle právníků.
V čem ještě vidím problém? Že vláda vyhlásila stav nouze a výrazně omezila životy nás všech ještě dříve, než vůbec vytvořila krizový štáb. Rozhodnutí o přijatých opatřeních tedy neřídili odborníci, epidemiologové, ale jen politici. Při vší úctě – ministr zdravotnictví je právník a… zpěvák… Podle mého není ostudou se s odborníky poradit nebo nechat rozhodování na nich, obávám se ale, že v takovém případě by nad těmi opatřeními už vláda neměla takovou kontrolu, a že ta kontrola se jim z různých důvodů hodí… Dlouhodobě přitom sleduji doc. Maďara, který je vedoucím Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví na lékařské fakultě Ostravské univerzity. V minulosti jsem díky našemu cestování měla možnost poznat ho osobně. Naučil nás ostražitosti, zodpovědnosti, ale hlavně logickému úsudku.
Zatím jsem se držela naší hroudy, ale problém vidím i v tom, že máme uzavřené hranice. Chápu význam tohoto opatření a v nějakém kratším časovém horizontu nemám problém ho respektovat. Nicméně jako mnozí další, i my máme zaplacené letenky, ve kterých leží nemalé peníze, o které můžeme přijít. Stejně jako jsou zaplacené zálohy za ubytování a další služby. Z té představy se mi denně dělá fyzicky špatně, ale kdo to mohl tušit…? Navíc právě ta letošní dovolená měla být TOP, něco, na co nezapomeneme a z čeho pak budeme dlouho žít, protože pak nás čeká rekonstrukce bydlení a dovolené strávené na stavbě :-). To je sice taky radost, na kterou se moc těším(e), ale tak nějak jiná radost :-).
Stále se snažím věřit, že nějaká forma cestování bude i v letošním roce možná. Protože stejně jako i při svých únicích za hranice všedních dní, tedy běžeckých cest do práce nebo skialpového výletu do Krkonoše, dbám všemožných opatřeních, aby tyto mé aktivity byly pro všechny maximálně bezpečné, neměla bych problém se před cestou do zahraničí nechat na vlastní náklady otestovat, cestovat s rouškou či respirátorem, pokud by byl sehnatelný, na cestách se od lidí držet dál, to je pro introverta to nejmenší :-) a třeba i po návratu dodržet nějakou formu karantény a nechat se zase otestovat, stejně tak jako se samozřejmě vyhýbat starším rodičům a pracovat z domova.
Držím celému světu palce, ať tu situaci zvládneme. Vím, že je teď potřeba táhnout za jeden provaz a věřím, že se situaci podaří dostat pod kontrolu a všichni se zase budeme moct vrátit ke svým běžným nudným životům :-). Držte se!
