2018-06-14 - 8 témat pro ty, kteří létají málo nebo neletěli nikdy

Občas se setkávám s tím, že lidé nevědí, co mají na letišti dělat, jak se chovat, co je čeká. A tak se toho bojí a možná i kvůli tomu nelétají. Pokud létáte jen „svátečně“ nebo jste v letadle ještě nikdy neseděli a nejste si tím vším tak úplně jistí, pak je tento článek právě pro vás!

1. Letenka

Pořídit letenku je dnes snazší, než bylo kdy dříve. Stačí několik kliknutí, platební karta a máte jí. Do e-mailu vám pak přijde potvrzení rezervace („reservation confirmation“) nebo přímo letenka („flight ticket“ nebo jen „ticket“). Většinou není potřeba tyto dokumenty tisknout, protože se zpracovávají elektronicky, ale samozřejmě tím nic nezkazíte a (asi) budete klidnější.

Letenka vám v podstatě „rezervuje“ místo na daném letu, říká dopravci, že se chcete dostat z místa a do místa B v tento den a čas. Opravňuje vás k tomu, dostavit se na letiště, ale nikoli k samotnému nástupu do letadla.

Na letence jsou údaje, které jste zvolili nebo vyplnili – letiště odletu a příletu, časy odletu a příletu, jména a případně další údaje o cestujících, informace o tom, jaká zavazadla si můžete vzít s sebou, kolik zaplatíte nebo o knihovací třídě – nejen, zda máte letenku do turistické („Economy“) nebo vyšší („Premium Economy“, „Business“ či „First“) třídy, ale zpravidla i písmenný kód, který říká, zda a za jakých podmínek máte nárok na storno či změnu letenky. A často i spoustu dalších informací a odkazů na různé další podmínky letecké společnosti.


Třeba tohle je letenka – „Ticket & receipt“ (Emirates).


A tohle je taky letenka – „Electronic itinerary/Receipt“ (KLM).

2. Zavazadlo

Až se budete chystat na svou cestu a balit zavazadla, je dobré si na letence zkontrolovat, jaká zavazadla jste si vlastně zakoupili. Letecká přeprava rozlišuje dva, respektive tři druhy zavazadel:

  1. Zavazadlo příruční, tzv. kabinové („carry-on baggage“ nebo „cabin baggage“) – to je takové, které si smíte vzít s sebou na palubu letadla. Zpravidla je to malý kufřík nebo taška. Takové zavazadlo musí splňovat rozměry a hmotnost, což jsou údaje, které se liší podle letecké společnosti, takže si včas zjistěte podmínky právě té vaší. Kromě klasického příručního zavazadla si smíte vzít na palubu letadla i další menší předměty – brašnu s fotoaparátem nebo notebookem, ženy kabelku, deštník, kabát. I to se ale napříč leteckými společnostmi liší.

    A pokud si koupíte letenku například u nízkonákladové letecké společnosti, může se taky stát, že budete smět cestovat právě jen s příručním zavazadlem – což ale třeba pro prodloužený víkend někde v Evropě bohatě stačí. Pozor na to, že do příručního zavazadla nesmíte dávat některé věci – hořlaviny, spreje, ostré předměty…!

    Mimochodem - já třeba s malým kufrem, který splňuje limity pro příruční zavazadlo u většiny leteckých společností, létám i na třítýdenní dovolené.

  2. Zavazadlo odbavené, tzv. zapsané („checked baggage“) – to je to, které odevzdáte na letišti při odbavení u odbavovací přepážky. Takové zavazadlo bude po dobu letu uloženo v zavazadlovém prostoru letadla a vy si ho vyzvednete po příletu. Rozměry zpravidla omezené nebývají, hmotnost ale ano a napříč leteckými společnostmi se dost liší, takže si informace zjistěte v předstihu a zabalte tak, abyste podmínky splnili. Pokud bude na letišti zjištěno, že váš kufr váží víc, než kolik je povoleno, budete muset doplatit za nadváhu – a to nebude málo.

    Při odbavení bude zavazadlo označeno visačkou a vy obdržíte kontrolní část. Nalepí vám jí na zadní stranu palubní vstupenky, samostatnou kartičku nebo klidně desky pasu. Tu neztraťte až do chvíle, kdy si zavazadlo na cílovém letišti zase vyzvednete a opustíte letiště. Pokud by se totiž zavazadlo ztratilo, budete tuto část potřebovat pro jeho dohledání, stejně tak pracovníci letiště jsou oprávněni vás zkontrolovat, že si berete svůj kufr.


    Tohle jsou kontrolní lístky k zavazadlům.

  3. Zavazadlo nestandardní – to jsou například lyže, kolo, golfový bag, velký kočárek nebo, pro mě za mě, třeba složená trampolína. Takové zavazadlo musíte extra dobře zabalit a zpravidla za přepravu něčeho takového zaplatit poplatek extra. Ve většině případů (občas vyjma například kočárků) půjde o zavazadlo odbavené, které si po příletu budete muset vyzvednout na speciální přepážce pro nadměrná zavazadla.

3. Letiště

Asi netřeba vysvětlovat, že letiště je soustava staveb, která slouží pro přílety a odlety letadel stejně jako pro veškerou logistiku s tím spojenou – přesuny lidí, jejich zavazadel i dalšího nákladu. Dejte si pozor, z jakého letiště odlétáte, některá města mají letišť víc, třeba Tokio dvě opravdu velká, Londýn dokonce 5 různých a v USA vás zase může zaskočit letiště „New York“ a ne zas tak moc vzdálený „Newark“. Pokud letiště popletete, s velkou pravděpodobností let nestihnete!

Letiště může mít víc budov, takzvaných terminálů, které bývají různě označené. Zpravidla podle toho, k jakému slouží účelu, zda pouze pro vnitrostátní lety nebo pro mezinárodní, někde se liší i podle leteckých společností, kdy například domovská letecká společnost má vlastní terminál a ostatní letecké společnosti jiný.

Pokud má letiště víc terminálů, měli byste mít na letence napsáno, ze kterého z nich budete odlétat. To si také zjistěte v předstihu – v Praze zvládnete z Terminálu 1 na Terminál 2 přejít za několik minut, ale na některých letištích k tomu budete potřebovat dopravní prostředek a desítky minut času.

4. Odbavení

Před nástupem do letadla je potřeba se takzvaně odbavit („check-in“). A tato procedura může mít různé podoby podle toho, zda vezete odbavené zavazadlo nebo s jakou leteckou společností letíte.

(Stále ještě) je nejčastějším způsobem využití odbavovací přepážky („check-in desk“) na letišti. Tu správnou najdete na velké obrazovce, kde je uvedeno cílové letiště, čas odletu a číslo letu a také číslo odbavovací přepážky. Pozor – hledejte na obrazovce označené jako odlety, tedy „departures“! Pokud náhodou svůj let nenajdete, možná jste na letišti brzo a váš let na obrazovce ještě není – zkontrolujte, jestli už se zobrazují jiné lety v době, kdy máte odlétat vy.

Na příslušné odbavovací přepážce předložíte svůj pas či, v případě letů v rámci EU občanský průkaz, případně svou rezervaci/letenku. Na vyzvání pak odevzdáte zavazadla, která mají být odbavena, tedy umístěna do zavazadlového prostoru letadla, ta zde budou zvážena a označena, a obdržíte takzvanou palubní vstupenku/lístek („boarding pass“ či „boarding ticket“).

Odbavovací přepážky se otvírají 2 nebo 3 hodiny před odletem a zavírají nejpozději 45 minut před odletem. Konkrétní časy pro váš let si zjistěte včas, liší se podle destinace, ale i velikosti letadla. Proto se většinou říká, že máte být na letišti 2 hodiny před odletem. Pokud zmeškáte odbavení, do letadla se nedostanete! A radši mějte na paměti, že co je předem psáno, nemusí na 100 % platit – nám takhle málem uletělo letadlo z Ósaky. Na letiště jsme sice dorazili trochu později, ale formálně stále v dostatečném předstihu – asi 1,5 hodiny před odletem (ve 22:15), k přepážce o pár minut později, mysleli jsme, že máme spoustu času, neb odlet měl být ve 23:45 (a přepážky se tedy měly zavírat ve 23:00), ale na odbavení nám tvrdili, že jdeme pozdě. Později jsme na cedulích zjistili, že odlet je naplánován o 10 minut dříve, o čemž nikde předtím nebyla ani zmínka… I tak jsme ale měli mít časovou rezervu a dodnes nechápeme, o co šlo.

Palubní vstupenka vás opravňuje k nástupu do konkrétního letadla. Je na ní uvedeno číslo letu, čas nástupu do letadla, brána („gate“), u které bude letadlo přistaveno i číslo vašeho sedadla. Údaje vytištěné na palubní vstupence se mohou změnit – nejen čas nástupu do letadla, například pokud letadlo dorazilo na letiště se zpožděním, bude zřejmě s nějakým zpožděním i odlétat a tedy se bude později i nastupovat, ale i označení „gate“, pokud například předchozí letadlo nestihne bránu včas uvolnit, bude muset být vaše letadlo přistaveno jinam. Sledujte proto informační obrazovky, které jsou po letišti rozmístěné, a kontrolujte si, že se nic nezměnilo. Už jsme takhle v Dubaji čekali u brány, a když se mělo začít nastupovat, byli jsme tam pořád sami, tak jsme provedli kontrolu a přesunuli se k davům nastupujícím do našeho letadla :-).





Palubní vstupenku cestovatelé často zaměňují za letenku a vzniká tím řada nedorozumění, například když jsou personálem letiště vyzváni, aby jí předložili.

Pokud palubní vstupenku dostanete až na letišti, bude zřejmě na podlouhlém papíru, který bude mít na jedné straně perforaci určenou k odtržení. Tuto proceduru nechte na pověřeném pracovníkovi, jinak bude vaše palubní vstupenka neplatná. A pozor i na ohýbání v perforaci, často se to rádo trhá samo.


Tohle jsou palubní vstupenky.


A třeba tohle taky :-).


A tyhle menší části by vám měly zůstat po poslední kontrole před nástupem do letadla.

Jak už jsem ale zmiňovala, možností, jak se odbavit je celá řada, protože jde o kombinaci různých kroků, které závisí na letecké společnosti i na tom, zda máte odbavené zavazadlo.

  • Pokud je předem dané, jaké letadlo bude linku obsluhovat, můžete si většinou své místo v letadle vybrat už při koupi letenky. Někdy bez poplatku, stále častější je ale praxe, kdy musíte za váš výběr nějaký poplatek zaplatit. Pokud netrváte na konkrétním místě, nechte to plavat, nějaké místo vám pak bude přiděleno.
  • Několik dní či hodin před odletem letadla je většinou možný takzvaný „online check-in“. Při této proceduře by vám mělo být přiděleno sedadlo, pokud už se tak nestalo v minulosti, a vygenerována palubní vstupenka. Tu je potřeba buď vytisknout nebo si uložit do telefonu (zpravidla aplikace dané letecké společnosti). Důrazně doporučuji tisk a zkontrolovat si kvalitu vytištění kódu – čtečky kódů na letištích mají problém přečíst kód z displeje telefonu, ale samozřejmě i rozmazaný kód vytištěný.
  • Pokud letíte jen s příručním zavazadlem a palubní vstupenku už máte, nemusíte na letišti k odbavovací přepážce, můžete jít rovnou na bezpečnostní a pasovou kontrolu a k vaší bráně.
  • Může se stát, že budete mít palubní vstupenku už před příjezdem na letiště, ale také kufr, který má být odbavený. Ten pak na letišti odevzdáte buď na odbavovací přepážce, nebo budete odesláni odevzdat ho na přepážku označenou jako „drop-off“.
  • Další variantou je, že si budete tisknout svou palubní vstupenku na přístroji podobném bankomatu, kam zadáte nebo naskenujete rezervaci. Na některých letištích tyto automaty nejsou vůbec, na některých je můžete použít dobrovolně, ale občas bývají i povinné.

5. Pasová kontrola

Mezi odbavením a nástupem do letadla se většinou nachází tři „stanoviště“, kde budete zkontrolováni. Tím prvním, které zmíním, je kontrola pasová. Neznamená to ale, že i na letišti se s touto kontrolou setkáte jako s první – může jí předcházet kontrola bezpečnostní, o které si povíme za chvíli.

Účelem této kontroly je především kontrola vaší totožnosti. Ve většině případů pouze vizuální – porovnání vaší podoby s fotografií, případně naskenování vašeho dokladu totožnosti a palubní vstupenky, čímž o vás úředník získá další údaje.

V některých zemích můžete očekávat i nějakou doplňující otázku, většinou bývají jen kontrolní ve stylu „kam letíte“. Při odletu se toho většinou moc neřeší.

Pokud se nechcete dostat do problémů, během kontroly netelefonujte a v žádném případě nefoťte. Takže vám žádnou fotku neukážu :-).

6. Bezpečnostní kontrola

Před nástupem do letadla vždy projdete také bezpečnostní kontrolou („security check“). Ta slouží pro odhalení předmětů, které si nesmíte brát na palubu letadla.

Na velkých letištích se občas na bezpečnostní kontrole tvoří fronty, v extrémním případě klidně na hodinu. Je dobré si tedy vyhradit dost času. Pokud stojíte ve frontě, čas vašeho odletu se blíží a hrozí zmeškání letadla, oslovte pracovníka letiště, měli by vás vzít přednostně.

Na bezpečnostní kontrole budete muset před kontrolou své osoby odevzdat kovové předměty – proto doporučuji si například brát takové kalhoty, ke kterým nepotřebujete pásek, což třeba já pravidelně porušuji, neb kalhoty, které by mi bez pásku nepadaly, prostě nemám :-). Například menší šperky při kontrole nevadí, hodinky ale ano. Pak projdete bezpečnostním rámem, který vyhodnotí, zda u sebe máte něco zakázaného. Pokud rám vydá zvukovou signalizaci, můžete být odesláni zpět, požádáni, ať si třeba zujete boty, nebo podrobeni podrobnější kontrole ručním detektorem. Pravidelně se mi stává, že na jednom letišti projdu „bez ztráty kytičky“ a na druhém letišti rám pípá jak protržený, a to aniž by se na mém oblečení za dobu letu cokoli změnilo. Že prý různá citlivost… a jako „třešinku na dortu“ zmíním, že pravidelně dostávám vynadáno za to, že mám okolo krku šátek. A to mi přijde tak absurdní, že už si ho nechávám schválně…

Na některých letištích jsou také celotělové rentgeny („full body scan“), které v podstatě dokáží skenovanou osobu zbavit oblečení a na monitoru zobrazit její „nahou“ postavu (ve skutečnosti jde jen o siluetu, spíše schematickou) s vyznačenými místy, kde má nějaké (většinou kovové) předměty. Tyto rentgeny jsou docela kontroverzní, hodně se o nich diskutuje, ale zatím, pokud vím, nikde nejsou zavedeny plošně. Například v Amsterdamu jsou povinné pro cestující na letech do USA, ale pokud letíte jinam, tak do nich posílají třeba jen namátkou vybrané cestující nebo je nepoužívají vůbec.

Z příručního zavazadla budete muset (většinou) vyndat notebook a také tekutiny. Pro ty platí extra pravidla – smíte vézt tekutiny o maximálním objemu 100 ml – toto doporučuji hlídat například i u krémů, které mají objem v mililitrech a můj krém na ruce má 125 ml. Pokud bude na obale udávaný objem větší, byť třeba bude lahvička poloprázdná, vystavujete se riziku, že vám budou předměty zabaveny. Je tedy dobré si schovávat malé lahvičky do toho objemu 100 ml a na cesty si do nich tekutiny přelévat. Lahvičky s tekutinami pak musí být v průhledném uzavíratelném sáčku o maximálním objemu 1.000 ml. Extra pravidla platí pro dětskou výživu nebo medicínské přípravky – na to se ptejte předem.

Při bezpečnostní kontrole také budou zrentgenována vaše zavazadla, aby bylo zjištěno, zda nevezete něco zakázaného – typicky ostré předměty jako jsou nože a nůžky. Pravidla sice říkají, že oboje do určité délky ostří vézt smíte, ale nedoporučuji to zkoušet, zřejmě vám nenechají ani manikúrní nůžky… Když se pracovníkům nebude něco zdát na rentgenu, budete požádáni o otevření zavazadla. Oblíbeným „šprťouchletem“ je třeba moje obrovské klubko nabíječek a kabelů. Při posledním průchodu přes amsterdamské letiště jsem například na otázku, zda mám v batohu nějakou elektroniku, rázně odpověděla, že ne, protože to klubko kabelů už bylo z batohu venku. A totéž jsem tvrdila, když se mě zeptali znovu a znovu. Postupně jsem se nad tím zamýšlela, až jsem si vybavila ten Kindle, který leží na dně batohu a který jsem za celou cestu nevyndala, takže už ani nevím že a jestli tam vůbec je... :-)

Občas bývá tato kontrola „vylepšena“ o něco extra, třeba v některých arabských zemích se důkladnější kontrola provádí v takových malých budkách, aby na vás ostatní neviděli, a samozřejmě podle pohlaví. Nebo na pražském letišti dělají kontroly na výbušniny, kde papírkem stírají povrch z vašeho oblečení nebo zavazadel a strkají do přístroje, který vzorek vyhodnocuje. Tato kontrola je údajně namátková, u mě ale v podstatě jistá, asi vypadám „divně“... Co se stane, když přístroj „něco najde“ zatím (naštěstí) nevím :-O.

A pak jsou také země, kde si necháte i ten pásek, projdete rámem, ten občas ani nepípne, na rentgenovaná zavazadla se nikdo ani nepodívá… a nakonec se ti cestující ze všech zemí sejdou na jednom letišti…

Ať už to proběhne jakkoli, platí i zde, že pokud se nechcete dostat do problémů, během kontroly nefoťte. Tady pro vás jednu fotku mojí zrentgenované kabelky mám, ale byla pořízena ve švýcarském muzeu Verkehrshaus der Schweiz :-).


Švýcarko, Luzern, Verkehrshaus der Schweiz, rentgen mojí kabelky.

7. Nástup do letadla

Než zamíříte k bráně, zkontrolujte si na obrazovkách, že nedošlo k nějaké změně – jak v odletové bráně, tak třeba v čase nástupu. U brány, před nástupem do letadla vás čeká poslední, třetí kontrola. Tam po vás budou chtít pas nebo občanský průkaz a palubní vstupenku. Tu naskenují a možná vám jí kus odtrhnou v té perforaci. A u nízkonákladových leteckých společností vám také překontrolují rozměry a hmotnost příručního zavazadla.


Informační obrazovka u odletové brány.

Pokud jde o velké letadlo typu A380, budete možná nastupovat po skupinách, takových sektorech. Svůj oddíl najdete na palubní vstupence a u nástupu jen stačí počkat, až na vás přijde řada.

Do letadla budete nastupovat buď skrz nástupní mosty (tubusy, „choboty“), případně budete k letadlu odvezeni autobusem. Že byste „museli“ jít po letištní ploše pěšky už se v podstatě nestává.


Nástup nástupním mostem v Praze.


Pěšky po letištní ploše v Limě.

Při samotném nástupu do letadla mějte v ruce palubní vstupenku nebo její část, která vám zbyla. Občas vám jí zkontrolují ještě při vstupu na palubu letadla, každopádně se vám ale bude hodit při hledání vašeho místa. Letuška vám sice při nástupu ukáže směr, ale správné sedadlo už byste měli najít sami. Čísla sedadel jsou umístěna většinou na liště na dolní straně skříněk na zavazadla, které jsou umístěné pod stropem.



Vaše sedadlo je označeno písmenem a číslem, například 15A. Číslo 15 znamená řadu. Čísluje se odpředu dozadu, ale ne vždy je první řada označena číslem 1, některá letadla totiž mají více pater, takže například v letadle A380 společnosti Emirates jsou řady č. 1 až 26 na horní palubě a vyhrazené pro třídy First a Business, zatímco na dolní palubě se začíná až číslem 46. Písmeno A pak znamená označení sedadla, přičemž A je vždy u okna, to se hodí vědět :-). Ostatní písmena pak závisí na rozmístění sedadel v konkrétním letadle, takže F je někdy také u okénka (pokud jsou sedačky 3+3) a někdy také úplně uprostřed (pokud jsou sedačky 3+4+3).


Interiér letadla s rozložením sedaček 3+4+3.

Jakmile najdete své místo, snažte se co nejrychleji uvolnit uličku. Pokud je to možné, odložte ukládání zavazadel do horních skříněk až na později – až budou všichni v letadle, bude na to času dost. Myslete na to, že jsou za vámi další desítky, možná stovky lidí, a pokud každý stráví ukládáním svého zavazadla pouhých 5 vteřin, na odletu to mohou být v součtu dlouhé minuty zpoždění, které vám pak třeba mohou chybět při přestupu na další let.

8. Cílové letiště

Po výstupu z letadla vás zřejmě bude čekat imigrační kontrola. Ta je po příletu často takovým „špuntem“, protože je zdlouhavější a tvoří se u ní fronty. V některých zemích vám jen zkontrolují doklady, ale často budete muset předem vyplnit nějaký formulář s údaji o vaší cestě – zda cestujete na dovolenou či za prací, kde budete bydlet, co tam budete dělat, na jak dlouho tam jedete, s kým jedete… Občas si vás budou chtít také vyfotit nebo sejmout otisk prstu. A někdy se vás taky na něco zeptají – to pokud budete mít v tom formuláři něco nepřesně či nejasně nebo pokud se třeba žádný formulář nevyplňuje. Žádná tragédie to není, ale pro ten případný pohovor je vhodná základní znalost angličtiny nebo místního jazyka.


Příletová karta do Austrálie.

Samotnou kapitolou jsou země, které mají vízovou povinnost, která vyžaduje, abyste si víza obstarali předem. V takových případech ale, předpokládám, si budete potřebné informace včas zjišťovat a budete vědět, co vás pak po příletu čeká. A také zda vás vůbec získaná víza opravňují ke vstupu do dané země nebo třeba jen k nástupu do letadla a dostavení se k imigrační kontrole.

Po imigračním, pokud máte odbavené zavazadlo, si ho dojdete vyzvednout – sledujte směrovky k „baggage claim“. Tam najděte pojízdný pás, který je označený číslem vašeho letu, odletovým letištěm a časem přistání, a počkejte na své zavazadlo. Zkontrolujte, že zavazadlo je opravdu vaše! A až budete mít všechny své věci, zamiřte k východu („exit“). Jen si zkontrolujte, že máte opravdu všechno - pokud neveřejnou část opustíte, už se do ní nelze vrátit. Pokud odbavené zavazadlo nemáte, žádným vyzvedáváním se samozřejmě nezdržujte a zamířte k východu rovnou.

U samotného východu vás může čekat ještě celní kontrola zavazadel, která hlídá, zda nedovážíte předměty, které jsou zakázané – například příliš velké množství alkoholu či cigaret, ale třeba také různé druhy potravin, které mohou být zakázané.

A to je vše, přátelé!

Pamatujte, že i cestu si můžete užít a nerudým pracovníkem letiště si jí nenechte zkazit. Pokud budete pokyny personálu plnit, byť se budou zdát nesmyslné, nějak tou byrokracií vždycky proklouznete až do letadla a pak už vás čeká jen to lepší – třeba 17 hodin letu :-). Aneb, jak to kdysi cestou na Nový Zéland okomentoval Miki: „Ještě chvíli a do kolonky „trvalý pobyt“ bych napsal „49B“.“