2017-10-01 - Mladá Boleslav

O Mladé Boleslavi jsem mnohokrát četla, že sem hráči často a rádi jezdí hrát na snižování handicapu. V minulosti tu prý bylo minimum stromů, byl u nich možný beztrestný drop, nikde žádný rough. Dnes už beztrestný drop možný není a stromů i vody údajně znatelně přibylo, přesto je prý hřiště vhodné k dobrému výsledku. Kam jinam tedy jet možná na závěr sezóny, než právě sem?

Rezervaci jsem prováděla den předem a volných termínů moc nebylo. Druhý den jsme dorazili brzy ráno, abychom ještě potrénovali, a na recepci jsme se dozvěděli, že jsme byli přesunuti až do následujícího flightu, že prý mají úplně plno.

Vyrazili jsme tedy na driving, kde jsem od nějakého hráče dostala košík s míčky, které už nechtěl odehrát. V mezičase personál doupravil chipping/pitching a puttovací green, tak jsme se pak přesunuli tam, a nakonec šli asi v 9:15 čekat na odpaliště první jamky na naše spoluhráče.

Když dorazili, dost se divili, protože se jim jaksi nikdo nenamáhal sdělit, že budou mít společnost. Nevypadali moc nadšeně, stejně jako my se zřejmě těšili na poklidnou hru v páru. Navrhli jsme jim, jestli nechtějí vyrazit před námi jen ve dvou, což bez nějakých námitek přijali.

Už při hraní první jamky se ale ukázalo, že jsme klidně mohli hrát s nimi, protože čas, který my strávíme tím, že pro překonání dané vzdálenosti potřebujeme mnohem víc odpalů, oni zase stráví dlouhou přípravou na odpal a procházkovým tempem. Hned na 2. jamce, sympatickém a dobrému výsledku nakloněném tříparu, nám ale utekli poté, co jsme oba museli hledat své míčky pod okolními stromy :-).

Od počátku se mi hřiště úplně nelíbilo. Hru beru vždy jako celek a tady mi dost výrazně vadily „výhledy“ a neupravenost okolí. Třeba přilehlá skládka, kterou „obkružuje“ 3. jamka to je radost pohledět… Na čtyřparových jamkách se mi ale dařilo uhrát nějaké body, byť taková hitparáda, jako před pár dny na Darovanském Dvoře to tedy nebyla. V zadní části hřiště je ale terénní zlom, který začátečníkům, kteří ho nepřepálí, hru dost komplikuje. Trochu na 6. mnohem víc pak na 7. jamce. Tam někde nás došel flight za námi – čtyři pánové hrající podle všeho samý par či nejhůře bogey, takže byli dost rychlí. Jediné místo, kde jsem dokázala zahrát slušný výsledek, byla osmá jamka, docela pohodový třípar.

Na druhé devítce už nás ti za námi tlačili zezadu tolik, že jsme brzy došli flight před námi, občas až tak, že jsme odcházeli z greenu na odpaliště, které oni zrovna opouštěli. Hru jsme tedy už víc urychlit nemohli. I přitom vědomí jsem ale lépe hrát nezačala. Docela se mi povedla 11. jamka, pěkný čtyřpar obklopený vodou, které se pomalu přestávám bát, ale následující třípar jsem dle očekvání utopila právě ve vodě. První ránu jsem poslala do vody a následující drop u vodní překážky už hrála okolo vody, nikoli přes. Moc pěkná jamka je třináctka, kde se opět o slovo hlásí výše zmiňovaný terénní zlom. Ten se mi překvapivě podařilo přehrát a i protisvah zdolat docela použitelně, to mi nikdy nejde.

Jestli je něco pro začátečníka „smrtící“ jsou jamky 14 a 15, kde mi definitivně došlo, že ty zvěsti o Boleslavi jako o „snižovacím hřišti“ musí být blbost. Terénní zlom, který prostupuje napříč přes jamky 6, 7 a 13 totiž končí hlubokou zarostlou roklí na 14. jamce. Odpaliště na jedné hraně srázu, green na druhé. Z odpaliště jsem hrála kam? No do rokle. Je tu dropovací zóna, která mi oproti dámskému odpališti ušetřila jen pár metrů, takže jsem celou jamku škrtla, tam bych mohla míčky rovnou házet. Ne tak ovšem Miki, který skončil 1. ranou na greenu. Dobře mu tak :-).

Následuje jamka č. 15, pětipar. Z mistrovských odpališť má 652 metrů, ze žlutých „jen“ 619, z mých dámských červených 519. Rozdíl mezi vzdáleností z jeho a mých odpališť se samozřejmě nelíbil Mikimu, protože hecovací tvrzení „když nepřehraješ dámské odpaliště, platíš pivo“, tady pro začátečníka-muže znamená, že by měl mít jednu plechovku připravenou v bagu. Miki sice zrovna tady dámské odpaliště přehrál s přehledem, ale kvůli členitosti terénu pak zase nemohl najít míček… Měla jsem tady třeba já vůbec šanci hrát pod 10 ran…? Toliko nejdelší jamka v České republice…

Závěr druhé devítky ostatně architekti přehnali tak nějak obecně. Jestli se na 16. jamce dá vydechnout a doslova „zabodovat“, tak na 17. i 18. je ostrovní green, na osmnáctce navíc vyvýšený.

Lehké hřiště? Kdeže?!? Celkové skóre: -2 míčky na 12. jamce, -2 míčky na 14. jamce, -1 míček na 17. jamce, - 1 míček na 18. jamce. Tolik jsem jich nepoztrácela ani při své úplně první hře na hřišti…

Jamka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 1-18
PAR 4 3 5 4 4 4 5 3 4 4 4 3 4 3 5 4 5 4 72
Délka (m) 274 136 402 356 311 272 376 128 308 298 310 108 269 134 519 279 368 208 5.056
Výsledek 10 7 10 8 8 10 15 5 11 10 8 7 8 15 (škrtnutá) 14 8 10 15 (škrtnutá) 179
Stableford netto 0 2 0 2 1 0 0 3 0 0 2 1 1 0 0 1 0 0 13