Digifotogalerie
Kodak EasyShare CX7430
V červnu 2004 jsem si pořídila svůj první digitální foťák. Okamžitě po jeho pořízení (Kodak EasyShare CX7430) jsem byla lapena do sítí focení - kdekoli, kdykoli, jakkoli, za jakýchkoli okolností, při každém počasí... Tenhle foťáček měl docela dobré intuitivní ovládání a při troše praxe dokázal vykouzlit i poměrně slušné fotky. Jeho velkou nevýhodou byla neschopnost udělat jakoukoli kvalitní fotku při horších světelných podmínkách. Po dvou letech používání už mi začalo připadat, že trošku dosluhuje.
Panasonic Lumix DMC-LZ3
V červnu roku 2006 jsem hned v úvodu pobytu v USA byla nějakým nenechavcem o svůj milovaný Kodak připravena. Ne, že by byl tak skvělý, ale už jsem na něj byla zvyklá a konečně jsem se naučila z něj dostat nějaké slušné fotky. Zbytek pobytu v zámoří jsem odfotila pomocí tam zakoupeného foťáku Panasonic Lumix DMC-LZ3. Měl sice super zoom, ale to bylo asi tak všechno, co mě na něm zaujalo. Jako obrovská nevýhoda se mi jevily animace bez zvuku a nepříjemné mi bylo i ovládání. Za celý měsíc, kdy jsem s ním vytvořila několik tisíc fotek, jsem si na něj nezvykla.
Sony Cyber-Shot DSC-V1
Po návratu z USA jsem s přítelem Panasonic vyměnila za Sony Cyber-Shot DSC-V1. Začal se vyrábět tuším roku 2003. Z jeho funkcí bych nejvíce zkritizovala makro. Je až od 10 cm, což je často žalostně málo. Stejně tak je tento foťák oproti předchozím o hodně pomalejší. Ovládání mi také nepřijde zrovna nejlepší. Na horním kolečku je sice možné nastavit různé režimy včetně plně manuálního, ale samotné nastavování mi přijde značně zdlouhavé. Samozřejmě je ale rozdíl, zda chcete narychlo udělat nějakou momentku (s těmi mám opravdu špatné zkušenosti), nebo naopak dlouze rozjímáte nad každým záběrem (tady vám bude foťák opravdovou oporou). Osobně mám největší problém v situaci, kdy se rozhodnu fotografovat na plně automatické nastavení, jelikož většina fotek je pak přepálená nebo naopak v šeru zcela rozmazaná. V těchto situacích však často nemám čas poměrně zdlouhavě nastavovat manuál, především proto, že nastavit všechny parametry je opravdu zdlouhavé a bohužel celé nastavování včetně menu je dost titěrné.
Z jeho předností zminím především to, že je to pětimegapixel, takže umožňuje udělat i takovou fotku, která se dá přenést dokonce na větší rozměr papíru. Myslím, že můj původní Kodak to uměl taky, ale je zde možné změnit poměr stran a tím si ušetřit problémy s ořezem fotky při zhotovení její papírové verze v klasické formátu. Obrovskou výhodou je přepínač nightframing a nightshot. První umožňuje laserové zaměřování v naprosté tmě a následné zhotovení fotky pomocí blesku. Druhý umožňuje zhotovení fotografie v infra režimu (super na focení kaloňů v pražské ZOO :). Do tajů manuálního nastavování čehokoli jsem zatím moc nepronikla a v praxi jsem to použila jen několikrát, protože (jak bylo uvedeno výše) ve většině případů nemám čas nastavovat něco ručně. Každopádně dle manuálu nebo při občasném "šťourání se" v nastavení a menu jsem byla velmi mile překvapena, co všechno tenhle foťák umí.
Názvy některých recenzí na Internetu mluví za vše: "Lahůdka pro nejnáročnější fotoamatéry" nebo "Kompakt s vlastnostmi zrcadlovky". Však i zaváděcí cena, která kdysi dosahovala 700 dolarů (tehdy necelých 22.000 Kč) napovídá, že nejde o žádný "šmejd". Při uvedení na náš trh se údajně prodával za cenu přes 17.000 Kč. Tenhle foťák nabízí mnohé z toho, co průměrná zrcadlovka, a i fotky dokáže při dobrém nápadu vytvořit stejně kvalitní (tady už je to o fotografovi a ne o foťáku :). Je ideální pro fotografa, který má hroznou chuť sáhnout po zrcadlovce (jako já :))), ale vzhledem k ceně, rozměrům či hmotnosti nemůže nebo nechce. Je možné k němu dokoupit spoustu příslušenství a tím ho doporučit i zkušeným fotografům.
Panasonic Lumix DMC-FZ18
Při své druhé návštěvě Ameriky jsem se rozhodla pořídit (vzhledem ke kurzu 15 Kč za dolar) nový foťák. Volba padla na Panasonic Lumix DMC-FZ18. Pořád ještě je to kompakt (resp. ultrazoom), ale zrcadlovce už velmi blízký.
Parametry si můžete vygooglit :), tak jen stručně. Rozlišení je 8,1 Mpx a možné formáty fotografií jsou 4:3, 3:2 nebo 16:9. Fotoaparát má širokoúhlý objektiv s 18x optickým superzoomem a vysokou světelností.
Inteligentní volba programového režimu (tzv. Inteligentní Auto) umí podle toho, co se nachází před objektivem, sama zvolit nejvhodnější z nejčastěji používaných režimů (portrét, krajina, makro, noční krajina, noční portrét) a odpadá tak nutnost samotné volby režimu, což může vyhovovat hlavně úplným začátečníkům. Pro ostatní jsou tu vybrané programové režimy, dále režimy s preferencí času nebo clony a samozřejmě plné manuální nastavení. Možností je také uložení vlastního preferovaného nastavení.
Foťák nabízí optickou stabilizaci obrazu a také inteligentní nastavení ISO v režimu Vysoká citlivost, což eliminuje rozmazání pohybujícího se fotografovaného objektu. Pro pohodlí při fotografování je tu velký dvou a půl palcový LCD panel a také 0,44” hledáček. Očekávanou funkcí jsou také krátké video animace. Tento foťák nabízí pořizování ozvučených VGA videoklipů ve formátu 16:9 nebo 4:3, bohužel bez možnosti během pořizování animace zoomovat.
Toho, co na tomhle foťáčku zbožňuji, je spousta a už vůbec nelituji nekoupené zrcadlovky, kterou bych beztak nevyužila a především by se mi nechtělo se s ní a vybavením všude tahat. Obrovskou výhodou tohoto Lumixu je především jeho hmotnost (výrobce uvádí 407 gramů včetně baterie a paměťové karty!). Super je rychlost foťáku - od zapnutí 1,8 s. Jinak nedám dopustit na režim Inteligentní Auto, který opravdu až neuvěřitelně inteligentně udělá vše za vás, když se vám zrovna nechce něco nastavovat. Suprový je také velký zoom, který je kupodivu ve spojení se stabilizátorem fajn na „hraní“ nebo ještě lépe se stativem dokonce plně využitelný. A co je nejlepší? Makrorežim již od 1 cm!
Pokud vám již nestačí nějaký „malý obyčejný“ kompakt a chcete něco lepšího, můžu vám tenhle foťák jen doporučit. Já jsem ho v USA pořídila za 360 dolarů, což bylo při kurzu necelých 15 Kč za dolar cca 5.400 Kč. Proti standardnímu vybavení jsem však v této ceně obdržela náhradní baterii a brašnu. Jelikož však cena elektroniky klesá i v ČR, lze nyní (přelom roku 2008 a 2009) pořídit tento foťák v nejlevnějších internetových obchodech za 7.000 Kč, v maloobchodě však až od 10.000 Kč.
Panasonic Lumix DMC-FZ200
Protože z fotek z předchozího foťáku jsem po návratu z Keni a Švýcarska byla dost otrávená, rozhodla jsem se pořídit si nový foťák. Rozhodování, zda ultrazoom nebo zrcadlovku, bylo dlouhé, nakonec opět zvítězil ultrazoom, protože představa, jak s sebou všude tahám tři objektivy, někde za běhu je měním a připravím se o obrovskou spoustu momentek, mě ani trošičku nelákala.
Volba padla poměrně rychle na Panasonic Lumix DMC-FZ200 - jednak Lumixe už mám mnohokrát ověřené a jsou fajn, druhak už mám tak nějak zautomatizované ovládání. Obdobné fotoaparáty jiných značek nabízely až neuvěřitelný zoom, což mě spíš odradilo, protože nevěřím, že by tím výsledná kvalita fotek neutrpěla. DMC-FZ200 má objektiv "jen" s 24× optickým zoomem a přepočtenou ohniskovou vzdáleností 25 - 600 mm, přesvědčil mě ale hlavně světelností objektivu, která je f2,8 v celém rozsahu zoomu. Rozlišení až 12,1 Mpx, makro již od 1 cm. Z fotek jsem byla zpočátku nadšená, mají krásné barvy, nicméně při nastavení plného rozlišení už to tak slavné není, z kvality některých jsem trochu otrávená. Líbí se mi snadno dostupné rozličné možnosti ostření. Nabízí různé přednastavené scénické i expoziční režimy i možnost plného manuálního nastavení. Pro nahrávání videa stačí stisknout přímo příslušné tlačítko, není potřeba provádět změnu režimu na otočném kolečku (a pak zapomínat na nastavení správného režimu). Foťák je také docela rychlý. Samozřejmostí je EVF hledáček a obrovskou výhodou je TFT LCD displej, který je výklopný, to bylo pro mě další obrovské plus. Mínusem byla hlavně cena, foťák stál stejně, jako ty levnější zrcadlovky se setovým objektivem...