Motýl
Ona: Někdy si myslívám, že láska je mi vzdálená,
nejím a nezpívám a třesou se mi kolena,
ten pocit však se jako dým rozplyne,
když tě zřím a do duše mi padne klid.
On: Zdá se mi, že jsem motýl, který si vzal do hlavy,
že lítat z kytky na kytku ho vlastně nebaví,
a proto rozhodl se hned pro nejkrásnější květ
a jenom pro něj hodlá žít. Snad řek´ jsem víc,
než chtěl jsem říc´,
Ona: to už se stává,
On: bude to tím, že dobře vím, že jsi ta pravá.
Že se mi hlava točí
Ona: za to může šeřík snad
On: a tužkou na obočí chtěl bych zkusit verše psát,
Ona: to všechno bude jenom tím,
že dávno dobře vím,
že láska nedá lidem spát.
Oba: že láska nedá, nedá lidem spát.