Kutná Hora

Kutná Hora je staré historické město, které leží na rozhraní Kutnohorské plošiny a Čáslavské kotliny nad říčkou Vrchlicí. Město vzniklo ve 2. polovině 13. století z malých hornických osad, o čemž vypovídá nepravidelný půdorys historického jádra.
Město proslulo ve středověku stříbrnými doly, o jejichž bohatství se opírala i moc českých králů. Těžba stříbrné rudy přinesla městu mimo bohatství také významné postavení druhého města uznávaného hned po Praze. Král Václav II zakládá v roce 1300 mincovnu Vlašský dvůr (dole), kde zahajuje ražbu stříbrné mince "Pražský groš". Zde v roce 1409 vydal známý Kutnohorský dekret. Zároveň bylo vydáno Královské horní právo - Ius regale montanorum, kterým Václav II. stanovil zákony dolování pro celé království.
Od počátku 14. století se původní osady spojily v město, které se začalo rychle rozrůstat v lidnatou aglomeraci, město zároveň získalo statut královského města. Kromě již stojících důležitých staveb Hrádku, Vlašského dvora s mincovnou a Sankturinovského domu byl v letech 1330 - 1420 postaven trojlodní raně gotický kostel sv. Jakuba (dole) s 82 metrů vysokou věží a po roce 1380 začala stavba chrámu sv. Barbory. Roku 1400 si nechal Václav IV. vybudovat dvě patra a kapli přímo v mincovně, čímž si zde zřídil královský palác. Město se stalo sídlem českých králů. V letech 1434 - 1515 byl postavený Kamenný dům, nejstarší zachovalý patricijský dům v pozdně gotickém slohu.
V 16. století se začalo projevovat vyčerpání dolů. Naposled se "Pražské groše" razily v roce 1549. Výraznější změny své podoby Kutná Hora zaznamenala v období baroka. Mincovna byla uzavřena roku 1727. Obrovskou újmu způsobily městu švédské vpády ve čtyřicátých letech 17. století. Na přelomu 17. a 18. století se objevily pokusy o otevření důlních ložisek, naděje na oživení hornické slávy se však nesplnily.
Roku 1961 bylo historické jádro vyhlášeno státní památkovou rezervací a v roce 1995 došlo ke slavnostnímu zápisu na listinu kulturních památek UNESCO.