Týnec nad Sázavou
Nejstarší zprávy o týneckém hradě a jeho majitelích pocházejí z doby Jana Lucemburského. Románská rotunda pochází možná dokonce z konce 11. století, spíše však z počátku 12. století. Vedle tohoto sakrálního objektu bývalo pohřebiště a dřevěný palác s kůlovou konstrukcí, ve kterém se bydlelo. Jednalo se o tzv. opevněnou osadu nebo, jak se kdysi říkalo, zatýněnou – odtud tedy pochází jméno Týnec. Osada vznikla na nevysokém ostrohovitém svahu nad řekou, s výhledem na významnou kupeckou stezku z jihu Čech, přes Týnec, Brodce a kolem nedalekého Zbořeného Kostelce k Vyšehradu a do Prahy.Na přelomu 12. a 13. století byl na místě této původní osady postaven kamenný románský palác. Rotunda byla začleněna do stavby jako hradní kaple a později byla k rotundě přistavena také obranná hranolovitá věž. Podle nálezů se usuzuje, že to byl hrad královský. Toto sídlo nechali postavit a obývali ho patrně Přemyslovci. Mělo pevnostní funkci.
Podle historických písemných pramenů byl prvním známým majitelem hradu Oldřich z Týnce – ten se v pramenech uvádí k roku 1318. Byl jedním z předků rodu Medků z Valdeka, kterým potom dlouho patřil týnecký hrad. Ve 14. století se hrad dočkal svého rozšíření.
V době husitské vlál na týneckém hradě černý prapor s rudým kalichem. Tehdejší majitel hradu byl totiž Zdeněk Medek z Valdeka – byl ctitelem Husova učení. Týnecká šlechta stála za Husem a za husitským králem. Proto se týneckému hradu vyhnuly husitské války i boje, sváděné v jeho nejbližším okolí v poděbradské době, a hrad zůstal zachován zcela nepoškozen. Přesto však v průběhu 15. století bylo zesíleno opevnění hradu.
Rod Valdeků vystřídal v době jagellonské na týneckém hradě rod Klinštejnů a poté rod Velemyských. V roce 1602 koupila Týnec a Konopiště Dorota Hodějovská z Hodějova. Po Dorotě zdědil panství její syn Adam Hodějovský z Hodějova. Po bitvě na Bílé hoře byl veškerý majetek zkonfiskován a roku 1622 prodán Albrechtovi z Valdštejna. Již rok poté ale již byl vlastníkem Pavel Michna z Vacínova. Roku 1627 byl týnecký hrad vypálen a bylo zpustošeno i celé město Týnec. Hrad byl z části opraven, ale když roku 1651 vyhořel po druhé, zůstal již v troskách a zpustl docela. Snad se tento požár odehrál roku 1654 nebo to byl možná požár třetí, při kterém byl hrad zničen. Poté byl průběžně opravován.
Teprve v roce 1785 se hrad dočkal opětovné slávy. Majitelem Konopiště, a tedy i Týnce, se stal František Josef hrabě z Vrtby. Nechal opuštěné a zanedbané zbytky hradu opravit a Týnec znovu povznesl. Roku 1791 zde založil továrnu na kameninové zboží. K výrobním účelům sloužila dokonce také románská rotunda, kde byly umístěny ruční mlýny na mletí glazury. Zdejší kamenina byla velmi oblíbená a vyhlášená po celé Evropě – nejen originálními vzory, ale i kvalitou. K nejcennějším výrobkům patřily antické vázy, stolní příbory, polévkové mísy, konvice, koflíky a talíře. Poleva nádob byla žlutavá a později také zelená. Jako ozdoby se používaly plastiky a malby a později také měditisk. Po stránce tvarové, plastické i obrázkové bylo užíváno cizích vzorů – anglických, vídeňských a míšeňských. Vrtbova horlivost způsobila, že týnecká kamenina barvou i jakostí se podobala zboží, které se vyrábělo v Anglii. Týnec navštívili odborníci z Prahy i malíři z proslavené majolikové továrny v Holiči.
Výroba se rozšířila natolik, že hrabě dostal v roce 1801 dvorním dekretem povolení otevřít sklady týnecké kameniny ve všech městech Rakouska a jeho továrně bylo dovoleno užívat ve štítě dvouhlavého orla. Tovární budovy v týneckém hradě však pochopitelně brzy rozšířené výrobě nepostačovaly. Z tohoto důvodu dal hrabě z Vrtby postavit v roce 1812 novou tovární budovu v empírovém slohu. Tuto stavbu zdobí v průčelí znak hrabat z Vrtby a v Týnci stojí dodnes, v současnosti zde najdeme kulturní středisko.
Hrabě z Vrtby byl posledním potomkem svého rodu, neoženil se, zůstal bezdětný a jeho jedinou velkou láskou se stala týnecká továrna. Svůj majetek odkázal Janu Karlovi knížeti z Lobkowic. Kníže se snažil udržet výrubu na dřívější výši, ale konkurence porcelánového nádobí a nedostatek palivového dřeva mu situaci velmi znesnadnily. Výroba začala upadat a roku 1866, v době prusko-rakouské války, zanikla úplně. Panství odkoupil následník trůnu arcivévoda František Ferdinand d´Este a připojil ho ke Konopišti. Z nové továrny nechal udělat hotel a ostatní budovy od té doby sloužily pouze k obytným účelům.
Dominantou hradu je románská hranolová věž se stanovou střechou. K věži přiléhá románská rotunda s apsidou. Na severní straně nádvoří se nachází mladší gotická budova. Na její severní straně byly roku 1969 odkryty základy románského sídelního hradního paláce, který patřil k rotundě.
V současnosti je rotunda opět kaplí církve husitské. Hranolová věž slouží jako vyhlídka, součást muzea i příbytek netopýrů velkých, kterým se zde zalíbilo. V muzeu je několik místností. Najdeme zde výstavu kameniny a ukázek původních výrobků manufaktury.
