Michalovice

Jeden z příslušníků rodu Markvarticů, pravděpodobně Beneš Pyšný z Velešína nebo jeho syn Jan, založil po polovině 13. století hrad. Byl postaven v blízkosti románského kostelíka sv. Michala na strmém trojúhelníkovém ostrohu nad řekou Jizerou. Dominantu hradu tvořila kuželovitou helmou zakrytá válcová obranná věž, která byla přístupná po točitém schodišti. Byla poměrně vysoká, měla silné zdi a přístupná byla pouze po můstku ve výši prvního patra. Poskytovala poslední útočiště a mohla být samostatně bráněna. Pro její tvar se jí říkalo Putna. V blízkosti Putny se nacházel dvoupatrový palác ve tvaru písmene L s gotickými arkýři. Zbyly z něj však pouze zbytky. Jádro hradu bylo obklopeno parkánem s dvojitou hradbou. Na západní straně hradu se nacházelo předhradí. Od hradu bylo odděleno hlubokým příkopem vytesaným ve skále. Také mělo samostatné opevnění. Nacházela se zde brána, kterou vedla jediná cesta do hradu. Celý komplex byl obehnán hradbami. Na jejich západní straně stála hranolovitá věž. Hrad byl podle kostelíku sv. Michala pojmenován Michelsberg, ale brzy se mu začalo říkat Michalovice. Již roku 1281 byl v písemnostech jeden z příslušníků rodu Markvarticů uváděn jako Jan z Michalovic. Michalovičtí patřili mezi přední české šlechtické rody a zastávali důležité funkce. Jan byl nejen oblíbencem krále Václava II., ale také byl skvělým vojevůdcem.
Když Jan roku 1306 zemřel, získal hrad jeho syn Beneš z Michalovic. Ten byl pražským purkrabím a zasedal v zemském soudu. Jeho syn Jan roku 1334 vydal listinu, podle které byla tržní osada z podhradí hradu Boleslavi přemístěna na kopec v jeho sousedství. Položil tak základ městu Mladá Boleslav. Po Janově smrti roku 1354 získal panství jeho nezletilý syn Petr z Michalovic. Za něj ho spravoval jeho poručík Petr z Rožmberka. Svého majetku se Petr z Michalovic ujal roku 1361. Již o 7 let později ale zemřel při bitvě v Itálii. Dědicem majetku se stal jeho nezletilý syn Jan z Michalovic. Také za něj panství spravoval poručík a Jan se majetku ujal až roku 1378. Správu hradu Michalovice svěřil purkrabímu Pešíkovi z Bukovna.
V husitských válkách se Jan klonil na stranu nepřátel kalicha. Roku 1420 se pokusil zásobovat obležený Pražský hrad a málem přišel o život. v roce 1425 dobyli husité hrad Michalovice. Jan mezitím přesídlil na hrad Bezděz a tím zmizel z písemných pramenů. Na hradu Michalovice poté vládl husitský hejtman Kunata z Počap a po něm Bohuněk z Klinštejna. Janův potomek Petr z Michalovic mezitím nadále zůstával na hradu Bezděz, odkud také městu Boleslav udělil řadu privilegií. Roku 1436 bylo panství rozděleno a Michalovice získal Petrův bratr Jan z Michalovic. Když však Petr zemřel, došlo ke spojení obou panství. Jediným majitelem se poté stal Petrův synovec Jindřich Kruhlata z Michalovic, který na hradě nesídlil, ale udržoval ho v dobrém stavu. Když roku 1468 padl v bitvě u Turnova, vymřel rod Michaloviců po meči. Jindřichova sestra Magdalena se provdala za Jana z Cimburka a Tovačova. Tímto sňatkem připadl hrad tomuto rodu.
Tovačovští na hradě nikdy nesídlili a hrad velmi rychle chátral. Již roku 1513 je uváděn jako pustý. Dále již byly osudy zříceniny spojeny s boleslavským a kosmonoským panstvím.
Dávná pověst přiměla v 19. století některé nenechavce k hledání pokladu. Při hledání pokladu byla podkopána věž Putna, která se poté naklonila a částečně zřítila. Poklad stříbrných mincí byl však skutečně nalezen. Jiná verze však uvádí, že věž takto utrpěla při pokusu vylámat pomocí střelného prachu stavební kámen. Další možností byl zásah bleskem.
Roku 1911 byla zpevněna zřícená věž. Také byl vyzděn oblouk v přízemí věže, který je otevřen do kruhové místnosti. Ta je zaklenutá nízkou kopulí. V roce 1935 byla při příležitosti stého výročí návštěvy Karla Hynka Máchy na věž umístěna pamětní deska.
Při návštěvě hradu je možné vystoupit na Putnu. Také jsou k vidění zbytky paláce, který stával v blízkosti věže, zbytky základů staršího hradního paláce na konci ostrohu a zbytky hradeb.