2016-12-28 - Chci Ti říct...
28. 12. 2016, 11:15. V těchto minutách je to přesně týden, co nás Kelly navždy opustil…
Můj nejdražší Kelly,
milovala jsem Tě víc, než kohokoli nebo cokoli jiného na světě. Za Tvou přítomnost bych dala cokoli, přísahám.
Odpusť mi, prosím, všechno zlé, co jsem Ti kdy udělala, stydím se za to, je mi to moc líto a chtěla bych vrátit čas a strávit ho s Tebou. A děkuji Ti za všechno krásné, co jsme spolu prožili. Strašně rychle to uteklo a toho společného času bylo příliš málo... I když se moc bojím, že na ty společné chvíle zapomenu - nikdy nezapomenu, slibuji.
Naučil jsi mě bezmezné lásce, pokoře, trpělivosti, vděčnosti i umění naslouchat. Jen jsi mě zapomněl naučit, jak mám žít bez Tebe… Jsi všude, kam se podívám, jsi v každé mé myšlence, a přesto je tu tak prázdno. Vidím Tě v každém stínu, slyším klapat Tvé drápky po podlaze, vidím Tě, jak se se mnou pohledem loučíš, když odcházím do práce nebo jak mě v peřinách rozespale vítáš, když se vrátím domů...
S Tebou mi z těla odešlo i mé srdce, zůstala tu ale Tvoje duše. Jednou se ale určitě zase setkáme a srdíčka i dušičky se vrátí, kam patří. Do té doby – spi sladce, miláčku.
