CZ-MILKA.net

2016-07-17 - Holešovice a Čertovo Břemeno

Dopoledne jsme vyrazili na krátký trénink do Holešovic, tentokrát opravdu jen zlehka každý jeden košík míčků, abychom se neunavili ještě před hrou jako posledně. Pak jsme vyrazili na cestu na Čertovo Břemeno, konečně jako řádní golfisti :-) - ačkoli ještě nemáme členské kartičky, právě proto jsme volili právě Čertovo Břemeno, kde si mohou zahráti hráči bez hendikepu.

Dorazili jsme tam asi 45 minut dříve, ale než jsme se připravili, byla skoro čtvrthodina fuč. Šli jsme tedy rovnou na recepci s tím, že pak budeme už jen chvíli puttovat na greenu u 1. odpaliště. Na recepci nám ale nabídli, že za námi není žádný flight a tudíž můžeme vyrazit hned, tak jsme to odsouhlasili, puttování vzali trochu hopem :-) a přesunuli se na odpaliště 1. jamky.

V podstatě od prvního odpalu jsem se dostávala do neskutečných situací, jejichž vyřešení mě vždycky stálo nějakou tu ránu, protože míček se mi v takovém případě snad nikdy nepovedlo slušně odehrát napoprvé. Součty na jednotlivých jamkách docela naskakovaly, ale jelikož za námi nikde nikdo nebyl (vyjma jedné osamocené paní, která nás ovšem i tak za celou osmnáctku nedošla), jamky jsme dohrávali, protože i tím se (snad) něco naučíme.

Na 10. jamce začalo pršet, takže naší jubilejní „první desátou jamku“ jsme dohrávali ve slušném lijáku. Naštěstí jamka končí v hodně frekventovaném místě hřiště, kde jsou buňky s toaletami a občerstvením, takže jsme se tam asi na 20 - 30 minut schovali, než to přešlo. Pak se zase vyčasilo, dokonce vylezlo sluníčko. A já se nějak rozehrála, druhá devítka mi šla, vyjma několika těžkých jamek, docela dobře - to ačkoli je mezi těmito devíti jamkami zdejší nejdelší (13. jamka) i dvě nejprudší (10. a 16. jamka). Ty prudké nám tedy daly zabrat, obzvláště 16. jamka, která je sice kratší, než sousední jamka sedmnáctá, ale přesto je to čtyřpar a sedmnáctka jen třípar. Právě na to jsem si bohužel na sedmnácté jamce naběhla, protože jamky jsou paralelně vedle sebe a myslela jsem, že jsou to tedy obě čtyřpary, takže když jsem 17. jamku odehrála na 4 rány, měla jsem neskutečnou radost. A pak při zapisování výsledku zjistila, že je to jen třípar... :-(

Oproti minulé návštěvě mi hřiště přišlo jednodušší. První devítka není až tak strašně kopcovitá a na jamkách je docela málo překážek, hlavně vodních, které jsou zastoupené třeba jen malými potůčky. To na druhé devítce jsou jamky dlouhé, prudké a dvě s opravdu pořádnými vodními překážkami, ale zase je zde více kratších jamek. Nicméně stále platí, že je to sice nádherné hřiště, ale opravdu hodně těžké. Docela chápu, proč trenérovi se tolik líbí a jeho manželce ne :-).