Už jako malá jsem pořád něco tvořila. Při stěhování jsem doma objevila možná jeden z prvních obrázků, které jsem kdy nakreslila. Z období školky si živě pamatuji, jak jsme něco kreslili a já si do kapsičky odložila takovou zářivě žlutou voskovku. Měla jsem něco rozkresleného a chtěla jsem to pak dodělat a bála jsem se, že mi mezitím pastelku někdo vezme. Jenže pak jsem to asi nakreslila nějak jinak nebo co, na to si nevzpomínám, ale rozhodně jsem pastelku zapomněla vrátit. Takže když babička po vyzvednutí ze školky pastelku objevila, byla jsem obviněna, že jsem pastelku ukradla a musela se do školky vrátit s pastelkou a omluvou. No, pro kreativitu je potřeba přinášet oběti :). Jinak si pamatuji také na vystřihování takových papírových panenek z papíru, k nimž se prodávaly vystřihovací oblečky, které se daly k tělíčku přiložit.
Nejoblíbenější předmět na základce? Jednoznačně výtvarka... Občas ze mě vypadlo i něco slušného, ale obrázky se standardně na konci hodiny odevzdávaly učitelce. Ty šťastné skončily na nástěnce, některé v kabinetě a protože naše učitelka byla správná bohémka, tak jsme většinu z nich už nikdy neviděli. Párkrát jsme na konci školního roku dostali nějaké výkresy domů, takže něco málo z toho, co se dochovalo do současnosti, najdete pod odkazem "Starší" - jsou to obrázky Kotě, Kytice - Vodník a Zlatý déšť. Největší kreativní dílo byla dřevěná krabička, kterou jsme vyrobili na technických pracích, dozdobená tak, aby byla miniaturou nějakého zákoutí. Spolužáci vytvářeli obýváčky, kuchyňky, poličky a skříňky. A já si zvolila temnou ulici, popelnici, odpadky... Takže vnitřek krabičky byl vymalován jako do dálky ubíhající ulice s domy po obou stranách a chodníky. A na jednom z chodníků ležela povalená malá oranžová plastová popelnice (původně od nějakých bonbonů), ze které se sypaly nejrůznější odpadky. Moc mě mrzí, že od dokončení jsem jí už neviděla...
Na střední škole na tvoření nebylo moc času, tak jsem pár let nic moc nevytvářela. Vlastně tvoření asi nebylo tak velkou zálibou, abych se jí naplno věnovala, a tak jsem jí po seznámení se s mým přítelem "zavrhla".
Naštěstí (pro mě, pro okolí možná spíš bohužel :) to bylo zavrhnutí jen dočasné. Takže v posledních letech beru do ruky tužku, štětec, nůžky či háček s vlnou docela často.
Tvořím všechno, co mě napadne a ráda zkouším nové věci. V době největšího zkoušení nových technik jsem dokonce psala články na (tehdy začínající, dnes známý) portál CeskyKutil.cz. Odkazy na články jsou přímo u fotek jednotlivých výtvorů.
Asi to nebude všechno, ale přikládám seznam toho, co už jsem vyzkoušela:
Jen málo co mě chytne natolik, že mám potřebu to časem zkoušet znovu. K čemu se vracím:
Mám svůj vlastní "kreativní rozcestník", kde mě můžete sledovat, pokud vás zajímá jen tato sekce webu a chcete se dozvědět o novinkách nebo se mnou komunikovat. Je to totiž blog, který má několik účelů:
Dlouhodobý cíl do budoucna - naučit se paličkovat, alespoň základy. Už mám herduli, paličky, přízi, do začátků vlnu i dvě knihy a teď sbírám odvahu a čekám na hnusné podzimní večery a vánoční atmosféru, která, jak doufám, mě nakopne zkusit vytvořit svou vlastní paličkovanou ozdobu na vánoční stromeček.