Digifotogalerie
V červnu 2004 jsem si pořídila svůj první digitální foťák. Okamžitě po jeho pořízení (Kodak EasyShare CX7430) jsem byla lapena do sítí focení - kdekoli, kdykoli, jakkoli, za jakýchkoli okolností, při každém počasí... Tenhle foťáček měl docela dobré intuitivní ovládání a při troše praxe dokázal vykouzlit i poměrně slušné fotky. Jeho velkou nevýhodou byla neschopnost udělat jakoukoli kvalitní fotku při horších světelných podmínkách. Po dvou letech používání už mi začalo připadat, že trošku dosluhuje.
V červnu roku 2006 jsem hned v úvodu pobytu v USA byla nějakým nenechavcem o svůj milovaný Kodak připravena. Ne, že by byl tak skvělý, ale už jsem na něj byla zvyklá a konečně jsem se naučila z něj dostat nějaké slušné fotky. Zbytek pobytu v zámoří jsem odfotila pomocí tam zakoupeného foťáku Panasonic Lumix DMC-LZ3. Měl sice super zoom, ale to bylo asi tak všechno, co mě na něm zaujalo. Jako obrovská nevýhoda se mi jevily animace bez zvuku a nepříjemné mi bylo i ovládání. Za celý měsíc, kdy jsem s ním vytvořila několik tisíc fotek, jsem si na něj nezvykla.
Po návratu z USA jsem s přítelem Panasonic vyměnila za Sony Cyber-Shot DSC-V1. Začal se vyrábět tuším roku 2003. Z jeho funkcí bych nejvíce zkritizovala makro. Je až od 10 cm, což je často žalostně málo. Stejně tak je tento foťák oproti předchozím o hodně pomalejší. Ovládání mi také nepřijde zrovna nejlepší. Na horním kolečku je sice možné nastavit různé režimy včetně plně manuálního, ale samotné nastavování mi přijde značně zdlouhavé. Samozřejmě je ale rozdíl, zda chcete narychlo udělat nějakou momentku (s těmi mám opravdu špatné zkušenosti), nebo naopak dlouze rozjímáte nad každým záběrem (tady vám bude foťák opravdovou oporou). Osobně mám největší problém v situaci, kdy se rozhodnu fotografovat na plně automatické nastavení, jelikož většina fotek je pak přepálená nebo naopak v šeru zcela rozmazaná. V těchto situacích však často nemám čas poměrně zdlouhavě nastavovat manuál, především proto, že nastavit všechny parametry je opravdu zdlouhavé a bohužel celé nastavování včetně menu je dost titěrné.
Z jeho předností zminím především to, že je to pětimegapixel, takže umožňuje udělat i takovou fotku, která se dá přenést dokonce na větší rozměr papíru. Myslím, že můj původní Kodak to uměl taky, ale je zde možné změnit poměr stran a tím si ušetřit problémy s ořezem fotky při zhotovení její papírové verze v klasické formátu. Obrovskou výhodou je přepínač nightframing a nightshot. První umožňuje laserové zamřování v naprosté tmě a následné zhotovení fotky pomocí blesku. Druhý umožňuje zhotovení fotografie v infra režimu (super na focení kaloňů v pražské ZOO :). Do tajů manuálního nastavování čehokoli jsem zatím moc nepronikla a v praxi jsem to použila jen několikrát, protože (jak bylo uvedeno výše) ve většině případů nemám čas nastavovat něco ručně. Každopádně dle manuálu nebo při občasném "šťourání se" v nastavení a menu jsem byla velmi mile překvapena, co všechno tenhle foťák umí.
Názvy některých recenzí na Internetu mluví za vše: "Lahůdka pro nejnáročnější fotoamatéry" nebo "Kompakt s vlastnostmi zrcadlovky". Však i zaváděcí cena, která kdysi dosahovala 700 dolarů (tehdy necelých 22.000 Kč) napovídá, že nejde o žádný "šmejd". Při uvedení na náš trh se údajně prodával za cenu přes 17.000 Kč. Tenhle foťák nabízí mnohé z toho, co průměrná zrcadlovka, a i fotky dokáže při dobrém nápadu vytvořit stejně kvalitní (tady už je to o fotografovi a ne o foťáku :). Je ideální pro fotografa, který má hroznou chuť sáhnout po zrcadlovce (jako já :))), ale vzhledem k ceně, rozměrům či hmotnosti nemůže nebo nechce. Je možné k němu dokoupit spoustu příslušenství a tím ho doporučit i zkušeným fotografům.